Músá ibn Talha vyprávěl od svého otce Talhy ibn ‘Ubejdulláha رضي الله عنه: „Prošli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم kolem lidí v koruně datlové palmy. Posel Božíصلى الله عليه و سلم se zeptal:
مَا يَصْنَعُ هَؤُلاَءِ ؟
„Co to tamti dělají?“
„Opylují datlovník uměle,“ odpověděl jsem. Posel Boží صلى الله عليه و سلم o tom poznamenal:
Músá ibn Talha vyprávěl od svého otce Talhy ibn ‘Ubejdulláha رضي الله عنه: „Prošli jsme s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم kolem lidí v koruně datlové palmy. Posel Božíصلى الله عليه و سلم se zeptal:
مَا يَصْنَعُ هَؤُلاَءِ ؟
„Co to tamti dělají?“
„Opylují datlovník uměle,“ odpověděl jsem. Posel Boží صلى الله عليه و سلم o tom poznamenal:
مَا أَظُنُّ يُغْنِي ذَلِكَ شَيْئًا …
„Nedomnívám se, že to snad něčemu prospěje …“
Dotyční zemědělci se následně o těchto slovech dozvěděli a tuto svou činnost proto zavrhli. Poté Proroka صلى الله عليه و سلم zpravili o tom, že výnosy úrody na dotyčném datlovníku toho roku silně poklesly a Posel Božíصلى الله عليه و سلم jim odvětil:
إِنْ كَانَ يَنْفَعُهُمْ ذَلِكَ فَلْيَصْنَعُوهُ فَإِنِّي إِنَّمَا ظَنَنْتُ ظَنًّا فَلاَ تُؤَاخِذُونِي بِالظَّنِّ وَلَكِنْ إِذَا حَدَّثْتُكُمْ عَنِ اللَّهِ شَيْئًا فَخُذُوا بِهِ فَإِنِّي لَنْ أَكْذِبَ عَلَى اللَّهِ عَزَّ وَجَلَّ !
„Pokud to mělo něčemu prospět, měli tak učinit, šlo věru pouze o můj osobní názor, nechť mne proto neberou za slovo. Avšak pokud vám cokoli vyprávím o Alláhu, držte se toho, neboť já věru nepřipisuji Alláhu Vznešenému žádnou lež!“ [1]
Další verze hadísu
Podle další verze Talha vysvětlil Prorokovi صلى الله عليه و سلم počínání lidí na stromě takto: „Berou trochu ze samčího květu rostliny a dávají to na samičí.“ A poté, co se Prorokصلى الله عليه و سلم dozvěděl, že se onen rok na stromě mnoho neurodilo, neboť dotyční palmu neopylili, vzkázal zemědělcům:
إِنَّمَا هُوَ ظَنٌّ إِنْ كَانَ يُغْنِي شَيْئًا فَاصْنَعُوهُ فَإِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ وَإِنَّ الظَّنَّ يُخْطِئُ وَيُصِيبُ وَلَكِنْ مَا قُلْتُ لَكُمْ قَالَ اللَّهُ فَلَنْ أَكْذِبَ عَلَى اللَّهِ.
„Věru to byl jen dojem, pokud to opravdu něčemu pomáhá, tak to udělejte, neboť já jsem věru toliko pouhý smrtelník tak jako i vy, když se něco domnívám, můžu se mýlit a můžu mít pravdu. Nicméně pokud vám říkám, že něco řekl Alláh, pak věru nikdy Alláhu nepřipisuji lež.“ [2]
Podle verze ar-Ráfi’a ibn Chadídže رضي الله عنه Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم při pohledu na rolníky opylující palmu napadlo říci:
لَعَلَّكُمْ لَوْ لَمْ تَفْعَلُوا كَانَ خَيْرًا …
„Možná kdybyste tak neučinili, bylo by to i tak dobré …“
Rolníci tato slova pochopili jako příkaz a palmu tedy neopylili, v důsledku čehož v daném roce poklesly výnosy datlí z daného stromu. Když s tím pak nebyli spokojení, Posel Boží صلى الله عليه و سلم jim odkázal:
إِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ ، إِذَا أَمَرْتُكُمْ بِشَيْءٍ مِنْ دِينِكُمْ فَخُذُوا بِهِ ، وَإِذَا أَمَرْتُكُمْ بِشَيْءٍ مِنْ رَأْيِي فَإِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ.
„Věru já jsem smrtelníkem tak jako vy. Když vám přikážu něco, co se týká vaší víry, tak se mými slovy řiďte, ale když jen vyjádřím svůj názor, pak já jsem jen smrtelník.“ ‘Ikrima dodal: „Či něco podobného.“ [3]
Podle další verze, která se dochovala kromě něj i od matky věřících ‘Áiše bint Abí Bekr a od Anase ibn Málika رضي الله عنهم řekl Posel Božíصلى الله عليه و سلم směrem k pracujícím rolníkům:
لَوْ لَمْ تَفْعَلُوا لَصَلُحَ ؟
„Pokud byste to neudělali, nebylo by to lepší?“
Když si pak stěžovali, že jejich palma neplodí, zeptal se:
مَا لِنَخْلِكُمْ؟
„Co je s vaší palmou?“
Odpověděli: „Tys nám přece řekl, abychom ji neopylovali.“
Posel Boží صلى الله عليه و سلم jim na to odvětil:
أَنْتُمْ أَعْلَمُ بِأَمْرِ دُنْيَاكُمْ .
„Vy, co se vašich záležitostí týče, víte lépe.“ [4]
Tato verze je mezi lidmi nejrozšířenější.
Podle dalšího podání řekl:
إِذَا كَانَ شَيْءٌ مِنْ أَمْرِ دُنْيَاكُمْ فَأَنْتُمْ أَعْلَمُ بِهِ ، فَإِذَا كَانَ مِنْ أَمْرِ دِينِكُمْ فَإِلَيَّ.
„Pokud by šlo o něco z vašich záležitostí, víte lépe vy, avšak pokud by se jednalo o něco z vaší víry, pak lépe vím já.“ [5]
Podle verze Džábira ibn ‘Abdilláha spatřil Posel Boží صلى الله عليه و سلم jisté lidi šplhat do koruny datlovníku a bylo mu vysvětleno, že se jedná o rolníky opylující palmu. Prorok صلى الله عليه و سلم se tomu podivil a zapochyboval, že by to k něčemu mohlo být dobré. Když potom v sezóně palma neplodila tolik, kolik se čekalo, Prorok صلى الله عليه و سلم vzal svůj původní názor zpět slovy:
مَا لَهُ , مَا أَنَا بِصَاحِبِ زَرْعٍ وَلَا نَخْلٍ لَقِّحُوا .
„Co se děje? Vždyť já přece nejsem ani zemědělec a ani nevlastním žádné palmy, klidně ji opylte.“
Je mnoho verzí hadísů zmiňujících příhodu o Prorokově صلى الله عليه و سلم setkání s muži provádějícími umělé opylení datlovníku, jak uvádí al-Bezzár:
„Tradují se až k Prorokovi صلى الله عليه و سلم od vícero jeho společníků – Anase, ‘Áiše, Rifá’a ibn Chadídž, Džábira ibn ‘Abdilláha a Jesíra ibn ‘Amra, nechť je se všemi Alláh spokojen.“ [7]
Komentář hadísu
Umělé opylení datlovníku se provádí štětkou, kterou se přenese pyl samčích tyčinek na samičí blizny. Účelem je zajistit, aby datlovník vydal při sklizni maximální výnos plodů.
Muslim uvádí své verze hadísu v Knize o přednostech (arab. كتاب الفضائل Kitábu l-fadáil), v kapitole Povinnost poslechnout, co říká v záležitostech náboženských, ale nikoli v tom, co říká o záležitostech světských (arab. باب وُجُوبِ امْتِثَالِ مَا قَالَهُ شَرْعًا دُونَ مَا ذَكَرَهُ مِنْ مَعَايِشِ الدُّنْيَا Bábu wudžúbi ´mtisáli má kálehu šer’an dúne má zekerehu salla lláhu ‘alejhi we selleme min me’ájiši d-dunjá). [8] Ibn Mádža svou verzi uvádí v Knize o splátkách (arab. كتاب الرهون Kitábu r-ruhún).
Lze shrnout, že toto vyprávění má pravdivý základ, rozdílnost jednotlivých verzi ukazuje na to, že vypravěči si sice možná nejsou zcela jisti přesným zněním, avšak spolehlivě nám dochovali smysl toho, co se nám Posel Božíصلى الله عليه و سلم snažil říci.
Muhammed Rešíd Ridá proto pravil:
„Rozdílnost znění jednotlivých verzí ukazuje na to, že událost je převyprávěna shodně významu (arab. المعاني al-me’ání) a ne doslovné formě (arab. اللفظ al-lafz).“ [9]
At-Taháwí naproti tomu smýšlí, že šlo o několik nezávislých událostí:
„Posel Boží صلى الله عليه وسلم s Talhou viděli jedny lidi, jak opylují palmu, načež Talha vypráví o tom, co viděl. Podobně ‘Áiša a Anas slyšeli Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci něco podobného na adresu nějakých jiných rolníků, Džábirův hadís se týká další skupiny, kteří rolníkům opylujícím palmu pomáhali. Všechna podání se zakládají na skutečnosti, že dotyční slyšeli Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci to, co od něho uvádějí. Všichni v tom, co od něj uvádějí, říkají pravdu. Všechna slova, která jsou v této souvislosti pronesena, Posel Boží صلى الله عليه وسلم skutečně pronesl a jsou přesným záznamem jeho slov.“ [10]
Pravděpodobnějším vysvětlením ovšem je, že se jednalo o jedinou událost, ze které každý vypravěč zachytil svůj díl či úhel pohledu, svou vzpomínku na jedinou reálnou událost tak, jak si ji on pamatoval. Je krajně nepravděpodobné, že by se Posel Boží صلى الله عليه وسلم takto vyjádřil směrem k pěti různým skupinkám rolníků při pěti oddělených, navzájem nesouvisejících příležitostech. Je nepravděpodobné, že by s Poslem Božím صلى الله عليه وسلم byla v palmovém sadu daleko od Medíny i ‘Áiša رضي الله عنها. Také je velmi pravděpodobné, že Anas ibn Málik رضي الله عنه, v době příchodu do Medíny ještě chlapec, vypráví celou událost až zprostředkovaně od jiných, od starších účastníků události samotné.
Tou původní verzí se pak zdá hned ta první, od Talhy, který byl celé události přítomen. Důkazy pro tento závěr jsou dva:
1. Imám Muslim tuto verzi ve svém Sahíhu uvádí jako první. Podle al-Mu’allimího Muslim ve svém Sahíhu vždy jako první obvykle uvádí tu verzi, která se mu zdá jako základní a nejautentičtější. [11]
2. Tato verze je jediná, která explicitně uvádí Prorokovu صلى الله عليه وسلم pochybnost (arab. الظن az-zann), výslovně odkazující na fakt, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم pouze vyslovil svůj nezávazný názor na určitou otázku netýkající se uctívání a také na to, že v dané situaci nikomu nic nepřikazoval.
Toto vyjádření pochybnosti je pak klíčové pro základní poselství našeho předmětného hadísu, kterým je nutnost vedení rozdílu mezi tzv. sunnou normativní, se zákonodárným charakterem (arab. السنة التشريعية as-sunnetu t-tešrí’íja) a sunnou nenormativní, bez zákonodárného charakteru (arab. السنة غير التشريعية as-sunnetu ghajru t-tešrí’íja).
Al-Mu’allimí praví:
„Prorokovaصلى الله عليه وسلم slova v Talhově hadísu „Nedomnívám se, že to něčemu prospěje,“ ukazují na jeho pochybnost, byla to čistě jeho pochybnost, a Prorokovo صلى الله عليه وسلم vyjádření je zcela pravdivé. Pochybnost, která se nakonec ukázala chybnou, přece neznamená lež. Slovo „možná“ v hadísu od Ráfi’a ukazuje na totéž. (…) Prorokovaصلى الله عليه وسلم slova „pak věru nikdy nepřipisuji Alláhovi lež“ v Talhově verzi jedině dokazují, že nikdy nepřipíše Alláhu nepravdu obecně – a to ani omylem, díky danému kontextu. Tím spíše o něm nikdy nezalže úmyslně.“ [12]
At-Taháwí praví:
„V dané věci nepřišlo Prorokovi صلى الله عليه وسلم žádné zjevení a tato záležitost spadala do domény empiricky poznatelného (tj. toho, co je přístupné smyslům a rozumu kteréhokoli jiného člověka). V těchto záležitostech jsou si v základu všichni rovni a liší se od sebe jen mírou svého poznání a zkušeností. Kdo něco zná, tomu je daná věc jasnější, než někomu, kdo se v dané záležitosti nevyzná. Posel Božíصلى الله عليه وسلم nepatřil k těm, kteří by měli nějakou hlubší znalost pěstování datlových palem, ani nepocházel z oblasti s rozvinutým zemědělstvím. Jeho domovinou byla Mekka, jež v tom čase nebyla známa svými palmami. Datlovníky hojně rostly až v Medíně, kam Posel Božíصلى الله عليه وسلم přesídlil až poté. Když tedy Prorok صلى ا
لله عليه وسلم řekl, co si o opylování palem myslí, hovořil jen na základě své domněnky.“ [13]
Jahjá ibn Šeref an-Newewí praví:
„Tento hadís nás o ničem nezpravuje, jen popisuje Prorokovuصلى الله عليه وسلم domněnku, jak samotný Prorok صلى الله عليه وسلم také sám objasňuje s tím, že jeho názor v obecných záležitostech je na stejné úrovni jako názor kohokoli jiného z lidí mezi nimi, přičemž se jím oni nemusí řídit vždy za každou cenu. A něco takového je přirozené, není a nemá být bráno jako jeho nedostatek.“ [14]
Kádí ‘Ijád praví:
„Co se týče světských záležitostí, je možné, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم domníval na základě nějakého výkladu něco, co bylo pravým opakem skutečnosti, anebo čeho pravá podstata nebyla ještě známa a proto to bylo předmětem neshod či dohadů. Takové věci ovšem nejsou záležitostmi řešenými Šarí’ou. Něco takového ovšem není možné v otázkách jeho úsudku, kdy ustavoval Šarí’u a svou Sunnu.“ [15]
Dále zmínil několik dalších podobných incidentů podobného charakteru a nakonec k našemu předmětnému hadísu poznamenal:
„Toto řekl ohledně běžných každodenních záležitostí světského života. Toto se netýká jakýchkoli dalších slov, nebo úvah, které ustavovaly Zákon či zakládaly Sunnu.“ [16]
Následně podává toto hlubší vysvětlení:
„Podobné výroky týkající se vezdejších záležitostí mimo náboženského poznání, duchovního učení a záležitostí víry jsou vzhledem k jeho osobě dovolené a možné, nic z toho neindikuje nedokonalost ani zpátečnickost. To jsou všeobecné záležitosti, které je může poznat kdokoli, kdo se snaží naučit se je, nebo kdo se dané vědě věnuje. Srdce Božího Posla صلى الله عليه و سلم se ovšem zcela naplněno poznáním Boží moci. Byl obdařen znalostí nauk šarí’atských. Jeho um se plně koncentroval na vše, co bylo v nejlepším zájmu jeho komunity v záležitostech světských i náboženských.
To, co se stalo, stalo se jen v souvislosti s jednotlivými drobnostmi. Stávalo se to jen výjimečně a jen v několika málo záležitostech, nikoli často a v tak velké míře, že by to signalizovalo hloupost a lhostejnost.
Mnohá další podání jasně ukazují na Prorokovy صلى الله عليه و سلم obšírné znalosti i těch věcí, které se týkají tohoto světa a notnou dávku pochopení i těch nejmenších detailů všeho, co se týkalo nejlepších zájmů jeho lidu a politiky rozmanitých skupin jeho následovníků, které bylo mezi lidmi svého druhu zázrakem.“ [17]
Hadísy zmiňující podobné situace
Existuje vícero podobných případů, které poskytují nejlepší výklad našeho předmětného hadísu, shodně pravidlu, že nejlepším výkladem hadísu je jiný hadís.
Jeden uvádí ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عهما, který vyprávěl, že když se osvobozená otrokyně Beríra رضي الله عنها rozváděla se svým manželem Mughísemرضي الله عنه, Posel Božíصلى الله عليه و سلم jí na popud jejího manžela pravil:
يَا بَرِيرَةُ اتَّقِي اللَّهَ فَإِنَّهُ زَوْجُكِ وَأَبُو وَلَدِكِ .
„Beríro, boj se Alláha, vždyť on je tvůj manžel a otec tvého dítěte.“
Ona řekla: „Posle Boží, to mi přikazuješ, nebo jen radíš?“
Odpověděl:
لاَ إِنَّمَا أَنَا شَافِعٌ .
„Nepřikazuji, pouze se za to přimlouvám.“ [18]
Při jiné příležitosti se Posel Boží صلى الله عليه و سلم radil se svými společníky ‘Alím ibn Abí Tálibem a al-Beráou رضي الله عنهما, jaký způsob spojení velké a malé pouti je v dané konkrétní situaci nejlepší vykonat, načež řekl:
لَوِ اسْتَقْبَلْتُ مِنْ أَمْرِي مَا اسْتَدْبَرْتُ لَفَعَلْتُ كَمَا فَعَلْتُمْ وَلَكِنِّي سُقْتُ الْهَدْىَ وَقَرَنْتُ.
„Kdybych byl věděl to, co vím teď, rozhodl bych se stejně, jako jste se rozhodli vy, jenže už jsem si přivedl i obětinu a vykonám tedy způsob kírán.“ [19]
Poslední, který uvedeme, je z bitvy u Bedru, kdy Posel Boží صلى الله عليه و سلم navrhoval rozbít vojenský tábor až za studnami, co nejblíže Medíně, zatímco zkušený voják a zdatný stratég Hubbáb ibnu l-Munzir رضي الله عنه navrhoval pozici ještě kousek ve předu. Hubbáb se proto Prorokaصلى الله عليه و سلم zeptal: „Posle Boží, myslíš si to na základě zjevení, je to zjevení, které ti Alláh seslal – potom nám není dovoleno mu ani oponovat, ani ho odvrhovat – anebo je to jen tvůj názor na vedení a taktiku boje?“
Posel Božíصلى الله عليه و سلم odpověděl:
بَلْ هُوَ الرَّأْيُ وَالْحَرْبُ وَالْمَكِيدَةُ .
„Nikoli, je to jen názor na vedení a taktiku boje.“
Hubbáb řekl: „Potom, Posle Boží, pokud to není zjevení, zaujmeme pozici už před studnami a tak jim odřízneme přístup k vodě. Necháme jediné napajedlo na naší straně a zbytek zasypeme. My budeme moci pít, ale oni nikoli.“ Posel Božíصلى الله عليه و سلم pochválil jeho nápad a jeho návrh přijal. [20]
Z historie víme, že muslimové v následné bitvě vybojovali slavné vítězství.
At-Taberí k tomuto případu poznamenal:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم ocenil Hubbábův návrh jako lepší, nežli návrh vlastní a nařídil vojsku posunout se ještě o kousek dopředu. Tento incident jasně ukazuje, jak mimořádnou důležitost Pror
okصلى الله عليه و سلم kladl na nutnost vzájemné porady a nakolik velmi si vážil názorů lidí znalejších v záležitostech každodenního života.“ [21]
_______________________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2361. Uvádí jej také Ahmed v Musnedu, 3/15; at-Tajálisí v Musnedu, 1/186 a přes at-Taháwího v Šerhu me’áni l-ásár, 3/48; Ibn Abí Ásim v al-Áhádu we l-mesání, 1/165; Abú Ja’lá v Musnedu, 2/12; aš-Šáší v Musnedu, 1/68, hadís č. 70; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 4/372 a všichni tento hadís uvádí přes Abú ‘Awánu od Semmáka.
[2] Od Semmáka dochoval tuto verzi podání Isráíl a od něj ho zaznamenali Ahmed v Musnedu, 3/18; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2470; at-Taháwí v Šerhu Muškili l-ásár, 4/423 a v Šerhu me’áni l-ásár, 3/48; aš-Šáší v Musnedu, 1/69. Viz také al-Bezzár v Bahru z-zuchchár, 3/154.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2362; Ibn Hibbán v Sahíhu, 1/202; at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, 4/280. Uvádí ho i Kádí ‘Ijád v aš-Šifá, str. 348-349.
[4] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2363; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2471.
[5] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 20/19 a 41/401; al-Bezzár v Bahru z-zuchchár, 13/355 a 18/99; Abú Ja’lá v Musnedu, 6/198 a 6/237; at-Taháwí v Šerhu Muškili l-ásár, 4/424; a jako sahíh jej doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, 1/201.
[6] Zaznamenal at-Taháwí v Šerhu muškili l-ásár, 4/425. V isnádu se ovšem nachází vypravěč Mudžálid ibn Sa’íd, který je slabý, viz Tehzíbu t-tehzíb, 10/41.
[7] Viz al-Bahru z-zuchchár, 3/154.
[8] Viz Sahíh Muslim, 43/38.
[9] Viz Tefsíru l-menár, 7/426.
[10] Viz Šerhu muškili l-ásár, 4/425.
[11] Viz al-Anwáru l-kášifa, str. 29.
[12] Viz Ibidum.
[13] Viz Šerhu muškili l-ásár, 4/425.
[14] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 15/116.
[15] Viz aš-Šifá, str. 388.
[16] Viz Ibidum.
[17] Viz Ibid., str. 399.
[18] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2231; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 5417.
[19] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2725.
[20] Viz Ibn Hišám v as-Síretu n-nebewíja, 1/620.
[21] Viz Tárích at-Taberí, 2/144.