Zapomenutá sunna – dvě rek'át po sváteční modlitbě

Logo XXL

Abú Sa’íd al-Chudrí رضى الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se před sváteční modlitbou nic nemodlíval a poté, co se z ní vrátil domů, pomodlil se dvě rek’át. [1]

Ibn Chuzejma uvádí tento hadís ve svém Sahíhu v kapitole nazvané „O tom, že je žádoucí modlit se doma po návratu z místa sváteční modlitby.

Abú Sa’íd al-Chudrí رضى الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se před sváteční modlitbou nic nemodlíval a poté, co se z ní vrátil domů, pomodlil se dvě rek’át. [1]

Ibn Chuzejma uvádí tento hadís ve svém Sahíhu v kapitole nazvané „O tom, že je žádoucí modlit se doma po návratu z místa sváteční modlitby.

Tento hadís může zdánlivě odporovat jiným podáním, například tomu od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se v den svátku pomodlil dvě rek’át sváteční modlitby, ale nemodlil se žádnou nepovinnou modlitbu ani před ní, ani po ní. [2] A není nutno jej omezovat jen na okamžik po modlitbě, ale lze jej pronášet kdykoli. Totéž platí pro zikr během prvních deseti dní zu l-hidždža. [3]

Al-Albání ve své poznámce k tomuto hadísu hovoří:

Možný soulad mezi tímto hadísem a dříve uváděnými hadísy popírajícími, že by po sváteční modlitbě existovala jakákoli nepovinná modlitba, spočívá v tom, že ona negace zmíněná v těchto podáních se týká pouze nepovinných modliteb předcházejících či následujících sváteční modlitbu přímo na místě, kde se tato modlí. A Alláh ví nejlépe.[4]

Podobné vysvětlení tohoto zdánlivého rozporu se uvádí i od háfiza Ibn Hadžera al-‘Askalláního. [5]

Al-Hákim ve své poznámce k tomuto hadísu uvádí, že je to „drahocenná sunna.[6]

Tedy tato praktika pokračování ve zbožném skutku i v soukromí patří k sunně svátečního dne podobně, jako slavnostní gratulace slovy تقبل الله منا و منكم „takkabele ´lláhu minná we minkum,“ tj. „ať Alláh přijme naše i vaše dobré skutky.“ [7]

Jedná se o nepovinnou modlitbu, která podtrhuje slavností a výjimečný charakter svátku a která se výslovně a přímo pojí pouze se svátečními dny, které Ibn Redžeb popsal jako „dny díkuvzdání, vzájemného promíjení si a odpouštění.[8]

Autor: Hajfá´ bint ‘Abdilláh ar-Rešíd, korekce šejch Abu l-‘Abbás ‘Ádil bin Mensúr

Zdroj: al-Wasíjetu bi ba’di s-suneni šibhun mensíja, str. 117.

________________________________________________

[1] Hadís zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1293; Ahmed v Musnedu, hadís č. 11226; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 1347. Jako sahíh jej ocenili Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1469; a dokonce jako sahíh podle podmínek al-Buchárího a Muslima, byť ho tito sami neuvádějí, jej hodnotí al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 1103. Jako hasan jej doložili háfiz Ibn Hadžer ve Fethu l-bárí, 2/552; a al-Albání v Irwá´u l-ghalíl, 3/100.

[2] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 964; Muslim v Sahíhu, hadís č. 884; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1159; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 537 a další.

[3] Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 410, čas 00:36:12.

[4] Viz Irwáu l-ghalíl, 3/100.

[5] Viz at-Telchís, str. 144.

[6] Viz al-Mustedrek, 1/428.

[7] Tuto gratulaci s hasan isnádem dokládá háfiz Ibn Hadžer od Džubejra ibn Nufejra رضي الله عنه, viz Fethu l-Bárí, 2/446.

[8] Viz Latáifu l-me’árif, str. 384.