Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الصَّلاةُ نورُ المؤمنِ.
„Modlitba jest světlem věřícího.“ [1]
Muhammed Násiruddín al-Albání o jeho autenticitě uvádí:
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
الصَّلاةُ نورُ المؤمنِ.
„Modlitba jest světlem věřícího.“ [1]
Muhammed Násiruddín al-Albání o jeho autenticitě uvádí:
„Isnád je velmi slabý, protože se v něm vyskytuje ‘Ísá ibn Mejsera, který je odvrženým vypravěčem (arab. متروك metrúk). Byl to ten muž, který naparfémoval tělo zesnulého Abú Músá al-Ghifárího رضي الله عنه, jak se uvádí v díle at-Takríb. Nicméně Ibn Nasr uvádí tento hadís jinou cestou přes Wákida ibn Selámu od ar-Rakkášího a ten od Anase, jenže jak Wákid, tak i ar-Rakkáší jsou slabí. Podpůrná podání uvádí pouze al-Kadá’í v díle al-Džámi’u s-saghír a Ibn ‘Asákír.
Al-Menáwí poznamenal: „Od něho ho uvádí Abú Ja’lá a ad-Dejlemí v poněkud odlišné a nejasné souborné verzi, což celé podání spíše neposiluje.“
Al-‘Ámirí v Šerhu š-Šiháb uvádí: „Je autentický“ – toto opravdu řekl! Spíše však měl na mysli, že jeho význam je pravdivý a autentický, protože v Muslimově Sahíhu [2] se v hadísu od Abú Málika al-Aš’arího رضي الله عنه uvádí:
الطُّهُورُ شَطْرُ الإِيمَانِ… وَالصَّلاَةُ نُورٌ وَالصَّدَقَةُ بُرْهَانٌ…
„Čistota je půl víry, … modlitba světlem a milodar důkazem …“ [3]
Tuto verzi zařadil an-Newewí mezi svých čtyřicet vybraných hadísů a slova o modlitbě, která je světlem, v poznámce okomentoval takto:
„Modlitba je světlem, tj. vede člověka správnou cestou v Den Zmrtvýchvstání, podobně jako si člověk svítí světlem, aby nesešel z cesty na tomto světě.“ [4]
Z ní pak vyvodil, že dokazuje schopnost jistých činů člověka zachránit před Ohněm a také fakt, že člověk bude nést následky toho, co vykonal, přičemž to, co koná, koná v konečném důsledku ve vlastní prospěch.
Toho se podle něj týkají i Boží slova:
إِنَّ ٱللَّـهَ ٱشْتَرَىٰ مِنَ ٱلْمُؤْمِنِينَ أَنفُسَهُمْ وَأَمْوَٰلَهُم بِأَنَّ لَهُمُ ٱلْجَنَّةَ
Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim bude dán Ráj. (Tewba: 111) [5]
Kromě tohoto podání je konstatace, že modlitba jest světlem, uvedena i v této verzi téhož hadísu:
Abú Málik al-Aš’arí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إسباغُ الوضوءِ شطرُ الإيمانِ … والصلاةُ نورٌ، والصدقةُ برهانٌ، والصبرُ ضياءٌ، والقرآنُ حُجَّةٌ لك أو عليك، كلُّ الناسِ يَغدو، فبائعٌ نفسَه، فمُعتِقُها أو موبِقُها.
„Vykonat rituální očištění je polovinou víry … modlitba je světlem, milodar je důkazem, trpělivost je svitem a Korán je argumentem buď pro tebe anebo proti tobě. Všichni lidé zjitra prodávají sebe samotné, buď se vysvobozují z otroctví, anebo propadají zkáze.“ [6]
Modlitba je připodobněna ke světlu z těchto důvodů:
1. Povinná modlitba je jasně stanovenou, předepsanou a neopomenutelnou povinnosti, jejíž plnění vede jako světlo toho, kdo se jí drží, po cestě dobra, brání mu v hřešení a dodává mu na vytrvalosti.
Vznešený praví:
إِنَّ الصَّلَاةَ تَنْهَى عَنِ الْفَحْشَاء وَالْمُنكَرِ
vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných! (‘Ankebút: 45)
2. Je metaforou světla na cestě správného vedení a pravdy, podobně jako osvětlení umožňuje nesejít z cesty v temnotě noci.
3. A bude také doslovným světlem v Den Zmrtvýchvstání:
نُورُهُمْ يَسْعَى بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَانِهِمْ
A světlo jejich poběží před nimi a po pravici jejich (Tahrím: 8)
Poběží před ním, protože člověk stál ve své modlitbě před Alláhem každý den pětkrát denně a díky modlitbě dotyčný zdokonalil i své mravy a jednání s lidmi.
4. Vznešený v popisu věřících praví:
سِيمَاهُمْ فِي وُجُوهِهِم مِّنْ أَثَرِ السُّجُودِ
A známky jejich jsou na tvářích jejich následkem modlení. (Feth: 29)
Na jiném místě říká:
قَدْ أَفْلَحَ الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ هُمْ فِي صَلَاتِهِمْ خَاشِعُونَ
Uspějí již ti věřící, kdož v modlitbách svých jsou pokorní (Mu´minún: 1-2)
‘Ubáda ibn Sámit رضي الله عنه s odvoláním na Proroka صلى الله عليه و سلم pravil: „Když si služebník Boží stráží své modlitby, vykonává před nimi řádně rituální očistu, běhěm nich se tak, jak má předklání, padá na tvář a recituje Korán, bude mu řečeno: „Nechť tě Alláh ochraňuje tak, jako jsi ty dbal na Mne.“ Jeho modlitba stoupá k nebesům a zastavuje se až u Alláha Mocného a Vznešeného, načež se za dotyčného přimluví.“ [7]
5. Modlitba je taktéž světlem prosvětlujícím mešity a modlitebny, ve kterých se modlící ke společným modlitbám scházejí. Toto je dodatečné světlo navíc.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás a Abú Hurejra رضي الله عنهم أجمعين vyprávějí, že Posel Božíعليه الصلاة والسلام řekl:
مَنْ صلَّى الصَّلواتِ الخمسَ في جماعةٍ، جازَ على الصِّراطِ كالبرقِ اللَّامعِ في أوَّلِ زمرَّةٍ مِن السَّابقينَ، وجاءَ يومَ القيامةِ ووجهُهُ كالقمرِ ليلةَ البدرِ.
„Kdokoli se pomodlí společně všech pět modliteb, ten přeletí přes most Sirát jako blesk, bude připojen k první skupince těch, kteří všechny ostatní předstihnou a v Den Zmrtvýchvstání přijde s tváří zářící jako měsíc v úplňku.“ [8]
Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl:
بَشِّرِ الْمَشَّائِينَ فِي الظُّلَمِ إِلَى الْمَسَاجِدِ بِالنُّورِ التَّامِّ يَوْمَ الْقِيَامَةِ.
„Předejte radostnou zvěst těm, kteří za tmy kráčejí do mešit, že obdrží úplné světlo v Den Zmrtvýchvstání.“ [9]
6. Modlitba je světlem také proto, že je důkazem činícím věci jasné tak, jako sluneční světlo. V našem případě je světlem důkazu něčí víry.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:
إن روح المؤمن تخرج من جسدها لها برهان كبرهان الشمس.
„Věru duše věřícího opouští jeho tělo jako důkaz jasný jako sluneční jas.“ [10]
Šerefuddín at-Tajbí vysvětlil náš předmětný hadís slovy:
„Modlitba je světlem znamená, že brání člověku hřešit, zamezuje pohlavní zpustlosti a konání zvrácených činů, vede k tomu, co je správné, podobně jako i světlo.
Také bylo řečeno, že světlem se myslí to, že díky modlitbě bude ten, kdo se modlí, v Soudný Den veden správnou cestou.
Vznešený Alláh praví:
يَوْمَ تَرَى الْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ يَسْعَىٰ نُورُهُم بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَبِأَيْمَانِهِم بُشْرَاكُمُ الْيَوْمَ جَنَّاتٌ تَجْرِي مِن تَحْتِهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا ۚ ذَٰلِكَ هُوَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ
V den, kdy spatříš, jak před věřícími muži a ženami a po pravici jejich poběží světlo jejich, bude jim řečeno: “Radostná zpráva pro vás: dnes vstoupíte do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budete!” A to věru bude úspěch nesmírný (Hadíd: 12)
Také bylo řečeno, že modlitba je světlem proto, že je prostředkem osvětlujícím jas dobrých skutků, přináší potěšení srdci a tomu, kdo je do modlitby pohroužen, jsou jejím prostřednictvím odkrývány taje srdce, v důsledku čehož se modlící se osoba odevzdává a obrací k Alláhu vnějšími činy i vnitřním prožíváním. Proto se také říká, že tváře těch, kteří se modlí, září, díky tomu, že se při svých modlitbách obličejem dotýkají země, když padají na tvář.“ [11]
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:
„Tedy modlitba, jak povinná, tak i nepovinná, je světlem. Světlem jeho srdce, světlem jeho tváře, světlem jeho hrobu, světlem pro něj v Den Shromáždění, protože tento hadís zahrnuje absolutně vše. A ten, kdo toto zažije, ten toto své světlo nalezne.
Pokud se opravdu modlíte, to, na co se ze všech sil koncentrujete svým srdcem, k čemu usměrňujete jednotlivé své končetiny, aby každý váš pohyb vyjadřoval pokornou odevzdanost (arab. الخشوع al-chušú’), potom ucítíte, jak se uvnitř vašeho srdce rozlévá záře a pocítíte ve svém nitru slast, absolutní slast.
Proto Posel Boží صلى الله عليه و سلم v hadísu [12] praví:
… وَجُعِلَ قُرَّةُ عَيْنِي فِي الصَّلاَةِ
„… a potěchou mého oka byla učiněna modlitba.“ [13]
______________________________________________________________
[1] Různými cestami zaznamenali Abú Sa’íd al-Ašedždž v Hadísu, 2/215 jako merfú’; od něho al-Muchlis v Fewáidu l-muntaká, 1/24; al-Chatíb v al-Muwaddah, 1/83; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, 1/286; Ibnu l-Kajsarání v Zechíretu l-huffáz, 3/1551, avšak v jeho senedu je odvržený vypravěč ‘Ísá al-Chajját; dále Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4210; al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 6212; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 3655; as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 5162. Jako velmi slabý jej dokládá al-Albání v Da’ífu l-Džámi’ 3575. Je ovšem dochován i druhou cestou jako sahíh, viz al-Kadá’í v Musnedu š-Šiháb, hadís č. 144; a al-‘Adžlúní v Kešfu l-chafá´, 2/38.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 223.
[3] Viz Silsiletu l-ahádísi d-da’ífeti we l-mewdú’a, hadís č. 1660.
[4] Viz al-Arba’íne n-Newewíja, hadís č. 23.
[5] Ibidum.
[6] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3517 jako hasan sahíh; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2437; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 280. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 189.
[7] Uvádí Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 1/218.
[8] Uvádí Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 2/23.
[9] Od Burejdy al-Aslemího رضي الله عنه ho uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 561; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 223 jako gharíb. Jako sahíh jej uvádí al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 769.
[10] Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 13/284, od Abú Músá al-Aš’arího رضي لله عنه.
[11] Viz Šerhu Miškáti l-mesábíh, str. 739. Viz také Tejsíru Rabbi l-beríja fí šerhi l-Arbe’íne n-Newewíja, str. 341.
[12] Od Anase ibn Málika رضي الله عنه ho zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadísy č. 3939 a 3940; Ahmed v Musnedu, hadís č. 13079; at-Taberání v al-Awsatu, 5/241. Jako hasan jej ocenil Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í v Sahíhu l-Musned, hadís č. 106.
[13] Viz Šerhu l-Arbe’íne n-Newewíja, str. 246.