OTÁZKA: Co pronést po skončení recitace Koránu? Je políbit výtisk Koránu inovací?
ODPOVĚĎ:
Je preferováno po skončení recitace Koránu pronést všeobecné připomenutí k ukončení jakéhokoli sezení anebo činnosti, jež se dochovalo od Proroka صلى الله عليه و سلم a které zní:
OTÁZKA: Co pronést po skončení recitace Koránu? Je políbit výtisk Koránu inovací?
ODPOVĚĎ:
Je preferováno po skončení recitace Koránu pronést všeobecné připomenutí k ukončení jakéhokoli sezení anebo činnosti, jež se dochovalo od Proroka صلى الله عليه و سلم a které zní:
سُبْحَانَكَ اللَّهُمَّ وَبِحَمْدِكَ، أشهد أن لاَ إِلَهَ إِلاَّ أَنْتَ، أَسْتَغْفِرُكَ وَأَتُوبُ إِلَيْكَ
„Subháneke lláhumme we bi-hamdik, ašhedu an lá iláhe illá ante astaghfiruke we atúbu ilejk,“ tj. „Sláva Tobě Bože (tj. čistý si od nedokonalosti) ve Tvé chvále, dosvědčuji, že není božstva kromě Tebe (tj. nic mimo Tebe nemá právo na uctívání), prosím Tě o odpuštění a kaji se k Tobě.“ [1]
Důkazem použití těchto slov právě pro ukončení recitace Koránu je tentýž hadís ve verzi matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, ve které ona zmiňuje, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم nikdy neukončil sezení, ani recitaci Koránu, ani se nepomodlil, aniž by tento svůj úkon nezakončil určitými slovy, načež dodává: „Zeptala jsem se: „Posle Boží, všimla jsem si, že není sezení, ani recitace Koránu, ani vykonané modlitby, aniž bys tuto svou činnost nezakončil jistými slovy.“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم jí souhlasně přikývl a dodal:
إِنْ تَكَلَّمَ بِخَيْرٍ كَانَ طَابِعًا عَلَيْهِنَّ إِلَى يَوْمِ الْقِيَامَةِ وَإِنْ تَكَلَّمَ بِغَيْرِ ذَلِكَ كَانَ كَفَّارَةً لَهُ .
„Pokud někdo řekne něco dobrého, tato slova budou pečetí tohoto dobra, které vykonal a kdokoli řekl něco špatného, ona budou pro něj vykoupením.“ [2]
A jednalo se právě o výše uvedené připomenutí.
An-Nesáí tento hadís uvádí v kapitole s názvem باب ما يختم تلاوة القرآن Bábu má juchtimu tiláwete l-Kur´án, tj. Kapitola o tom, jak završit recitaci Koránu. [3]
Žel v dnešní době většina lidí, kromě těch, nad kterými se Alláh smiloval, tuto sunnu odvrhla, částečně díky zapomínání a částečně díky lhostejnosti a nahradila ji inovacemi, jako je pronášení formulky صدق الله عظيم sadaka ´lláhu l-‘azím, tj. pravdu děl Vznešený Alláh.
Proto je na nás, abychom tuto sunnu šířili a snažili se o to, aby se opět stala známou a široce praktikovanou.
Co se týče políbení mushafu (výtisku Koránu), učenci mají v této otázce rozdílné pohledy. Abú Hanífa a jeho mezheb dovoluje políbit mushaf. [4] Stejného názoru je i Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í a jeho následovníci. [5] Podle Málika ibn Anase a jeho mezhebu je takový čin zavrženíhodný. [6] Od Ahmeda ibn Hanbela tradují jeho následovníci oba názory. [7] Každopádne není nikde zaznamenáno, že by Posel Boží صلى الله عليه و سلم nebo kdokoli z prvních generací muslimů líbal mushaf poté, co skončil recitaci z něj a že by takový čin považoval za akt uctívání.
________________________________________________________________
[1] Zaznamenali Abú Dáwud v Sunenu, hadís č. 4857 od ‘Abdulláha ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما, hadís č. 4859 od Abú Berzy al-Aslemího رضي الله عنه; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3433 od Abú Hurejry رضي الله عنه jako hasan gharíb sahíh.
[2] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1344. Hadís jako autentický doložil Ibn Hadžer al-‘Askalání v an-Nukát, 2/733. Al-Albání dodává, že hadís svou autenticitou splňuje podmínky Muslimova Sahíhu, byť ho v něm Muslim neuvádí. Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 7/495. Uvádí jej i Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í v al-Džámi’u s-sahíh mimmá lejse fi s-Sahíhajn, 2/128 také jako sahíh.
[3] Viz Sunenu n-Nesáí, 1/197.
[4] Viz Ibnu š-Šejch Efendí v Medžme’u l-anhár, 2/554.
[5] Viz al-Burhán, 1/478.
[6] Viz an-Nefráwí v al-Fewáki’, 1/415.
[7] Viz Ibn Muflih v Kitábu l-furú’, 1/195.