O tom, kdo podporuje křivdící, anebo o jejich křivdách mlčí
Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَرْكَنُوٓا۟ إِلَى ٱلَّذِينَ ظَلَمُوا۟ فَتَمَسَّكُمُ ٱلنَّارُ وَمَا لَكُم مِّن دُونِ ٱللَّـهِ مِنْ أَوْلِيَآءَ ثُمَّ لَا تُنصَرُونَ
O tom, kdo podporuje křivdící, anebo o jejich křivdách mlčí
Vznešený Alláh pravil:
وَلَا تَرْكَنُوٓا۟ إِلَى ٱلَّذِينَ ظَلَمُوا۟ فَتَمَسَّكُمُ ٱلنَّارُ وَمَا لَكُم مِّن دُونِ ٱللَّـهِ مِنْ أَوْلِيَآءَ ثُمَّ لَا تُنصَرُونَ
Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete. (Húd: 113)
Výše zmíněný verš v obecném smyslu odsuzuje podporu křivdících či tichý souhlas s jakoukoli podobou křivdy.
Osoba podporující a pomáhající nespravedlnosti (arab. المعاون على الظلم al-mu’áwinu ‘ale z-zulmi) je kdokoli, kdo pomáhá, brání, podporuje, asistuje, financuje, obhajuje, povzbuzuje či se jakkoli jinak spolčuje s kýmkoli, kdo křivdí jiným, bez ohledu na jejich vyznání.
O takovém člověku podle ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَنْ أَعَانَ عَلَى خُصُومَةٍ بِظُلْمٍ – أَوْ يُعِينُ عَلَى ظُلْمٍ – لَمْ يَزَلْ فِي سَخَطِ اللَّهِ حَتَّى يَنْزِعَ .
„Kdokoli podpoří křivdící stranu, anebo dopomůže ke křivdě, zůstává pod Hněvem Božím, dokud nezhyne.“ [1]
Ten, kdo ohledně křivdy a porušování práv mlčí (arab. الساكت عن الحق as-sákitu ‘ani l-hakk), byl některými zbožnými předky připodobněn k němému šejtánovi. [2] Je to někdo, kdo s křivdou tiše souhlasí, kdo ignoruje její existenci, kdo se nestará o to kdo komu křivdí, kdo se odmítá zastat ukřivděného a postavit se na jeho stranu slovem či skutkem, či alespoň svým svědomím a pocitem v srdci.
Praxí našich zbožných předků naopak bylo všímat si křivd a napravovat je, byť byly spáchány vůči jinověrcům. ‘Urwa vyprávěl, že jeho otec Hišám ibn Hákim ibn Hizám jednou na cestě v Sýrii míjel nějaké lidi, nabatejské křesťany, které kdosi postavil na ostré pouštní slunce a polil jim hlavy olivovým olejem. „Co to má znamenat?“ podivil se. „Jsou trestáni za to, že neplatili daň za ochranu či daň z pozemku,“ řekli mu ti, kdo cestovali s ním. Hišám na to řekl, citujíce slova Proroka صلى الله عليه وسلم:
إِنَّ اللَّهَ يُعَذِّبُ الَّذِينَ يُعَذِّبُونَ فِي الدُّنْيَا!
„Alláh potrestá ty, kteří trápili jiné na tomto světě.“
Hišám následně intervenoval u tehdejšího syrsko-palestinského místodržícího ‘Umejra ibn Sa’d. Vyprávěl mu jako svůj důkaz i tento hadís. ‘Umejr se dikci hadísu podvolil a přikázal, aby dotyčné lidi propustili, což se také stalo. [3]
Trest pro ty, kteří ubližují jiným
Páchat křivdu vůči jinému člověku je obecně těžkým hříchem a kdokoli se ho dopouští, vystavuje se značným rizikům. Podle věrouky následovníků Sunny a hlavního tělesa muslimské ummy lze tak těžký hřích odpustit jedině skrze pokání, navrácení uzurpovaných práv a žádost o prominutí ze strany poškozeného. V opačném případě žije dotyčný na tomto světě pod stálou hrozbou Božího trestu a na onom světě bude ponechán libovůli Boží – buď mu odpustí, nebo ho potrestá, shodně Své moudrosti, milosti a spravedlivosti.
Ti, kteří se dopouštějí křivdy na jiných, mohou být sami terčem vojenského zásahu islámské moci:
إِنَّمَا ٱلسَّبِيلُ عَلَى ٱلَّذِينَ يَظْلِمُونَ ٱلنَّاسَ وَيَبْغُونَ فِى ٱلْأَرْضِ بِغَيْرِ ٱلْحَقِّ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ
však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný. (Šúrá: 42)
Ti, kteří křivdí jiným, také přicházejí o ochranu své cti a důstojnosti:
لَّا يُحِبُّ ٱللَّـهُ ٱلْجَهْرَ بِٱلسُّوٓءِ مِنَ ٱلْقَوْلِ إِلَّا مَن ظُلِمَ ۚ وَكَانَ ٱللَّـهُ سَمِيعًا عَلِيمًا
Bůh nemiluje rozšiřování zlých řečí, leda u toho, jemuž bylo ukřivděno. A Bůh věru je slyšící, vševědoucí. (Nisá´:148)
Na onom světě jim Alláh vyhrožuje svým trestem, jako v příběhu o Zu l-Karnejnovi:
أَمَّا مَن ظَلَمَ فَسَوْفَ نُعَذِّبُهُۥ ثُمَّ يُرَدُّ إِلَىٰ رَبِّهِۦ فَيُعَذِّبُهُۥ عَذَابًا نُّكْرًا
Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným. (Kehf:87)
وَلَوْ يَرَى ٱلَّذِينَ ظَلَمُوٓا۟ إِذْ يَرَوْنَ ٱلْعَذَابَ أَنَّ ٱلْقُوَّةَ لِلَّـهِ جَمِيعًا وَأَنَّ ٱللَّـهَ شَدِيدُ ٱلْعَذَابِ
Kéž by viděli ti, kdož jsou nespravedliví, až spatří trest, že síla je jedině u Boha a že Bůh strašný je ve svém trestání! (Bekara:165)
Pekelný trest pro toho, kdo křivdí a škodí jiným lidem, zmiňuje i Sunna.
Abú Sirma رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
مَنْ ضَارَّ ضَارَّ اللَّهُ بِهِ وَمَنْ شَاقَّ شَاقَّ اللَّهُ عَلَيْهِ .
„Kdokoli škodí jiným, Alláh mu způsobí újmu. A kdo je vůči jiným hrubý, vůči tomu bude tvrdý i Alláh.“ [4]
Hárisa ibn Wehb رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَلاَ أُنَبِّئُكُمْ بِأَهْلِ الْجَنَّةِ كُلُّ ضَعِيفٍ مُتَضَعِّفٍ أَلاَ أُنَبِّئُكُمْ بِأَهْلِ النَّارِ كُلُّ عُتُلٍّ جَوَّاظٍ مُسْتَكْبِرٍ.
„Nemám vás zpravit o obyvatelích Ráje? Každý slabý a utlačovaný. A nemám vás zpravit o obyvatelích Pekla? Každý hrubý, zpupný a pyšný.“ [5]
Abú Bekra رضي الله عنه slyšel ohledně verbálních útoků říci Posla Božího صلى الله عليه وسلم také toto:
… وَالْبَذَاءُ مِنَ الْجَفَاءِ وَالْجَفَاءُ فِي النَّارِ.
„… Vulgárnost patří k hrubosti a hrubost bude v Ohni pekelném.“ [6]
A naopak o dobrém chování Posel Božíصلى الله عليه وسلم v hadísu od Abu d-Dardá رضي الله عنه právě proto říká:
مَا شَيْءٌ أَثْقَلُ فِي مِيزَانِ الْمُؤْمِنِ يَوْمَ الْقِيَامَةِ مِنْ خُلُقٍ حَسَنٍ وَإِنَّ اللَّهَ لَيَبْغَضُ الْفَاحِشَ الْبَذِيءَ.
„Není nic, co by bylo na váze v Den Zmrtvýchvstání těžší, než vznešené mravy. A věru na člověka nestydatého a oplzlého se Alláh hněvá.“ [7]
Další podobou trestu křivdícího, který ubližuje jiným, je, že bude vydán na pospas prosbě toho, kterému ukřivdil.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil Mu’ázovi ibn Džebel رضي الله عنه, když ho vysílal šířit islám do Jemenu:
اتَّقِ دَعْوَةَ الْمَظْلُومِ فَإِنَّهَا لَيْسَ بَيْنَهَا وَبَيْنَ اللَّهِ حِجَابٌ .
„Měj se na pozoru před prosbou toho, komu bylo ukřivděno, neboť věru mezi ní a mezi Alláhem není překážky.“ [8]
Podle Anasovy رضي الله عنه verze řekl:
…دعوةُ المظلوم وإنْ كَانَ كَافِراً؛ ليسَ دونَها حِجَابٌ.
„… prosbou toho, komu bylo ukřivděno, i kdyby šlo o nevěřícího. Mezi ní a mezi Alláhem není překážky.“ [9]
Podle dodatku od Abú Hurejry رضي الله عنه řekl také:
…يَرْفَعُهَا اللَّهُ فَوْقَ الْغَمَامِ وَيَفْتَحُ لَهَا أَبْوَابَ السَّمَاءِ وَيَقُولُ الرَّبُّ وَعِزَّتِي لأَنْصُرَنَّكَ وَلَوْ بَعْدَ حِينٍ
„… Alláh ji pozvedá vzhůru nad oblaka, otevírá pro ni brány nebes. A Pán říká: „Při Mé Moci, věru ti pomohu, byť třeba až za chvíli.“ [10]
Každá křivda, která se také stane, bude v Soudný Den kompenzována, dokonce i kdyby ukřivděný patřil k obyvatelům Pekla a ten, kdo mu ukřivdil, naopak k obyvatelům Ráje.
V hadísu od Džábira ibn ‘Abdilláha رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví mimo jiné, že Alláh řekne:
…أَنَا الْمَلِكُ، لاَ يَنْبَغِي لأَحَدٍ مِنْ أَهْلِ الْجَنَّةِ يَدْخُلُ الْجَنَّةَ وَأَحَدٌ مِنْ أَهْلِ النَّارِ يَطْلُبُهُ بِمَظْلَمَةٍ، وَلاَ يَنْبَغِي لأَحَدٍ مِنْ أَهْلِ النَّارِ يَدْخُلُ النَّارَ وَأَحَدٌ مِنْ أَهْلِ الْجَنَّةِ يَطْلُبُهُ بِمَظْلَمَةٍ.
„Já jsem Král, nepřísluší, aby vstoupil byť i jediný z obyvatel Ráje do Ráje dříve, než kdokoli z obyvatel Ohně požádá o odplatu za křivdu, kterou mu způsobil. A nepřísluší ani aby kdokoli z obyvatel Ohně vstoupil do Ohně dříve, než kdokoli z obyvatel Ráje požádá o odplatu za křivdu, kterou mu způsobil.“
Džábir se otázal: „A čím? Vždyť přece předstoupíme před Alláha nazí a bez jakéhokoli vezdejšího jmění.“
Prorok صلى الله عليه و سلم mu odpověděl:
بِالْحَسَنَاتِ وَالسَّيِّئَاتِ.
„Dobrými a špatnými skutky.“ [11]
Ibnu l-Kajjim hovoří:
„V Den Zmrtvýchvstání bude mít Alláh tři registry křivd: [12]
1. Registr křivd, ze kterých žádnou neodpustí. To je přidružování jiných k Alláhu v uctívání. A věru Alláh nikdy neodpustí, když je k Němu cokoli přidružováno v uctívání.
2. Registr křivd, ze kterých Alláh žádnou nezanedbá. A to jsou křivdy, které spáchali jedni Boží služebníci vůči druhým. Věru Alláh Vznešený bude žádat plnou náhradu pro toho, komu bylo ukřivděno.
3. Registr křivd, na kterých Alláh trvat nebude. A to jsou křivdy, které si způsobí služebník sám sobě díky svým hříchům.“ [13]
V případě muslimů, kterým bylo ukřivděno, se odejmou dobré činy těch, kteří jim ukřivdili a dají se těmto ukřivděným. Když už křivdícímu žádné nezbudou, naloží se na jeho hřbet hříchy těch, kterým bylo ukřivděno.
Jak to bude probíhat v případě, že ukřivděnými nebudou muslimové, popisuje Ibn ‘Ábidín:
„Muslim, který si násilně přivlastní majetek nemuslima, nebo ho okrade, bude v Soudný Den potrestán. To proto, že odcizil majetek, který je chráněn. A není moc pravděpodobné, že by mu za to v Soudný Den nemuslim odpustil, na rozdíl od muslima, kde předpokládáme, že by k takovému odpuštění jinému muslimovi došlo snáze. Proto i spory v Soudný Den s nemuslimy, kterým muslimové ukřivdily, budou o to tvrdší. Muslim také nebude moci nemuslimovi dát své dobré činy, protože nevěřící nebude v Soudný Den v pozici, že by mohl dobré činy přijmout. A muslim také nemůže přijmout hřích nevíry takového nevěřícího. Proto zůstává jen možnost odplaty.“ [14]
Boží spravedlnost a nenávist ke křivdě a nespravedlnosti jde tak daleko, že zahrne i křivdy lidí vůči zvířatům, jak uvádí al-Hajsemí:
„Dojde k vyrovnání účtů i mezi zvířaty a dokonce i mezi zvířaty a lidmi navzájem. Od člověka, který bezprávně udeřil zvíře, či ho utýral hlady nebo žízní, anebo ho přetěžoval, bude toto zvíře žádat v Soudný Den odplatu v míře té, v jaké mu bylo ukřivděno. Důkazem je hadís v němž Posel صلى الله عليه و سلم Boží vzpomenul příklad ženy, odsouzené do Pekla za utýrání kočky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم ji viděl v Pekle, přičemž kočka jí předtím rozsápala obličej a prsa, aby jí odplatila za to, že ji na tomto světě zavřela do klece a umořila hlady. Toto se týká i jakéhokoli jiného zvířete.“ [15]
Proto učenci nabádali muslimy k tomu, aby se vyhýbali křivdám vůči jiným muslimům a tím spíše i vůči nemuslimům a zvířatům, neboť neexistuje šance, jak je na onom světě prosit o odpuštění. Alláh může Svůj trest komukoli odpustit, avšak šarí’atské pravidlo hlásí, že odpuštění nepřijde tam, kde je předepsán trest či kde neexistuje možnost jiného vyrovnání, nežli pouze odplatou.
___________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2320. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíh Ibn Mádža, hadís č. 1892.
[2] Viz Ibn Báz, viz Ma’na „as-sákitu ‘ani l-hakki šejtánun achras,“ online na <https://binbaz.org.sa/fatwas/17956/%D9%85%D8%B9%D9%86%D9%89-%D8%A7%D9%84%D8%B3%D8%A7%D9%83%D8%AA-%D8%B9%D9%86-%D8%A7%D9%84%D8%AD%D9%82-%D8%B4%D9%8A%D8%B7%D8%A7%D9%86-%D8%A7%D8%AE%D8%B1%D8%B3>.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2613.
[4] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1940 jako hasan gharíb.
[5] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4255. Podle aš-Šewkáního jsou v jeho isnádu samí spolehliví lidé, imámové mezi spolehlivými. Viz Fethu r-rabbání, 8/394.
[6] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 10519; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2009 jako hasan sahíh; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4324.
[7] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2002 jako hasan sahíh.
[8] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2014 jako hasan sahíh.
[9] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 12140; jako hasan jej ocenil al-Albání v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 2231.
[10] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3598 jako hasan.
[11] Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 970.
[12] Odkazuje na hadís matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenaný Ahmedem v Musnedu, 6/24; a al-Hákim doložil jako sahíh v al-Mustedreku, 4/575.
[13] Viz Wábilu s-sajjib, str. 40.
[14] Viz Raddu l-muchtári ‘ale l-muhtár, 10/166-167.
[15] Viz az-Zewádžir, 2/141.