Vznešený Alláh pravil:
أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ
Což nebudou rozjímat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed:24)
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
Vznešený Alláh pravil:
أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ
Což nebudou rozjímat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed:24)
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Kdyby jen lidé věděli, kolik užitku se nachází v četbě či recitaci Koránu, když ji provází rozjímání o tom, co je čteno či recitováno, věru by se tomu věnovali více, než čemukoli jinému. Tak člověk, když čte Korán a přemýšlí o tom, co čte, pročte verš, který potřebuje, aby vyléčil své srdce znovu a znovu, bude ho opakovat třeba i stokrát, nebo ho dokonce bude opakovat i celou noc, rozmýšleje o tom, co čte. A toto je pro něj lepší, nežli přečíst celý Korán, aniž by o něm rozmýšlel. Je to lepší pro jeho srdce a přináší mu to větší užitek, takto daleko spíše pocítí nárůst víry a okusí slast Koránu.
A toto byla v podstatě ustálená praxe prvních generací, našich zbožných předků, kteří měli ve zvyku třeba i jediný verš opakovat celou noc až do úsvitu.
V autentickém hadísu se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم strávil celou noc opakováním jednoho jediného verše. Tím jsou slova Boží:
إِن تُعَذِّبْهُمْ فَإِنَّهُمْ عِبَادُكَ ۖ وَإِن تَغْفِرْ لَهُمْ فَإِنَّكَ أَنتَ ٱلْعَزِيزُ ٱلْحَكِيمُ
Potrestáš-li je – vždyť jsou služebníky Tvými; odpustíš-li jim – vždyť Tys věru mocný i moudrý!(Máida:118)
Proto je četba či recitace Koránu provázená rozjímáním o smyslu toho, co se čte, základem dobroty lidského srdce.“ [1]
_________________________________________________
[1] Viz Miftáhu dári s-se’áda, 1/187.