OTÁZKA: Proč je velbloudí maso povolené, když je ve Starém Zákonu napsáno, že je zakázané, stejně jako maso vepřové?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Proč je velbloudí maso povolené, když je ve Starém Zákonu napsáno, že je zakázané, stejně jako maso vepřové?
ODPOVĚĎ:
Vznešený Alláh sesílal lidstvu prostřednictvím Jeho vyvolených proroků Zákon (arab. الشريعة aš-šarí’a), jehož konkrétní verze se lišily a byly poplatné době a místu. Tak byl zjeven Zákon např. Núhovi/Noemovi, Músáovi/Mojžíšovi i Muhammedovi, mír a požehnání s nimi všemi.
Příkladem detailů, které se lišily mezi jednotlivými verzemi Božího Zákona, je např. otázka spojení dvou sester ve vícečetném manželství. Zákon dřívějších proroků toto povoloval, avšak Zákon zjevený Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, toto zakazuje. Jiným příkladem je předpis přerušování půstu. Podle dřívějších prorockých Zákonů ten, kdo přerušil půst, najedl se a napil a následně usnul, nemohl po probuzení konzumovat nic, co ruší půst, až do následujícího západu slunce, kdy přerušil půst druhého dne, bez ohledu na to, zda se probudil před úsvitem, či až po něm. Zákon Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم v tomto přinesl ulehčení s tím, že je možno pokračovat v jídle a pití, až dokud nenadejde úsvit.
Podobné platí i o některých alimentárních zákazech tradice Izraelitů, jejich proroků, mír s nimi všemi a jejich židovských následovníků.
Když zmiňuje poslání a životní příběh svého proroka ‘Ísá/Ježíše, mír s ním, Vznešený Alláh mimo jiné jeho slova, kde říká:
وَمُصَدِّقًا لِّمَا بَيْنَ يَدَىَّ مِنَ ٱلتَّوْرَىٰةِ وَلِأُحِلَّ لَكُم بَعْضَ ٱلَّذِى حُرِّمَ عَلَيْكُمْ ۚ وَجِئْتُكُم بِـَٔايَةٍ مِّن رَّبِّكُمْ فَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُونِ
A přišel jsem, abych potvrdil pravdivost toho, čeho se vám dostalo přede mnou z Tóry, a aby vám byla dovolena část z toho, co vám bylo zakázáno. A přicházím k vám se znamením od Pána vašeho – bojte se Boha a poslouchejte mne! (Áli ‘Imrán: 50)
Tento verš je důkazem, že nová verze zjeveného Zákona může mít takový účinek, že dokáže změnit předpis zjeveného Zákona dřívějšího.
Vznešený Alláh dále v Koránu ohledně některých židovských jídelních zákazů praví:
فَبِظُلْمٍ مِّنَ ٱلَّذِينَ هَادُوا۟ حَرَّمْنَا عَلَيْهِمْ طَيِّبَـٰتٍ أُحِلَّتْ لَهُمْ وَبِصَدِّهِمْ عَن سَبِيلِ ٱللَّـهِ كَثِيرًا
a nespravedlnost některých z těch, kdož vyznávají židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy, jež dříve jim byly dovoleny, a také za jejich četná uchýlení od cesty Boží (Nisá: 160)
وَعَلَى ٱلَّذِينَ هَادُوا۟ حَرَّمْنَا كُلَّ ذِى ظُفُرٍ ۖ وَمِنَ ٱلْبَقَرِ وَٱلْغَنَمِ حَرَّمْنَا عَلَيْهِمْ شُحُومَهُمَآ إِلَّا مَا حَمَلَتْ ظُهُورُهُمَآ أَوِ ٱلْحَوَايَآ أَوْ مَا ٱخْتَلَطَ بِعَظْمٍ ۚ ذَٰلِكَ جَزَيْنَـٰهُم بِبَغْيِهِمْ ۖ وَإِنَّا لَصَـٰدِقُونَ
Těm, kdož vyznávají víru židovskou, jsme zakázali všechna zvířata mající drápy; a ze skotu a ovcí jsme jim zakázali tuk kromě toho, jejž mají v hřbetech či ve vnitřnostech nebo jenž smíšen je s kostmi. Takto jsme je odměnili za jejich vzpurnost – a My zajisté jsme spravedliví. (An’ám: 146)
Další alimentární zákazy si židé ke svému zjevenému zákonu přimysleli sami a jedná se proto z jejich strany o inovaci v náboženství a svévolné měnění toho, co zjevil lidstvu Všemohoucí:
كُلُّ ٱلطَّعَامِ كَانَ حِلًّا لِّبَنِىٓ إِسْرَٰٓءِيلَ إِلَّا مَا حَرَّمَ إِسْرَٰٓءِيلُ عَلَىٰ نَفْسِهِۦ مِن قَبْلِ أَن تُنَزَّلَ ٱلتَّوْرَىٰةُ ۗ قُلْ فَأْتُوا۟ بِٱلتَّوْرَىٰةِ فَٱتْلُوهَآ إِن كُنتُمْ صَـٰدِقِينَ
Všechny pokrmy byly dovoleny dítkám Izraele kromě těch, jež Izrael ještě předtím, než byla seslána Tóra, sám prohlásil za zakázané. Rci: “Přineste tedy Tóru a čtěte z ní, jste-li pravdomluvní! (Áli ‘Imrán: 93)
V případě velbloudího masa si nejsme zcela jisti, zda spadá do první, nebo druhé kategorie židovských zákazů. Může tedy v zásadě jít o původně platný zákaz, který byl díky Boží milosti skrze Muhammedovu صلى الله عليه و سلم šarí’u zrušen, anebo o lidský výmysl, který byl skrze zjevení Koránu objasněn a uveden na pravou míru.
V každém případě je velbloudí maso podle islámu dovoleno, na základě explicitního koránského verše:
وَٱلْأَنْعَـٰمَ خَلَقَهَا ۗ لَكُمْ فِيهَا دِفْءٌ وَمَنَـٰفِعُ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ
A stvořil jako dobytek velbloudy, z nichž pro vás jsou oděvy i užitek jiný a z nichž i potravu svou máte (Nahl: 5)
O dobytku se hovoří obecně i zde:
أَوَلَمْ يَرَوْا۟ أَنَّا خَلَقْنَا لَهُم مِّمَّا عَمِلَتْ أَيْدِينَآ أَنْعَـٰمًا فَهُمْ لَهَا مَـٰلِكُونَ وَذَلَّلْنَـٰهَا لَهُمْ فَمِنْهَا رَكُوبُهُمْ وَمِنْهَا يَأْكُلُونَ
Což neviděli, že jsme pro ně stvořili – mezi tím, co ruce Naše udělali – též dobytek, nad nímž vládci jsou? A podmanili jsme jej pro ně a na nich jezdí a ony jsou jim potravou. (Jásín: 71-72)
Použitý arabský výraz الأنعام al-an’ám znamená podle konsenzu arabských jazykovědců dobytek, což je podle shody znalců arabského jazyka nadřazený pojem pro velbloudy, všechny druhy skotu a drobný dobytek – ovce a kozy. [1]
Toto potvrzuje i tato explicitní koránská zmínka o dovolenosti velbloudího masa:
ٱللَّـهُ ٱلَّذِى جَعَلَ لَكُمُ ٱلْأَنْعَـٰمَ لِتَرْكَبُوا۟ مِنْهَا وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ
Bůh je ten, jenž pro vás stvořil velbloudy, abyste na nich jezdili a jimi se též živili (Gháfir: 79)
Dalším argumentem jsou obecně znějící apely jíst z dobrého, co Alláh stvořil a poskytl lidem:
إِنَّمَا حَرَّمَ عَلَيْكُمُ ٱلْمَيْتَةَ وَٱلدَّمَ وَلَحْمَ ٱلْخِنزِيرِ وَمَآ أُهِلَّ بِهِۦ لِغَيْرِ ٱللَّـهِ ۖ فَمَنِ ٱضْطُرَّ غَيْرَ بَاغٍ وَلَا عَادٍ فَلَآ إِثْمَ عَلَيْهِ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Bůh zakázal vám jedině zdechliny, krev, vepřové maso a to, co bylo zasvěceno někomu jinému než Bohu. Kdo však byl donucen jísti toto, aniž po tom toužil nebo přestupníkem byl, na tom nebude hříchu, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný. (Bekara: 173)
قُل لَّآ أَجِدُ فِى مَآ أُوحِىَ إِلَىَّ مُحَرَّمًا عَلَىٰ طَاعِمٍ يَطْعَمُهُۥٓ إِلَّآ أَن يَكُونَ مَيْتَةً أَوْ دَمًا مَّسْفُوحًا أَوْ لَحْمَ خِنزِيرٍ فَإِنَّهُۥ رِجْسٌ أَوْ فِسْقًا أُهِلَّ لِغَيْرِ ٱللَّـهِ بِهِۦ ۚ فَمَنِ ٱضْطُرَّ غَيْرَ بَاغٍ وَلَا عَادٍ فَإِنَّ رَبَّكَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Rci: “Nenalézám v tom, co bylo mi vnuknuto, jiný zákaz pro toho, kdo jí, než zákaz mršiny nebo krve prolité či vepřového masa, neboť to je nečisté a hanebné, a dále to, co bylo zasvěceno jinému než Bohu. Však kdo byl donucen to jísti, aniž po tom toužil či přestupníkem byl, pak Pán tvůj věru je odpouštějící, slitovný.” (An’ám: 145)
Tím je stanoveno pravidlo, že cokoli není výslovně zakázáno, je dovoleno jíst:
وَمَا لَكُمْ أَلَّا تَأْكُلُوا۟ مِمَّا ذُكِرَ ٱسْمُ ٱللَّـهِ عَلَيْهِ وَقَدْ فَصَّلَ لَكُم مَّا حَرَّمَ عَلَيْكُمْ
Co je s vámi, že nepojídáte z toho, nad čím bylo proneseno jméno Boží, když vám Bůh již srozumitelně objasnil vše, co je vám zakázáno (An’ám: 119)
O Prorokovi صلى الله عليه و سلم je dále řečeno:
وَيُحِلُّ لَهُمُ ٱلطَّيِّبَـٰتِ وَيُحَرِّمُ عَلَيْهِمُ ٱلْخَبَـٰٓئِثَ
dovoluje jim pokrmy výtečné a zakazuje jim škodlivé (A’ráf: 157)
Tyto verše formulují také i obecné pravidlo, že cokoli není výslovně zakázáno, je dovoleno. Nikdo pak nemá právo zakazovat lidem to, co jim nezakázal jejich Stvořitel:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ كُلُوا۟ مِمَّا فِى ٱلْأَرْضِ حَلَـٰلًا طَيِّبًا
Lidé, jezte dovolené a dobré z toho, co na zemi je (Bekara: 168)
Ohledně dovolenosti velbloudího masa existuje i konsenzus islámských učenců.
Toto je rozhodnutí Alláha a Jeho Posla a nikomu není dovoleno ho měnit. Kompetence zakazovat a přikazovat obecně patří do výhradních Božích pravomocí, do kterých lidem nepřísluší zakazovat, neboť toto implikuje nevíru a modloslužebnictví, shodně znění koránského verše:
وَلَا تَقُولُوا۟ لِمَا تَصِفُ أَلْسِنَتُكُمُ ٱلْكَذِبَ هَـٰذَا حَلَـٰلٌ وَهَـٰذَا حَرَامٌ لِّتَفْتَرُوا۟ عَلَى ٱللَّـهِ ٱلْكَذِبَ ۚ إِنَّ ٱلَّذِينَ يَفْتَرُونَ عَلَى ٱللَّـهِ ٱلْكَذِبَ لَا يُفْلِحُونَ
Neříkejte tedy to, co jazyky vaše lživě tvrdí: “Toto dovoleno je a toto zakázáno!” vymýšlejíce si tak proti Bohu lež. Věru ti, kdož proti Bohu lži si vymýšlejí, ti nebudou mezi blaženými. (Nahl: 116)
Neshoda mezi učenci islámu ovšem panuje v otázce, zda požití velbloudího masa neruší abdest (malou rituální očistu – arab. وضوء wudú´). Tato učencům islámsko-právní vědy velmi dobře známá neshoda názorů může skutečně naznačovat existenci původního zákazu, který byl následně v Koránu a Muhammedově صلى الله عليه و سلم šarí’i zmírněn.
Podle an-Newewího většina učenců nesmýšlí, že by požití velbloudího masa rušilo rituální čistotu. Toto byl názor čtyř pravověrných chalífů – Abú Bekra, Omara, Osmána a ‘Alího, dále ‘Abdulláha ibn Mes’úda, ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse, Abú Dardá´, Abú Talhy, Ibn Ka’ba, Ámira ibn Rabí’y رضي الله عنهم أجمعين i většiny z generace následovníků prorokových společníků. S tím souhlasí stanovisko Abú Hanífy, Málika i aš-Šáfi’ího a jejich mezhebů. Stejně smýšlel i Sufján as-Sewrí.
Podle Ahmeda ibn Hanbela a jeho mezhebu, Isháka ibn Ráhawejha, Jahjá ibn Jahjá, Abú Bekra ibn Munzira a Ibn Chuzejmy konzumace velbloudího masa ruší abdest. Stejného názoru byl i al-Bejhekí. Za správnější považovali tento názor z moderních učenců i al-Albání, Ibn Báz a al-‘Usejmín. [2] Sám an-Newewí také vybírá tento názor jako správnější, „byť většina následuje opak.“ [3] Al-Merdáwí pravil, že „správný názor je, že vykonat rituální očistu po pozření velbloudího masa je aktem uctívání.“ [4]
Důkazem tohoto názoru je hadís od Džábira ibn Semury رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم odpovídá jistému muži na otázku, zda se rituálně očistit po požití skopového masa:
إِنْ شِئْتَ فَتَوَضَّأْ وَإِنْ شِئْتَ فَلاَ تَوَضَّأْ .
„Pokud chceš, očisti se, pokud nechceš, tak se neočišťuj.“
Následně tazateli odpovídá i na otázku, zda se očistit po požití velbloudího masa:
نَعَمْ فَتَوَضَّأْ مِنْ لُحُومِ الإِبِلِ.
„Ano, očisti se po velbloudím masu.“ [5]
Podle podání al-Beráy رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه و سلم na otázku očisty po požití velbloudího masa explicitně přikázal:
تَوَضَّئُوا مِنْهَا.
„Očišťujte se po něm.“
Na otázku, zda tak činit i po skopovém masu, odpověděl:
لاَ تَتَوَضَّئُوا مِنْهَا .
„Neočišťujte se po něm.“ [6]
Podle názoru většiny, která, jak jsme viděli, nevidí očistu po požití velbloudího masa jako nutnost, jsou tyto hadísy zrušeny podáním od Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه, který uvádí, že posledním stanoviskem Božího Posla صلى الله عليه و سلم bylo neprovádět rituální očistu po pozření jakéhokoli jídla, kterého se dotkl oheň. [7] Dále argumentují i tím, že veškeré věci a činnosti, které ruší rituální očistu, se týkají toho, co se děje uvnitř lidského těla a nikoli toho, co do lidského těla vchází. [8] Posledním argumentem je, že se v hadísu myslí na obecnou, nikoli rituální čistotu, tedy Prorok صلى الله عليه و سلم chtěl říci, aby si po jídle umyli ústa a ruce, aby je neměli mastné.
Proponenti opačného názoru poukazují na absenci důkazu, že toto podání zachovává Prorokovo صلى الله عليه و سلم skutečně poslední stanovisko a také na obecné znění, z něhož může předcházející hadís stanovovat výjimku, která by pak měla přednost. Na argument, že šlo o instrukci prostě se jen umýt po jídle odpovídají, že užit je termín specifický pro rituální očistu.
Populární historka o tom, že Prorok صلى الله عليه و سلم vyřkl instrukci k očistě, protože se styděl říci, kdo za jeho přítomnosti u stolu s velbloudím masem upustil vítr, pravděpodobně nemá žádný základ. Žádný seriózní pramen ji neuvádí. [9]
Ti, kteří považují očistu po požití velbloudího masa za povinnou, většinou kromě citovaného hadísu neuvádějí žádný další důvod tohoto nařízení. Avšak několik z nich důvody přeci jen uvedlo, jako následující:
Někteří zmiňují neblahou pověst velbloudů coby dobytka divokého, nepoddajného a útočného. Podle Ibn Tejmíji má v sobě každé agresivní zvíře vlastnost šejtána, velbloud je šejtánem mezi dobytkem, jako je černý pes šejtánem mezi ostatními psy. [10] Konzumace velbloudího masa pak může tuto ďábelskou divokost přenášet na člověka. Šejtán je stvořen z ohně a oheň se hasí vodou, proto je nutné se rituálně očistit. [11]
Spojení mezi šejtánem a velbloudy dále potvrzují i některé hadísy, jako ten od Beráy ibn ‘Áziba رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لَا تُصَلُّوا فِي مَبَارِكِ الْإِبِلِ ، فَإِنَّهَا مِنْ الشَّيَاطِينِ.
„Nemodlete se v ohradnících pro velbloudy. Jsou od šejtánů.” [12]
V Ibn Mádžově verzi stojí:
… فَإِنَّهَا خُلِقَتْ مِنْ الشَّيَاطِينِ.
„neboť jsou stvořeny od šejtánů.” [13]
Nebo ten od Hamzy ibn ‘Amr al-Aslemího رضي الله عنه, který uvádí slova Proroka صلى الله عليه و سلم:
عَلَى ظَهْرِ كُلِّ بَعِيرٍ شَيْطَانٌ ، فَإِذَا رَكِبْتُمُوهَا فَسَمُّوا اللَّهَ …
„Na hřbetě každého velblouda je šejtán, proto když na něj nasedáte, vzpomeňte jména Božího …” [14]
A Alláh ví nejlépe.
_______________________________________________________________
[1] Viz al-Kásání v al-Bedái’, 5/35-36; ad-Dusúkí v Hášijetu d-Dusúkíji ‘ale š-Šerhi l-kebír, 2/115; ar-Remlí v Nihájetu l-mubtedi’, 8/142; a ar-Rehibání v al-Metálih, 6/328.
[2] Viz Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá, 10/157; al-‘Usejmín v Šerhu l-mumti’,1/308.
[3] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 4/49.
[4] Viz al-Insáf, 1/355.
[5] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č.360.
[6] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 184; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 81 jako sahíh.
[7] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 192; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 185. Jeho isnád za sahíh uznal al-Išbilí v al-Ahkámu s-sughrá, str. 109, jako sahíh jej ocenil i an-Newewí v Šerhu Sahíhi Muslim, 4/43; al-‘Azímabádí smýšlí, že je sahíh li-ghajrihi, viz Ghájetu l-maksúd, 2/135. Jako sahíh uvádí jeho isnád i Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu l-‘Awásim, 3/53.
[8] Jenže často citovaný hadís o tom, že vše, co ruší abdest, jsou tělní výměšky, není autentický. Tento hadís viz al-Bejhekí v Sunenu, 1/116. V jeho isnádu našel al-Albání hned tři různé nedostatky, viz Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, str. 959.
[9] Viz al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, 3/268.
[10] Viz ‘Umdetu l-fakíh, 1/185.
[11] Viz Medžmú’u l-fetáwá; 20/523.
[12] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 493; jako sahíh ho ocenil al-Albání v al-Irwá´, str. 176.
[13] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 769.
[14] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 2667; jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2271.