Vznešený Alláh pravil:
ٱللَّهُ لَآ إِلَٰهَ إِلَّا هُوَۖ لَهُ ٱلۡأَسۡمَآءُ ٱلۡحُسۡنَىٰ
Bůh – a není božstva kromě Něho a Jemu jména překrásná přísluší! (Táhá: 8)
Pravil také:
هُوَ ٱللَّهُ ٱلۡخَٰلِقُ ٱلۡبَارِئُ ٱلۡمُصَوِّرُۖ لَهُ ٱلۡأَسۡمَآءُ ٱلۡحُسۡنَىٰۚ يُسَبِّحُ لَهُۥ مَا فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضِۖ وَهُوَ ٱلۡعَزِيزُ ٱلۡحَكِيمُ
Vznešený Alláh pravil:
ٱللَّهُ لَآ إِلَٰهَ إِلَّا هُوَۖ لَهُ ٱلۡأَسۡمَآءُ ٱلۡحُسۡنَىٰ
Bůh – a není božstva kromě Něho a Jemu jména překrásná přísluší! (Táhá: 8)
Pravil také:
هُوَ ٱللَّهُ ٱلۡخَٰلِقُ ٱلۡبَارِئُ ٱلۡمُصَوِّرُۖ لَهُ ٱلۡأَسۡمَآءُ ٱلۡحُسۡنَىٰۚ يُسَبِّحُ لَهُۥ مَا فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضِۖ وَهُوَ ٱلۡعَزِيزُ ٱلۡحَكِيمُ
On je Bůh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásná a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi – On mocný je i moudrý! (Hašr: 24)
Na jiném místě pravil:
وَلِلَّهِ ٱلۡأَسۡمَآءُ ٱلۡحُسۡنَىٰ فَٱدۡعُوهُ بِهَاۖ وَذَرُواْ ٱلَّذِينَ يُلۡحِدُونَ فِيٓ أَسۡمَٰٓئِهِۦۚ سَيُجۡزَوۡنَ مَا كَانُواْ يَعۡمَلُونَ
Bohu náleží jména nejkrásnější; vzývejte Jej tedy jimi a nechte být ty, kdož jména Jeho překrucují – ti budou odměněni za to, co činili. (A’ráf:180)
Šejch as-Sa’dí praví:
„Lidé označovaní jako ملحدون mulhidún (dosl. heretici, křivověrci) se dopouštějí إلحاد ilhádu. Ilhád znamená odklon od toho, v co je člověk povinen věřit nebo co je povinen konat. Toto je obecná definice ilhádu a každý, kdo se odvrátil od toho, co mu je uloženo jako povinnost z hlediska víry či činu, může být označen jako mulhid. Nicméně ilhád je dvojího typu – velký ilhád a malý ilhád.
Celkový ilhád znamená zcela se odvrátit od islámu a toto je velký ilhád, který člověka vyvádí z lůna islámu pryč. To je ilhád materialistů, modloslužebníků a dalších jim podobných.
Malý ilhád člověka z lůna náboženství islámu nevyvádí, jeho příkladem je například odklon od některých náboženských úkonů.
Vznešený Alláh praví:
وَمَن يُرِدْ فِيهِ بِإِلْحَادٍ بِظُلْمٍ نُذِقْهُ مِنْ عَذَابٍ أَلِيمٍ
A těm, kdož chtěli by zde zavést bludnou víru ze svévole, dáme okusit trestu bolestného. (Hadždž:25)” [1]
Šejch al-‘Usejmín definoval mulhida jako „někoho, kdo se dopouští ilhádu (hereze, křivověrectví) v otázce přívlastků a atributů Božích buď tím, že je zcela popírá, anebo překrucuje jejich význam do podoby, která Alláhu nesluší. Ilhád také znamená pojmenování Alláha takovými jmény, která Sám pro Sebe neužil.“ [2]
Tyto rozdílné pomýlené představy o Jediném Bohu a podoby pokřivené víry v to, jakým Stvořitel a Pán všehomíra je, rozdělil imám Muhammed ibnu l-Kajjim al-Džewzíja do celkem pěti podkategorií:
„Prvním typem je, když lidé připisují modlám, které vzývají, Boží jména, jako když modloslužebníci vzývali bohyni al-Lát, jejíž jméno je odvozeno od slova pro „božství“ anebo al-‘Uzzá, což je odvozeno z Božího jména al-‘Azíz (Všemocný).
Druhým typem je, když Alláha vzývají jmény, která mu nepřísluší, jako například, když Ho křesťané oslovují jako Otce, nebo filozofové Ho popisují jako „někoho prostého záměru či výběru,“ či jej popisují jako „prvotní příčinu bez záměru.“
Třetím typem je, když je popisován něčím, od čeho je On čist a uchráněn, veleben budiž On, Vznešený a prostý nedostatků. Sem patří slova zkažených mezi potomky Izraele, že Bůh je chudobný, nebo že odpočíval poté, co dokončil Své stvoření, že Boží ruka je svázaná apod. Toto vše je ilhád, pokřivená víra v překrásná Boží jména a Jeho vznešené atributy.
Čtvrtým typem je vyprázdnění významu Božích přívlastků a popření jejich skutečnosti, jako například slova džahmíjců a jejich následovníků, že Boží přívlastky jsou čistě jen pojmenováními, za kterými se neukrývá žádná vlastnost nebo význam, který by popisovaly.
A pátým je připodobnění některého z Božích atributů k některé charakteristice některých Jeho stvoření – a Alláh je vysoko povznesen nad toto i nad ty, kteří tvrdí, že se Svým stvořením v něčem podobá.“ [3]
Na jiném místě označuje sklon popírat to, jak Pán Sám Sebe popsal, za pramen modloslužebnictví:
„Pramen modloslužebnictví (arab. الشرك aš-širk) a jeho prazáklad spočívá v negování (arab. التعطيل at-ta’tíl) jednoho z trojího:
Popírání Stvořitele toho, co bylo Jím stvořeno a uvedeno v počátek.
Upírání Dokonalosti Tvůrci a Stvořiteli tím, že se popírají Jeho přívlastky, atributy a činy.
Popírání nutnosti chovat se k Němu způsobem, který je vůči Němu od služebníka vyžadován skrze skutečné naplnění přesvědčení o Jeho Jedinosti a Jedinečnosti.“ [4]
_______________________________________________________________
[1] Viz al-Adilletu l-kawátik, str. 40-41.
[2] Viz al-Kawá’idu l-muslá fí asmá´i lláhi we sifátihi l-husná, str. 49-
50.
[3] Viz Bedái’u l-fewáid, 1/298-299.
[4] Viz al-Džewábu l-káfí, str. 299.