بسم الله الرحمان الرحيم
صل الله عليه و سلم Chvála Alláhu, požehnání a mír nejlepšímu ze stvoření, Poslu Božímu .
بسم الله الرحمان الرحيم
صل الله عليه و سلم Chvála Alláhu, požehnání a mír nejlepšímu ze stvoření, Poslu Božímu .
Je’džúdž a Me’džúdž se přímo vzpomínají na dvou místech v Koránu. Poprvé v súře el-Kehf[1], v vzpomenutých verších:
قَالُوا يَا ذَا الْقَرْنَيْنِ إِنَّ يَأْجُوجَ وَمَأْجُوجَ مُفْسِدُونَ فِي الأرْضِ فَهَلْ نَجْعَلُ لَكَ خَرْجًا عَلَى أَنْ تَجْعَلَ بَيْنَنَا وَبَيْنَهُمْ سَدًّا
I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“ (Kehf:94) a podruhé v súře el-Anbijá´[2], kde říká Vznešený:
حَتَّى إِذَا فُتِحَتْ يَأْجُوجُ وَمَأْجُوجُ وَهُمْ مِنْ كُلِّ حَدَبٍ يَنْسِلُونَوَاقْتَرَبَ الْوَعْدُ الْحَقُّ فَإِذَا هِيَ شَاخِصَةٌ أَبْصَارُ الَّذِينَ كَفَرُوا يَا وَيْلَنَا قَدْ كُنَّا فِي غَفْلَةٍ مِنْ هَذَا بَلْ كُنَّا ظَالِمِينَ
Pokud nebudou vypuštěni Gog a Magog; a tehdy se lidé z každé vyvýšeniny spustí! Pravdivý slib se přibližuje, a hle, strnulé jsou zraky těch, kdož neuvěřili. „Běda nám, že lhostejní jsme byli k němu, ba naopak, byli jsme nespravedliví.“ (Anbijá´:96-97)
Verše ze súry Kehf hovoří o Je’džúdž a Me’džúdž v minulém čase, obeznamují nás o zlu, které po Zemi páchali, o Zú l-Karnejnovi[3], kterak vyzdvihl proti nim hráz a jejich neschopnosti tuto hráz přelézt nebo probít. Hovoří o dávné době Zú l-Karnejnově a době po něm.
Avšak verše ze súry Anbijá´ mluví o budoucnosti, o jejich velkém úniku bezprostředně před dnem soudu. O tom všem nás obeznamují, upotřebujíce příslovečné určení budoucího času (ar. «izá», tj. «až když»), což potvrzují jazykovědci.
Tyto verše nám přímo hovoří o předznamenaném nájezdu Je’džúdže a Me’džúdže. Existují dva názory islámských učenců v této otázce. Jedni smýšlejí, že se jedná o doslovný význam, který bezprostředně odkazuje na skutečný výstup, tedy, že doslova provalí Zú l-Karnejnovu hráz a projdou skrze ni, čímž začne jejich nájezd. Stoupenci tohoto názoru potvrzují, že se tak stane bezprostředně před Dnem Soudu a že Zú l-Karnejnova hráz je reálná a existuje i dnes, za ní se nachází Je’džúdž a Me’džúdž. Druzí pak smýšlejí, že je jejich předpovězený únik metaforický a že představuje Boží dovolení pro ně vyjít ze svého území na ničivý nájezd do krajin a měst. To bude jejich posledním velkým únikem, který se odehraje bezprostředně před soudným dnem. Vzhledem k tomu, že první stanovisko je všeobecně známé, takže se v jeho elaboraci nemůže přinést nic nového, zaměříme se v tomto textu na názor druhý.
Jejich domovina
Jaká bude intenzita a hrůza nájezdz Je’džúdže a Me’džúdže nám barvitě líčí Korán: a tehdy se lidé z každé vyvýšeniny spustí! Koránské slovo «el-hadeb» označuje jakoukoliv vyvýšeninu na zemském povrchu, jedno jestli kopec, planinu, horu, břeh atd. Druhým koránským slovem je zde sloveso «jensilún» označuje rychlý chod. Již pouze s těmito dvěma slovy si můžeme představit děsivý obraz jejich nájezdu, jak svým drtivým útokem překryjí celou zemi, jako kobylky Jejich množství, intenzita nájezdu, nenadálé objevení se, to vše je popsáno ve věrohodných hadísech, které jsme uvedli v povídání o Zú-Karnejnovi. Uvedený verš nám ukazuje, že tento veliký únik bude i posledním, kvůli Dni Soudu, který nastoupí po něm. «Pravdivý slib se přibližuje», to se vztahuje na Den Soudu a on je nepochybným znamením, že Soudný Den je již velmi blízko a že nastoupí bezprostředně poté.
Učenci se rozešli v otázce domoviny Je’džúdže a Me’džúdže a země, kde je jejich prvotní původ. Kritikové se shodují, že je to prostor někde na severovýchodě Země, nejpravděpodobněji to bude Mongolsko, se svými nomádskými kmeny, Mongoly. Čínské prameny potvrzují, že základ slova «Mongol» je vzat ze slova «Menkok» nebo «Mendžok», což je velmi podobné názvu Me’džúdž – Magog. Mimo to uvádějí ještě další kmen z tohoto území, který se nazývá Javašové. Je docela dost možné, že se tento název časem deformoval a vzniklo z něj slovo Je’džúdž – Gog. Je’džúdž a Me’džúžd jsou v jedné historické době nazýváni Mongoly a v jiné Tataři.
Sedm nájezdů
Již jsme uvedli, že Je´džúdž a Me´džúdž jsou nejpravděpodobněji lokalizovatelní na území Mongolska a dále ruského a čínského Turkestánu. Avšak zůstává velkou otázkou, jestli vycházeli i dříve, nebo vyjdou jen teprve před soudným dnem. Skupina zastávající první z obou názorů smýšlí, že vyjdou jen jedinkrát, před příchodem nastupujícího Dne Soudu, což bude také jeho znamením. Naproti tomu druhá skupina říká, že se objevovali i vícekrát a že se před Soudným dnem objeví právě naposledy a to bude jejich nejničivější útok. Tato skupina uvádí celkem sedm takových nájezdů z dosavadní historie a všechny je uvádí Abú l-Kelám Ázád:
- V době předhistorické, tedy před více než pěti tisíci let, když obsadili čínské břehy a zničili dřívější čínskou civilizaci.
- Na začátku doby historické, mezi roky 1500 – 1000 před začátkem křesťanské éry, kdy přicházeli ze severovýchodu Země a usadili se na hranici Číny. Přišli mírumilovně a zlehka, zabývali se zemědělstvím.
- Začal okolo roko 1000 před kř. letopočtem, když zaútočili na území okolo Kaspického moře, Černého moře a severního Kavkazu, dále na území v okolí pramene Volhy. O nich hovoří i staří Řekové. Prošli průsmykem Daríál v horách Kavkazu a napadli civilizaci Ninive (Asýrie) v době okolo roku 700 př. kř. letopočtem. Tyto mongolské útoky znamenaly přímo pád asyrské a babylónské civilizace, jak vzpomíná otec řecké historie Hérodotos.
- Odehrál se okolo r. 500 př. kř. letopočtem, kdy jejich kmeny napadly území západní Asie skrze průsmyk Daríál a kdy Zú l-Karnejn přehradil průsmyk a znemožnil tak průnik Je´džúdže a Me´džúdže a na dlouhou dobu tak ochránil okolní krajiny.
- Datován okolo r. 300 př. kř. letopočtem, když se tyto kmeny obrátili k východu a napadly Čínskou říši. V této době čínský císař Šin Hwang-Ti nařídil stavbu věhlasné Čínské zdi, aby útoky zastavil. Stava zdi začala 264. roku př. kř. letopočtem a skončila o deset let později, čímž byly útoky na Čínu zastaveny. Mezi lidmi je rozšířeno přesvědčení, že Čínská zeď je ve skutečnosti Zú l-Karnejnova hráz, což je nesprávné. Vypadá, že čínský císař jen využil dřívější strategii.
- Ve 4. století kř. éry se tyto kmeny, tentokrát zvané Hunové, vydávají pod vedením Attily do Evropy. Při té příležitosti barbaři uspěli vyvrátit Západořímskou říši, poté co obsadili metropoli Řím a vyplenili jej. Tak byly ukončeny dějiny Římské říše, trvající po staletí.
- Ve 13. století kř. éry, neboli 7. století hidžry sformoval mongolské kmeny Čingischán a zaútočil na východní Evropu a okrajové části islámského chalífátu. Obsazovali široké pásy území a ničili vše před sebou. Jeho vnuk Hülegü roku 656 po hidžře obsadil a zničil chalífovo sídelní město a metropoli celé říše, město Bagdád.
To je zkrácená verze sedmi nájezdů Je´džúdže a Me´džúdže podle názoru Abú Kelám Ázáda, která od něj uvádí dr. Abdul’alím Chidr.[4]
Názor Seída Kutba
Seíd Kutb má svůj osobitý názor o nájezdu Mongolů v době Čingischána a Hülegüa, kde se shoduje, že se jedná o sedmý nájezd Je´džúdže a Me´džúdže. Říká:
«Kdo jsou Je´džúdž a Me´džúdž? Kde jsou nyní? Jaká je jejich minulost a jaká je jejich budoucnost? Vše jsou to otázky, na které je těžké správně odpovědět, neboť máme jen velmi málo spolehlivých údajů. Jen to, co je uvedeno v několika koránských verších a věrohodných hadísech. Korán o nich hovoří v rámci příběhu o Zú l-Karnejnovi: A vyptávají se tě na Dvourohého. Odpověz: „Budu vám vyprávět příběh o něm.“ Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem. A on za nebeským šel lanem, a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“ Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným. A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“ Potom sledoval lano jiné, a když dospěl k slunce východu, shledal, že vychází nad lidem, jemuž jsme nedali na ochranu proti němu clony žádné. A tak tomu bylo a My jsme již obsáhli ve vědění Svém vše, co u něho bylo. Po té sledoval další lano, až k místu mezi dvěma hrázemi dospěl a pod nimi lid, jenž sotva chápal řeč mluvenou, našel. I řekli mu: „Dvourohý, věru Gog a Magog šíří spoušť po zemi; máme ti poplatek zaplatit, abys mezi námi a jimi hráz vystavěl?“ Odpověděl: „To, co mi propůjčil Pán můj, je lepší než poplatek. Pomozte mi horlivostí svou a zřídím mezi vámi a jimi hráz mocnou. Přineste mi kusy železa!“ A když je narovnal mezi dvě úbočí, rozkázal: „Foukejte!“ Když z toho vznikl oheň, dodal: „Přineste mi k vylití do něho mosaz roztavenou!“ A nebyli Gog a Magog schopni ji přelézt ani otvor udělat v ní. I řekl Dvourohý: „Toto je od Pána mého milosrdenství, a až splní se slib Pána mého, na prach ji rozdrtí, vždyť Pána mého slib je vždy pravdivý.“ (Kehf:83-98) Avšak tnto text vůbec nespecifikuje dobu a slib Boží o zničení hráze je již možná splněn před nájezdy Tatarů a jejich šíření se po Zemi a všeobecném ničení. Vedle toho jsou vzpomenuti ještě v súře Anbijá´: Pokud nebudou vypuštěni Gog a Magog; a tehdy se lidé z každé vyvýšeniny spustí! Pravdivý slib se přibližuje, a hle, strnulé jsou zraky těch, kdož neuvěřili. „Běda nám, že lhostejní jsme byli k němu, ba naopak, byli jsme nespravedliví.“ (Anbijá´:96-97) Ani tento text, stejně jako předešlý, nespecifikuje čas.
A význam přibližujícího se «pravdivého slibu», jakožto označení pro přibližující se Den Soudu, je již jednou splněn, dokonce už v době Posla صل الله عليه و سلم. V Koránu lze číst následující verš: Blíží se hodina a měsíc se rozpoltí. (Kamer:1). Naše chápání času a čas u Vznešeného Alláha nejsou totožné. Možná, že lidem projdou staletí, nebo dokonce i miliony let a pro Boha to bude trvat jen krátko. Na základě toho můžeme svobodně říct, že je dost dobře možné, že hráz je již otevřena od doby «přiblížení se Soudného dne» dodnes, a že tedy nájezdy Tatarů a Mongolů, které otřásly islámským světem, jsou ve zkutečnosti jedním útokem Je´džúdže a Me´džúdže.»
Potom uvádí hadís o Poslově صل الله عليه و سلم snu o tlučení do hráze Je´džúdže a Me´džúdže a říká: «Tato vidina ve snu se odehrála před více než třinácti a půl stoletími. Poté následovaly nájezdy Tatarů, ničení království, zničení Abbásovského chalífátu Hülegüem za časů posledního abbásovského chalífy el-Mu’tesim Billáha. Možná jsou právě tyto události předznamenány Prorokovým صل الله عليه و سلم snem a vše to zná jedině Všemohoucí Bůh. Vše, co o tom můžeme říci, spadá do domény hádání a domněnek a nikterak do kategorického názoru na úrovni jekínu (přesvědčení). A Alláh nejlépe ví, co je pravda.»
Legendy a pověsti o Je´džúdži a Me´džúdži
Jednotliví historikové a vykladači Koránu uváděli četné zkazky o Je´džúdži a Me´džúdži, o jejich původu, vzniku a domoviny, dále o jejich popisu, vzhledu a chování. Všechny tyto detaily se nikde v Koránu ani ve věrohodných hadísech neuvádějí. Jejich zdrojem jsou tzv. israílíját[5], což zcela jistě zvyšuje procento pravděpodobnosti nejasného, fantaskního a pohanských legend. Avšak i vedle toho nemohou být tyto zkazky prohlášeny definitivně a kategoricky ani za lži, neboť tu existuje pravděpodobnost, že jsou pravdivé. Proto je také, čistě pro ilustraci a možnost, uvádíme. Nejdůležitější je si však uvědomovat, že nejde o přijatelné důkazy, kterým by bylo možno beze zbytku věřit.
Uvedeme jen některé, neboť jich existuje zajisté mnoho. Tak podle některých Je´džúdž a Me´džúdž pocházejí od Adama a nikoliv i od Evy, takže jsou lidstvu polo-bratry po otci. Avšak absolutně nikde se neuvádí, že by měl Adam místo Evy ještě nějakou jinou ženu! Někteří říkají, že pocházejí z Adamova spermatu. Podle nich Adam, spící na zemi, měl poluci. Jeho sperma se promísilo se zemí a z toho vznikli oni. Třetí pak říkají, že Je´džúdž a Me´džúdž pocházejí od Noeho syna Jáfeta, který se po potopě usídlil na východě. Jiní říkají, že Je´džúdže a Me´džúdže tvořilo původně celkem dvaadvacet kmenů. Když Zú l-Karnejn vyzdvihl hráz, zůstal za ní dvacet jeden kmen, zatímco před ní byl ponechán kmen jediný, který dostal název Turk, tj. «zbývající» a to jsou turkické národnosti. Dále se uvádějí různé údaje o jejich zjevu, jako že někteří z nich jsou vysocí jako palmy, zatímco jiní maličcí jako drobná zvířata, že mají velké špičáky, sloní uši atd.
Hadís o ponižujícím konci
Jak jsme uvedli, vzpomíná-li se Zú l-Karnejn a Chidr společně na začátku, taktéž se Je´džúdž a Me´džúdž spolu s Dedždžálem[6] uvádějí na konci.
Nyní ocitujeme věrohodný hadís Posla Božíhoصل الله عليه و سلم , spolehlivě nás zpravující s koncem Je´džúdže a Me´džúdže. Newwá bin Sem’án, Bůh s ním budiž spokojen, dí: «Jednoho rána Boží Posel صل الله عليه و سلم hovořil o Dedždžálu. Tišil a zvyšoval svůj hlas o něm (přidávajíce tomu na důležitosti), takže jsme si již představovali, že je Dedždžál v palmovém háji za Medínou. Protože jsme tam odešli, on si toho všiml a řekl: «Co je vám?» řekli jsme: «Posle Boží, ty jsi dnes ráno mluvil o Dedždžálu a zvyšoval jsi a zase tišil svůj hlas, takže jsme mysleli, že on je již někde nedaleko Medíny.» Řekl Posel صل الله عليه و سلم: «Co se vás týče, bojím se něčeho jiného. Jestli on vyjde a já budu s vámi, pak vás uchráním, pokud mne mezi vámi nebude, pak je každý sám sobě obráncem a Bůh je Strážcem mým i každého muslima. Dedždžál je mladík kudrnatých vlasů, jeho oko je prázdné a mrtvé (je slepý na jedno oko). Přirovnal bych jej k Abdul’uzzá, synu Katánovu. Kdo se ho dočká, nechť recituje prvních deset veršů súry Kehf. Vyjde na cestě mezi Šámem[7] a Irákem a bude odvracet napravo i nalevo (z Cesty přímé). Služebníci Boží, buďte pevní!» Tehdy jsme řekli: «Posle Boží, jak dlouho bude na Zemi pobývat?» Posel صل الله عليه و سلم řekl: «Čtyřicet dní. Jeden den bude jako celý váš rok, druhý jako váš měsíc, třetí jako pár dní a ostatní dny budou obyčejné, vaše dny.» Řekli jsme: «Posle Boží, ten den, který trvá jako rok, bude nám v něm stačit modlitba jednoho obyčejného dne?» «Ne,» odpověděl Posel صل الله عليه و سلم, «nýbrž mu určete čas.» Řekli jsme: «Posle Boží, a jak rychle se on bude po zemi pohybovat?» «Jako déšť nesený větrem,» odpověděl Posel صل الله عليه و سلم, «Přijde k jedné skupině lidí, kterou vyzve, oni mu uvěří a odezvou se mu. Nařídí nebi a ono spustí déšť a země dá plody. Stáda napojí vydatněji a dá jim více se napást, takže budou dávat více mléka. Pak přijde k národu, vyzve je a oni odmítnou a nepřijmou jeho slova. On se od nich vrátí a oni se probudí nazí, nebudou mít nic ze svého majetku. Potom přijde k rozvalinám a řekne jim: «Vydejte své poklady» a poklady z rozvalin za ním půjdou, jako roj včel následuje královnu. A potom vyzve jednoho člověka, mládence, kterého rozsekne šavlí na dva kusy, vyzve ho a on mu odpoví, s obličejem zářící,m smíchem. Zatímco bude tohle činit, sešle Alláh Posvěceného, syna Merjemina[8], mír s ním, který sejde na Bílý minaret na východní straně Damašku, mezi dvěma žlutobílými minarety, držíce ruce na křídlech dvou andělů. Když pohne svou hlavou, budou padat kapky vody a když ji pozdvihne, potečou jako provazce perel. Jakýkoliv nevěřící, který ucítí jeho dech, nezůstane naživu. Jeho dech dosáhne tam, kam jeho pohled. Bude hledat Dedždžála, dokud ho nezastihne na dveřích Ludda, kde jej zabije. Poté přijde Ísá k lidem, které Bůh ochrání před Dedždžálem, protře jejich tváře a přiblíží jim jejich stupně v Ráji. Zatímco to bude činit, zjeví mu Alláh: «Vyvedl jsem Mé služebníky, proti kterým nebude nikdo schopen bojovat, tak schovej služebníky Mé na Sinaj.» A pak vyvede Bůh Je´džúdže a Me´džúdže, kteří se vyvalí ze všech stran. Z každé vyvýšeniny se spustí k jezeru Taberíjja. První z nich z něj všechnu vodu vypijía když dojdou ti poslední, řeknou: „Jako by tu snad někdy byla voda.“ Ísá, mír s ním, a jeho následovníci budou ve velké nepohodě, takže jedna volská hlava bude cennější než sto zlatých vám dnes, kvůli čemuž si bude Ísá a jeho následovníci přát, aby je Alláh usmrtil. Tehdy Bůh na Je´džúdže a Me´džúdže sešle červy, kteří napadnou jejich krky, takže všichni budou v okamžiku usmrceni. Potom sejde Ísá, mír s ním, se svými služebníky ze Sinaje na jeho úpatí, ale nenajdou jediný volný krok na Zemi, aby nebyl překryt jejich smradlavými mrtvolami. Ísá, mír s ním, se se svými následovníky obrátí k Alláhu, takže Alláh pošle ptáky, podobné šíjím chorásánských velbloudů, které odnesou a mrští jejich mrtvoly kde Bohu se zachce. A pak sešle déšť, který zasáhne každé sídlo a který očistí celou Zemi, takže ta bude jako zrcadlo. A pak řekne Zemi: „Dej vyrašit plodům a obohať se požehnáním.“ V tom čase se bude moci skupina lidí nasytit z jednoho šípku a bude moci spočinout ve stínu jeho koruny. V mléce bude požehnání. Jedno vemeno velbloudice bude stačit velké skupině lidí, jedna kráva dojnice celému kmeni, jedna ovce dojnice rodu jednoho kmene. Zatímco budou takto žít, Alláh k nim pošle voňavý vánek, který se jich dotkne pod pažemi a tak vyjme duši každého muslima a muslimky. Na zemi zůstanou jen nejhorší lidé, kteří budou otevřeně činit cizoložství, tak, jak to činí oslové a je postihnou hrůzy Dne Soudu.» Podle Muslima.
Dodatek: Jsou «Je´džúdž» a «Me´džúdž» arabská, nebo cizí slova?
Jazykovědci se rozcházejí v otázce těchto dvou slov. Jedni říkají, že se jedná o arabská slova. Ibn Munzir uvádí jejich názor v Lisánu l-‘Arab (2/207): «To jsou odvozeniny z řeči Arabů a označují hořko-slanou vodu. Slovo «Je´džúdž» je odvozeno od základu «je´fúl» a slovo «Me´džúdž» je odvozeno od «me´fúl». Pokud se jedná o arabská slova, pak jsou tohle jejich slovní základy, pokud nejsou, potom se pro ně v arabštině vůbec kořen nehledá. Další skupina říká, že se jedná o slova cizího původu, že se jejich kořen v arabštině nehledá, že jsou nepravidelného skloňování – a to je nejsprávnější stanovisko, neboť tyto dva kmeny jsou starší než všechni Arabové a existovala dávno před objevením se pravidel arabské gramatiky. Jsou jako názvy a jména «Iblís», «Adam», «Hawá´», «Músá», «Hárún», «Tewrát», «Indžíl» atd. A Bůh zná nejlépe.»
(zdroj: Halilović, Nezir: Tajemné postavy Koránu; přeložil a upravil Alí Větrovec)
[1] “Jeskyně“
[2] „Proroci“
[3] dosl. „Dvourohý“. Postava z Koránu, jejíž identita je rovněž sporná.
[4] Viz „Jes´elúneka ‘ani Zí l-Karnejn“, str. 166-167
[5] starší vyprávění tradovaná vyznavači židovské víry, následovníky předešlých zjevení Starého Zákona a Žalmů. Muslimové je, pokud se nepříčí Koránu a Sunně, principielně neodmítají, avšak v žádném případě je nepovažují za jasný a kategorický zdroj.
[6] Falešný Vykupitel. Jedna z hlavních postav zkoušek před příchodem dne soudu. Jeho pustošivému působení učiní přítrž až Ježíš, který sestoupí opět na Zem, aby obnovil Boží pořádek
[7] historická Velká Sýrie, dnes území jižní Anatolie v Turecku, dále celá Sýrie, Libanon, Palestina a Jordánsko.
[8] Myslí se Ježíš, syn Mariin