Naopak v srdcích muslimů posílila hodnota věcí pozemských. Ve dne i v noci hovoří jen o velmocech tohoto světa a o Nejsilnějším na nebesích i na zemi, Jeho vznešenosti a velkoleposti neslyšíme ani slovo. Proto muslimové onemocněli ochablostí, slabostí a pocitem duševní porážky, ač Alláh říká: Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! Ál ‘Imrán 139 a ač Posel صل الله هليه وسلم varoval před trestem lidí, kteří si cení jiných lidí více, než Boha a sledují je více než Boha: „Vím o části mé ummy, která přijde v Den Vstání se skutky, které jsou obrovské, rozměrů bílých hor Tuháma a Alláh je rozpráší.“ Požádal jsem: „Popiš nám je, Posle Boží, abychom nebyli z nich, aniž bychom o tom věděli.“ „Jsou to bratři z vaší kůží,“ řekl Posel صل الله هليه وسلم: „V noci konají to, co i vy, ale když osamí, dopustí se zakázaného.“ Hadís na autoritu Sewbána.
Prosíme Alláha Všemohoucího, aby jsme nebyli těmi, o kterých mluví tento hadís a abychom si vždy cenili našeho Pána a jen k Němu směřovali své činy. Ámín.
bratr Abú Ibráhím