Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْعُطَاسَ وَيَكْرَهُ التَّثَاؤُبَ، فَإِذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ وَحَمِدَ اللَّهَ كَانَ حَقًّا عَلَى كُلِّ مُسْلِمٍ سَمِعَهُ أَنْ يَقُولَ لَهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ. وَأَمَّا التَّثَاؤُبُ فَإِنَّمَا هُوَ مِنَ الشَّيْطَانِ، فَإِذَا تَثَاوَبَ أَحَدُكُمْ فَلْيَرُدَّهُ مَا اسْتَطَاعَ، فَإِنَّ أَحَدَكُمْ إِذَا تَثَاءَبَ ضَحِكَ مِنْهُ الشَّيْطَانُ.
„Věru Alláh má rád kýchání, ale nemiluje zívání. Proto kdokoli z vás kýchne a (následně) pochválí Alláha, má nárok od všech ostatních muslimů, kteří ho uslyší, aby mu odpověděli: „Jerhamukelláh,“ tj. „Alláh ti budiž milostiv.“ A co se zívání týče, to je od šejtána. Když kdokoli z vás zívá, nechť se to snaží zastavit. A věru pokud kdokoli z vás zívne (tj. nahlas), tomu se šejtán vysměje.“ [1]
V jiné verzi se vysvětluje:
فَإِذَا قَالَ هَا ضَحِكَ مِنْهُ الشَّيْطَانُ
„A když řekne: „Há,“ vysměje se mu šejtán.“ [2]
Co se zívání týče – to je od šejtána. Proč? Protože zívání je znakem línosti a proto ho Alláh nemá v lásce. Proč? Protože je znakem lenivosti a proto ospalý člověk zívá více. Ukazuje to sklony člověka k přílišnému spánku a k zanechávání aktivity, což je něco, co Alláh nemiluje.
Tedy když člověk zívá, nejprve se musí snažit zívání zastavit, potlačit ho. Učenci poradili pro potlačení zívání skousnout dolní ret, ne moc, jen trochu, aby nedošlo k poranění, ale natolik, aby se ústa neotevřela. Důležité je pokusit se zívání zastavit, jedno jakým způsobem. Pokud se zívání nedaří zastavit, potom je nutné umístit ruku před ústa.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
الْعُطَاسُ مِنَ اللَّهِ وَالتَّثَاؤُبُ مِنَ الشَّيْطَانِ فَإِذَا تَثَاءَبَ أَحَدُكُمْ فَلْيَضَعْ يَدَهُ عَلَى فِيهِ وَإِذَا قَالَ آهْ آهْ فَإِنَّ الشَّيْطَانَ يَضْحَكُ مِنْ جَوْفِهِ وَإِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْعُطَاسَ وَيَكْرَهُ التَّثَاؤُبَ فَإِذَا قَالَ الرَّجُلُ آهْ آهْ إِذَا تَثَاءَبَ فَإِنَّ الشَّيْطَانَ يَضْحَكُ فِي جَوْفِهِ!
„Kýchání je od Alláha a zívání je od šejtána. Proto kdokoli z vás zívne, nechť si položí ruku přes ústa. A když řekne: „Áh, áh,“ věru se šejtán směje z nitra jeho úst. A věru Alláh miluje kýchání, ale nemá rád zívání. Když člověk při zívání řekne „Áh, áh,“ to se z nitra jeho úst věru směje šejtán!” [3]
To, co zmiňují někteří učenci, tedy že je třeba přes ústa umístit ruku hřbetem směrem k ústům, není podloženo žádným základem. Naopak je nasnadě, že zakrýt ústa je třeba dlaní, aby byla zakryta dokonaleji.
Důvodem toho je, že pokud člověk zívá, šejtán se mu směje, prootže šejtán ví, že je to znakem lidské lenivosti a letargičnosti. A šejtán miluje, když je syn Adamův lenivý a netečný – utíkáme se k Alláhu v ochranu před tím pro nás i pro vás – stejně jako nenávidí, když je někdo aktivní, tvrdě pracující a vždy plný energie. Proto když cítíte, že se vám chce zívnout, snažte se to zastavit, nebo potlačit, toto je Sunna a toto je lepší. A pokud to nejde, potom si dejte ruku před ústa.
Otázka je, zda má člověk, kterému se chce zívnout, pronést také slova:
أعوذ بالله من الشيطان الرجيم
„A’úzu bi-lláhi mine š-šejtáni r-radžím,“ tj. „Utíkám se k Alláhu před šejtánem prokletým.
Správná odpověď je, že to není třeba, protože nic takového se od Posla Božího صلى الله عليه وسلم nedochovalo. Posel Boží صلى الله عليه وسلم nás naučil, jak se zachovat, když se nám chce zívnout, ale neřekl, že máme to nebo ono pronést. On صلى الله عليه وسلم jen poradil zkusit to zastavit, anebo si zakrýt ústa rukou, nepožadoval po nás, abychom říkali: „Utíkám se k Alláhu před šejtánem prokletým.“ To, že někteří lidé tato slova pronášejí, není opřeno o žádný důkaz. A činy uctívání jsou založeny na šarí’atských důkazech a nikoli na tužbách.
Někteří lidé argumentují, že cožpak Alláh neříká:
وَإِمَّا يَنزَغَنَّكَ مِنَ الشَّيْطَانِ نَزْغٌ فَاسْتَعِذْ بِاللَّـهِ ۚ إِنَّهُ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí. (A’ráf:200)
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká, že zívání je od šejtána – není to tedy zlo a návod šejtánův?
Potom odpovídáme, že nikoli, neboť toto není adekvátní pochopení tohoto verše. Verš se týká svodu či sklonu ke konání zakázaného, nebo vynechání něčeho povinného, toto je zlý svod šejtánův, jak ho Alláh v tomto verši popisuje. Jde tu o situaci, kdy se šejtán snaží člověka zlákat ke zlu. Šejtánovým svodem je přiblížit lidi ke hříchu a odradit je od zbožnosti a konání dobra. Pokud cítíte svody takového druhu, potom řekněte: „Utíkám se k Alláhu před šejtánem prokletým.“
Ale co se zívání týče, je Sunnou snažit se to potlačit, nakolik to lze a pokud to nejde, potom si jen přiložit ruku přes ústa.
Autor: šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín
Zdroj: Šerhu Rijádi s-sálihín, 4/439-440.
__________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6226.
[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6223.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2746 jako hasan sahíh.