(1)
Al-Kádí Ibn Semá’a vyprávěl o svém životě, že během něj celých čtyřicet let nezmeškal úvodní tekbír [1] společné modlitby, s jedinou výjimkou. Tou byl den, kdy zemřela jeho matka. Protože zmeškal společnou modlitbu, pomodlil se namísto ní sedmadvacetkrát, aby nahradil svou ztracenou odměnu. [2]
(1)
Al-Kádí Ibn Semá’a vyprávěl o svém životě, že během něj celých čtyřicet let nezmeškal úvodní tekbír [1] společné modlitby, s jedinou výjimkou. Tou byl den, kdy zemřela jeho matka. Protože zmeškal společnou modlitbu, pomodlil se namísto ní sedmadvacetkrát, aby nahradil svou ztracenou odměnu. [2]
Potom Ibn Semá’a ulehl ke spánku. Jak tak spal, bylo mu ve snu řečeno: „Ty ses sice modlil, ale co andělé, prosící a říkající ámín?“ [3]
(2)
‘Ubejdulláh ibn Omar al-Kawárírí řekl: „Nikdy jsem nevynechal společnou modlitbu, avšak jednou jsem měl hosta a byl jsem velmi zaneprázdněn tím, abych ho řádně pohostil, takže jsem propásl společnou večerní modlitbu (arab. العشاء al-‘išá´) v mešitě. Odešel jsem, abych se pomodlil s nějakým jiným shromážděním, ale zjistil jsem, že večerní modlitba už ve všech mešitách proběhla a všechny už jsou zavřené.
Domů jsem se vrátil nesmírně smutný, protože jsem zmeškal společnou modlitbu. Řekl jsem si: pokud se v hadísech uvádí, že společná modlitba je dvacet sedmkrát hodnotnější, než tatáž modlitba samostatně, pomodlím se večerní modlitbu sedmadvacetkrát.” [4]
Potom jsem odešel spát. Zdálo se mi, že jedu na koni a přede mnou jsou další jezdci na koních. Popohnal jsem svého koně, abych je dohonil, ale stále se mi to nedařilo.
Podíval jsem se na jednoho z nich a ten mi řekl: „Nežeň tolik svého koně, stejně nás nebudeš moci dohonit!“
„Bratře, pročpak?“ zeptal jsem se ho.
„Protože my jsme se pomodlili večerní modlitbu společně, ale tys ji zmeškal.“
Probudil jsem se tedy smutný a ustaraný.“ [5]
(3)
Hátim al-Asemm pravil: „Jednou jsem zmeškal společnou modlitbu a kondoloval mi pouze Abú Ishák al-Buchárí. Kdyby mi zemřelo dítě, kondolovaly by mi tisíce. Jenže pohromu ve věcech víry berou lidé na lehčí váhu, nežli pohromu ve věcech světského života.“ [6]
__________________________________________________________________
[1] Tj. zvolání Alláhu akbar – Bůh je největší.
[2] Fakt, že společná modlitba je sedmadvacetkrát hodnotnější, nežli tatáž modlitba vykonaná samostatně, je zmíněn Poslem Božím صلى الله عليه و سلم v hadísu od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما, který zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 645.
[3] To je odkaz na hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně toho, kdo se společně s ostatními pomodlí, praví:
فَإِذَا صَلَّى لَمْ تَزَلِ الْمَلاَئِكَةُ تُصَلِّي عَلَيْهِ مَا دَامَ فِي مُصَلاَّهُ اللَّهُمَّ صَلِّ عَلَيْهِ، اللَّهُمَّ ارْحَمْهُ.
„Andělé řeknou: „Ó Bože, požehnej mu! Ó Bože, buď vůči němu milosrdný,“ a budou to opakovat tak dlouho, dokud dotyčný neporuší svou rituální očistu, anebo nezpůsobí nepříjemnost jinému.“ Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 647 a 2119; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 649.
A také na hadís stejného vypravěče, kde Prorokصلى الله عليه و سلم říká:
إِذَا أَمَّنَ الإِمَامُ فَأَمِّنُوا فَإِنَّهُ مَنْ وَافَقَ تَأْمِينُهُ تَأْمِينَ الْمَلاَئِكَةِ غُفِرَ لَهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِهِ .
„Řekněte ámín, když i imám říká ámín. A pokud se váš ámín setká s ámínem andělů, potom budou odpuštěny všechny vaše předcházející hříchy.” Muttefakun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 780; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 410.
Tj. hodnotu sedmadvaceti jiných modliteb mohl nahradit, ale hodnotu společného ámínu nikoli.
[4] On a jemu podobní nahrazovali tyto modlitby jen tak z touhy po odměně, nicméně učenci smýšlejí, že není příliš vhodné nahrazovat zmeškané, či špatně vykonané modlitby více než jen jedenkrát.
[5] Zaznamenal as-Safedí v al-Wáfilu bil-wefáját, 3/116.
[6] Zaznamenal al-Hajsemí v az-Zawádžiru ‘an irtikábi l-kebáir, 1/277.