Věci, které přináší pohodu na tomto světě

Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

ثلاث من السعادة وثلاث من الشقاوة : فمن السعادة : المرأة تراها تعجبك ، وتغيب فتأمنها على نفسها ومالك ، والدابة تكون وطيئة فتلحقك بأصحابك ، والدار تكون واسعة كثيرة المرافق ، ومن الشقاوة : المرأة تراها فتسوءك ، وتحمل لسانها عليك ، وإن غبت عنها لم تأمنها على نفسها ومالك ، والدابة تكون قَطوفا فإن ضربتها أتعبتك ، وإن تركتها لم تلحقك بأصحابك ، والدار تكون ضيقة قليلة المرافق.

Sa’d ibn Abí Wakkás رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

„Tři věci patří k těm, které přináší pohodu a tři jiné k těm, které přinášejí nepohodu. Pohodu přináší žena, na kterou když se podíváš, najdeš v ní zalíbení a když jsi pryč, můžeš jí plně důvěřovat, že tě nezradí ani co se týče sebe samé, ani co se týče tvého jmění. Pohodu dále přináší poslušné a krotké jízdní zvíře, které tě donese k tvým druhům. A pohodu přináší také dostatečně prostorný a dobře zařízený příbytek. Nepohodu přináší žena, na kterou když se podíváš, zkazí ti náladu, taková, které nemůžeš věřit ani co se týče jí samé, ani co se týče tvého jmění. Nepohodu přináší vzpurné a paličaté jízdní zvíře, které když udeříš bičíkem, jen se unavíš a když mu popustíš uzdu, k tvým druhům tě stejně nedonese. A nepohodu přináší i stísněný a uboze vybavený příbytek.“ ^[1]

Al-Albání ohledně jeho isnádu a věrohodnosti poznamenal:

„Vypráví ho ho Muhammed ibn Bukejr jako jediný, pokud si ho správně zapamatoval, byl by jeho isnád sahíh podle podmínek Muslima. Az-Zehebí totiž uvádí, že tento Muhammed je podle Ibn Abí Hátima ^[2] sice důvěryhodný vypravěč, ale některé hadísy poněkud pomíchal. Podle Ja’kúba ibn Šejby je však spolehlivým vypravěčem. Podle al-Munzirího ^[3] toto jeho podání navíc podporuje i nejeden další hadís. ^[4]

Podle mého soudu však ani podpůrná podání nestačí na to, aby byl hadís pozvednut nad úroveň hasan.“ ^[5]

V podobném duchu se od Sa’da uvádějí i další verze tohoto podání:

أربع من السعادة : المرأة الصالحة ، والمسكن الواسع ، والجار الصالح ، والمركب الهنيء ، وأربع من الشقاوة : الجار السوء ، والمرأة السوء ، والمسكن الضيق ، والمركب السوء.

„Čtyři přinášejí pohodu na tomto světě: zbožná žena, dostatečně prostorný příbytek, bezúhonný soused a poslušné a krotké jízdní zvíře. A čtyři přinášejí na tomto světě nepohodu: podlý soused, zkažená žena, stísněný příbytek a vzpurné a paličaté jízdní zvíře.“ ^[6]

Tato slova se často uvádí i jako výrok samotného Sa’da, jednotlivá podání se v tomto případě navzájem posilují až na úroveň autentického výroku. ^[7]

Podle verze Náfi’a ibnu l-Hárise رضي الله عنه pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم:

مِنْ سَعَادَةِ الْمَرْءِ : الْجَارُ الصَّالِحُ ، وَالْمَرْكَبُ الْهَنِيءُ ، وَالْمَسْكَنُ الْوَاسِعُ.

„Pohodu na tomto světě člověku přináší bezúhonný soused, krotké jízdní zvíře a dostatečně prostorný příbytek.“ ^[8]

Podle Anase ibn Málikaرضي الله عنه v podobném duchu Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

:حُبِّبَ إِلَيَّ مِنَ الدُّنْيَا : النِّسَاءُ ، وَالطِّيبُ ، وَجُعِلَ قُرَّةُ عَيْنِي فِي الصَّلاَةِ.

„Z tohoto světa mi byly učiněny oblíbenými ženy a krásné vůně. Avšak pravou potěchu svých očí nacházím v modlitbě.“ ^[9]

Náš předmětný hadís zmiňuje pohodu a štěstí na tomto světě, odrážející se v dobré náladě, odpočinku a uvolněnosti těla. A hovoří také o nepohodě na tomto světě, projevující se ustaraností, únavou a nerudností.

Je to ten druh nepohody, o němž hovoří Alláh ve verši:

فَقُلْنَا يَـٰٓـَٔادَمُ إِنَّ هَـٰذَا عَدُوٌّ لَّكَ وَلِزَوْجِكَ فَلَا يُخْرِجَنَّكُمَا مِنَ ٱلْجَنَّةِ فَتَشْقَىٰٓ

I pravili jsme: „Adame, toto věru je nepřítel tvůj i manželky tvé. Ať vás nevyžene z ráje, neboť pak věru nešťastni budete!“ (Táhá: 117)

Verš hovoří o tom, že tento svět je plný věcí obtížných, únavných, úmorných a nepohodlných.

Věci, které jsou zde zmiňovány, jsou dnes relevantní stejně tak, jako byly v době proroctví, tehdy, když Posel Boží صلى الله عليه و سلم výše uvedená slova vyřkl. Vždyť co více stačí k vezdejšímu štěstí? A proč se pachtit a trápit kvůli něčemu nad rámec toho, co je v nich popisováno?

Každý soudný člověk, který si váží sám sebe, by si přece přál za manželku dobrou, laskavou, zbožnou a ctnostnou ženu, pečující, cudnou, věrnou a důvěryhodnou. Takovou, která se pro svého manžela denně krášlí (jako se i on se krášlí pro ni), která svého manžela ctí, když je doma přítomen, i když doma přítomen není, do té míry, že jí on může naprosto důvěřovat, že ho nezradí a nepodvede ani v pohledu jeho majetku a ani v pohledu své počestnosti a cti. Takovou, která k němu domů nikoho nepustí bez jeho svolení a proti jeho vůli.

Člověka také těší, když má dostatečně prostorný a zařízený příbytek, který jemu a jeho rodině poskytuje soukromí a komfort. Kdo je tímto obdařen, nechť děkuje Alláhu za to, čím ho obdaroval a uctívá Ho, jak nejlépe dovede, tím, že si Ho bude připomínat a bude vůči Němu poslušný. Domov je posvátné hájemství manželky a dětí, místo, kde děti získají svou výchovu a místo, kde se ženská část rodiny oddává uctívání. Proto přiro
zeně každý, kdo je toho schopen, usiluje, aby jeho dům či byt všem těmto požadavkům vyhovoval.

Bezúhonný soused je někdo, kdo vás bude chránit, stát za vámi, ctít vás a kdo bude schopen přikrýt vaše nedostatky a hanbu. Je to někdo, kdo vás nebude špehovat či jakkoli jinak zasahovat do vašeho soukromí. Je to někdo, kdo je váš věrný společník na cestě za Boží odměnou. Naopak soused zkažený a podlý je někdo, komu se nedá věřit, před kým se člověk necítí v bezpečí, v čí blízkosti nerad nechává svou ženu a děti samotné a kdo je pro člověka zdrojem neštěstí.

A jízdní zvíře je pohyblivé a rychlé, vezme vás na místo, kam potřebujete, za vašimi přáteli. A neznervózní či nenaštve vás tím, že vám odepře poslušnost. Kdykoli na něj nasednete cítíte se spokojeně a můžete se v poklidu oddat vzpomínání Božímu a recitaci Koránu. Jízdní zvíře zmíněné v tomto hadísu, je metaforou jakéhokoli dopravního prostředku obecně, včetně lodí, vlaků, aut apod. Hadís se tedy týká jakéhokoli prostředku, ať už živého či neživého, který člověka bez obtíží podle jeho přání dokáže přepravit z jednoho místa na jiné.

Důkazem tohoto tvrzení jsou slova Boží:

وَسَخَّرَ لَكُمُ الْفُلْكَ لِتَجْرِيَ فِي الْبَحْرِ بِأَمْرِهِ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ الْأَنْهَارَ

A podrobil vám lodi, aby po moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil (Ibráhím: 32)

وَالْخَيْلَ وَالْبِغَالَ وَالْحَمِيرَ لِتَرْكَبُوهَا وَزِينَةً ۚ وَيَخْلُقُ مَا لَا تَعْلَمُونَ

A stvořil koně, mezky a osly, abyste na nich jezdili, i jako ozdobu – a On tvoří i věci jiné, o nichž vy nevíte. (An-Nahl:8)

Je to cokoli, co člověk využívá na přepravu, přičemž na začátku cesty pronáší známé připomenutí a prosbu o požehnání během cestování.

Al-Munáwí ve vysvětlení tohoto hadísu ohledně dopravního prostředku uvádí:

„Cokoli, co je spolehlivé a rychlé, co dopraví člověka z místa na místo, aniž by mu toto cestování působilo únavu či potíže. Cokoli, co umožní spojení a kontakt mezi člověkem a těmi, které má rád a které ke svému životu potřebuje.“ ^[10]

A dodal:

„Cokoli, v čem nemá obavu, že odkáže službu a vystaví ho na cestě nepříjemnostem.“ ^[11]

A at-Taháwí poskytl toto objasnění:

„To, co mu jeho cestu usnadní a nepřidá mu během ní na starostech a úzkostech. Díky tomu se může věnovat vzpomínání svého Pána a jeho srdce se nebude muset zatěžovat starostmi ohledně bezpečné cesty.“ ^[12]

Kdo je schopen takto bez obtíží cestovat, má proto tím spíše děkovat Alláhu a připomínat si všechna Jeho dobrodiní, kterých se mu dostalo.

Proto nechť každý, kdo u sebe spatří, že vše, co uvádí tyto hadísy, má, děkuje za toto ohromné dobrodiní Vznešenému Stvořiteli, nechť jsou pro něj všechny tyto dary nevyčíslitelné hodnoty pobídkou k tomu, aby je využíval k tomu, aby se svými bohulibými skutky co nejvíce přiblížil k Alláhu jak na tomto, tak i na onom světě. A ten největší dar ze všech – zbožná a ctnostná žena, ho na této cestě k Alláhu jistojistě podpoří.

Výše uvedené věci tedy pomáhají získat a udržet si pohodu na tomto pomíjivém světě, nikoli pohodu na věčnosti, na světě onom, která je sama o sobě pohodou v pravém smyslu tohoto slova a která je konečným a nejvyšším cílem. A tohoto cílu lze, jak uvádí Ibn Báz, dosáhnout poslušností vůči Alláhu, vytrvalým vyhýbáním se hříchům všeho druhu, vděkem za všechna dobrodiní, která nám Alláh poskytl a tím, že se budeme držet pouze společnosti dobrých lidí a nikoli lidí špatných.

‘Áid al-Karní pravil:

„Věru pravé štěstí není vymezeno ani v čase, ani v prostoru, nýbrž spočívá ve víře, v poslušnosti vůči Zákonodárci a v bohatství srdce. A srdce je smyslovým orgánem, jímž služebník cítí svého Pána. Když se v něm zakoření jistota přesvědčení, vyklíčí pocitem štěstí, rozroste se do celé duše a dá člověku vnitřní vyrovnanosti, pokoje, spokojenosti a klidu. Srdce se pak otevře i pro ostatní a štěstí v něm vyhodí větve a oddenky jako strom i do srdcí dalších lidí.“ ^[13]

Smysl tohoto hadísu vynikne i při jeho porovnání s tím, co je jeho opakem. Je nezpochybnitelnou skutečností běžného lidského života, že životní zkoušky v podobě špatné a zlé manželky, zkaženého souseda, nesnází na cestě a pramenící z toho, že nemáme kam složit hlavu či pokud střecha nad naší hlavou nevyhovuje, patří k těm nejúpornějším.

Z tohoto důvodu je člověku uloženo prosit o tato dobrodiní.

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednou v noci prosil svého Pána slovy:

اللَّهُمَّ اغْفِرْ لِي ذَنْبِي، وَوَسِّعْ لِي فِي دَارِي ، وَبَارِكْ لِي فِيمَا رَزَقْتَنِي.

„Alláhumme ghfirlí zenbí, we wesse’ lí fí dárí we bárik lí fímá razaktení,“ tj. „ó Bože, odpusť mi mé hříchy, učiň můj domov prostorný a požehnej mi v tom, čím jsi mne obdařil.“ ^[14]

Prosíme Všemohoucího Alláha o štěstí a pohodu jak na tomto, tak i na onom světě, pro nás pro všechny.

________________________________________________________________

[1] Hadís zaznamenal al-Hákim v al-Mustedreku ‘alá Sahíhajn, 2/162. Jako hasan ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1047.

[2] Viz al-Džerhu we t-ta’díl, 3/214.

[3] Viz at-Terghíb, 3/68.

[4] Tato podání viz např. u Ibn ‘Asákíra v Táríchu Dimešk, 1/232.

[5] Viz Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 3/39.

[6] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 1/168, hadís č. 1448; al-Baghdádí v at-Táríchu, 12/90; at-Taberání v al-Kebíru, 1/19 a v al-Awsatu, 1/163; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1232 a jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 282 a v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 887.

[7] Zaznamenal jej takto Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 207; al-Bezzár v Musnedu, 4/11 a 15; at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 3610, al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, hadís č. 1529; as-Sajdáwí v Mu’džemu š-šujúch, str. 373; Ahmed v Musnedu, hadís č. 1445; al-Kewájidí v Bahru l-fewáid, str. 48; Chatíb al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 13/581; al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 9109; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/388; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 4032; a al-Hákim v Mustedreku, k hadísu č. 2640.

[8] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 15409; jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3029. V odlišných isnádech pak totéž podání viz u Ahmeda v Musnedu, hadísy č. 1572 a 15373; u al-Buchárího v al-Adebu l-mufred, hadísy č. 116 a 457; u Ibn Abí Chajsemy v at-Táríchu, 2/21; u at-Taháwího v Šerhu muškili l-ásár, hadís č. 2773; u Ibn Abí Šejby v al-Musannefu, hadís č. 741; u Abú Nu’ajma v al-Ma’rifa, hadís č. 6400; u al-Husejna ibnu l-Harb v al-Birru we s-silla, hadísy č. 240 a 241; u al-Bejhekího v Šu’abu l-ímán, hadís č. 9111; u at-Taberího v at-Tárích, 11/581; a u al-Hákima v Mustedreku, hadís č. 7306.