O postavení ženy v islámu si mnozí zvykli sáhodlouze hovořit, aniž by se kdy potkali s nějakou muslimkou a dali jí možnost, aby sama vyjádřila, jak smýšlí a co cítí. Mnozí vynášejí kategorické soudy o tom, co islám o ženách tvrdí, aniž by kdy naslouchali Koránu a Sunně.
Co tedy říká Korán o ženě?
لَآ أُضِيعُ عَمَلَ عَـٰمِلٍ مِّنكُم مِّن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ ۖ بَعْضُكُم مِّنۢ بَعْضٍ
O postavení ženy v islámu si mnozí zvykli sáhodlouze hovořit, aniž by se kdy potkali s nějakou muslimkou a dali jí možnost, aby sama vyjádřila, jak smýšlí a co cítí. Mnozí vynášejí kategorické soudy o tom, co islám o ženách tvrdí, aniž by kdy naslouchali Koránu a Sunně.
Co tedy říká Korán o ženě?
لَآ أُضِيعُ عَمَلَ عَـٰمِلٍ مِّنكُم مِّن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ ۖ بَعْضُكُم مِّنۢ بَعْضٍ
Nedopustím věru, aby se ztratil skutek jediný, který kdokoliv z vás učiní, ať je to muž či žena, vždyť jeden k druhému patříte. (Áli ‘Imrán: 195)
وَمَن يَعْمَلْ مِنَ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ مِن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَأُو۟لَـٰٓئِكَ يَدْخُلُونَ ٱلْجَنَّةَ وَلَا يُظْلَمُونَ نَقِيرًا
A ten, kdo koná dobré a je věřící – ať je to muž, či žena – ten vejde do ráje a nebude ošizen ani o slupku pecky datlové. (Nisá´: 124)
مَنْ عَمِلَ صَـٰلِحًا مِّن ذَكَرٍ أَوْ أُنثَىٰ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلَنُحْيِيَنَّهُۥ حَيَوٰةً طَيِّبَةً ۖ وَلَنَجْزِيَنَّهُمْ أَجْرَهُم بِأَحْسَنِ مَا كَانُوا۟ يَعْمَلُونَ
Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili. (Nahl: 97)
Na jiných místech je tento princip rozvinut:
إِنَّ ٱلْمُسْلِمِينَ وَٱلْمُسْلِمَـٰتِ وَٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِ وَٱلْقَـٰنِتِينَ وَٱلْقَـٰنِتَـٰتِ وَٱلصَّـٰدِقِينَ وَٱلصَّـٰدِقَـٰتِ وَٱلصَّـٰبِرِينَ وَٱلصَّـٰبِرَٰتِ وَٱلْخَـٰشِعِينَ وَٱلْخَـٰشِعَـٰتِ وَٱلْمُتَصَدِّقِينَ وَٱلْمُتَصَدِّقَـٰتِ وَٱلصَّـٰٓئِمِينَ وَٱلصَّـٰٓئِمَـٰتِ وَٱلْحَـٰفِظِينَ فُرُوجَهُمْ وَٱلْحَـٰفِظَـٰتِ وَٱلذَّٰكِرِينَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا وَٱلذَّٰكِرَٰتِ أَعَدَّ ٱللَّـهُ لَهُم مَّغْفِرَةً وَأَجْرًا عَظِيمًا
Muslimové a muslimky, věřící muži a věřící ženy, poslušní a poslušné, pravdomluvní a pravdomluvné, trpěliví a trpělivé, pokorní a pokorné, dárci a dárkyně almužny, postící se muži a postící se ženy, cudní a cudné, muži a ženy hojně Boha vzpomínající – těm všem Bůh věru připravil odpuštění i odměnu nesmírnou. (Ahzáb: 35)
وَعَدَ ٱللَّـهُ ٱلْمُؤْمِنِينَ وَٱلْمُؤْمِنَـٰتِ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا وَمَسَـٰكِنَ طَيِّبَةً فِى جَنَّـٰتِ عَدْنٍ ۚ وَرِضْوَٰنٌ مِّنَ ٱللَّـهِ أَكْبَرُ ۚ ذَٰلِكَ هُوَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ
Bůh přislíbil věřícím mužům a věřícím ženám zahrady, pod nimiž řeky tekou, v nichž nesmrtelní budou dlít, a přislíbil jim příbytky rozkošné v zahradách Edenu. Však zalíbení Boží bude odměnou největší, a to úspěch bude nesmírný. (Tewba: 72)
Korán ovšem nezůstává u toho. Upřímně, znáte nějaké další, jiné svaté písmo jakéhokoli náboženství, které uvádí všem – mužům i ženám – za příklad hodný následování ženy?
Vznešený Alláh praví:
وَضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا لِّلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱمْرَأَتَ فِرْعَوْنَ إِذْ قَالَتْ رَبِّ ٱبْنِ لِى عِندَكَ بَيْتًا فِى ٱلْجَنَّةِ وَنَجِّنِى مِن فِرْعَوْنَ وَعَمَلِهِۦ وَنَجِّنِى مِنَ ٱلْقَوْمِ ٱلظَّـٰلِمِينَ وَمَرْيَمَ ٱبْنَتَ عِمْرَٰنَ ٱلَّتِىٓ أَحْصَنَتْ فَرْجَهَا فَنَفَخْنَا فِيهِ مِن رُّوحِنَا وَصَدَّقَتْ بِكَلِمَـٰتِ رَبِّهَا وَكُتُبِهِۦ وَكَانَتْ مِنَ ٱلْقَـٰنِتِينَ
A Bůh uvádí těm, kdož uvěřili, příklad ženy Faraónovy, když zvolala: “Pane můj, postav pro mne u Sebe v ráji příbytek a zachraň mne před Faraónem a jeho skutky a zachraň mne před lidem nespravedlivým!” A uvádí i Marii, dceru ´Imránovu, jež panenství své střežila a do níž jsme vdechli ducha Svého. A za pravdivá prohlásila slova Pána svého i Písma Jeho a patřila mezi Bohu pokorně oddané. (Tahrím: 11-12)
Použití výrazu لِّلَّذِينَ ءَامَنُوا lillezína ámenú, tj. těm, kteří uvěřili, namísto للمؤمنات lil-mu´mináti, tj. věřícím v ženském rodě, přímo implikuje, že jsou příkladem pro obě pohlaví a nejen pouze pro ženy.
A jaké je postavení ženy podle slov Božího Posla صلى الله عليه و سلم?
Netřeba uvádět více, než tři jeho výroky:
Podle prvního, když se narodí, je svým rodičům záštitou před Peklem.
Matka věřících a Prorokova صلى الله عليه و سلم manželka ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že k ní přišla nějaká žena se dvěma dcerkami a poprosila ji o almužnu. Avšak ‘Áiša neměla, co by jí dala, kromě jediné datle. Dala jí tuto datli a žena ji rozdělila na půlky mezi obě své dcerky. Když se Posel Božíصلى الله عليه و سلم vrátil domů a ‘Áiša mu vylíčila, co se stalo, poznamenal:
مَنِ ابْتُلِيَ مِنْ هَذِهِ الْبَنَاتِ بِشَىْءٍ كُنَّ لَهُ سِتْرًا مِنَ النَّارِ .
„Komukoli budou dány jako zkouška na tomto světě dvě dcery a on se o ně příkladně postará, ony budou jeho záštitou před Pekelným Ohněm.“ [1]
Podle druhého když se žena vdá, dodá svému manželovi chybějící polovinu víry.
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إذا تَزَوَّجَ العبدُ فَقَدِ اسْتَكْمَلَ نِصْفَ الدِّينِ، فَلْيَتَّقِ اللهَ فيما بَقِيَ.
„Když se služebník Boží ožení, dovrší samým tím polovinu své víry. Proto nechť se pečlivě stará o to, co mu zbývá do celku.“ [2]
A podle třetího, když se žena stane matkou, bude pro její děti Ráj ležet u jejích nohou:
Mu’áwija ibn Džáhima as-Sulemí vypráví, že jeho otec Džáhima رضي الله عنه jako mladík žádal od Proroka صلى الله عليه و سلم svolení účastnit se jedné bitvy. Prorok صلى الله عليه و سلم se ho otázal:
هَلْ لَكَ مِنْ أُمٍّ؟
„Matku ještě máš?“
„Ano, mám,“ odpověděl mu Džáhima.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu na to odvětil:
فَالْزَمْهَا فَإِنَّ الْجَنَّةَ تَحْتَ رِجْلَيْهَا.
„Pak zůstaň s ní, neboť ráj je pod jejíma nohama.“ [3]
Tyto předpisy neplatí pouze jednou do roka, ale každý jeden den, platily v době před čtrnácti stoletími, platí dnes a budou platit až do Soudného Dne, byť se to protiví zlovolným popíračům a zapšklým škarohlídům. Nevymysleli si je jako svou rozmarnou módu lidé, ale stanovil je Vznešený, Nejmoudřejší a Všemohoucí, Jediný Stvořitel vesmíru i lidstva, mužů i žen, jako nezměnitelné, pevně dané a absolutně platné.
A ti, kteří si myslí o postavení ženy v islámu jen to nejhorší a obhajují to činy těch nejhorších prostopášníků a pokrytců mezi muslimy, kteří si z islámu vybírají jen to, co se jim hodí a co jim pasuje, ti, kteří své prázdné dojmy a nepotvrzené domněnky dále potvrzují několika specifickými střípky předpisů Božího Zákona, mrzačíce tak celý obraz skutečnosti Boží víry a reálné znění Jeho Zákona – tací jsou právě těmi, o nichž Vševědoucí Soudce v Koránu říká:
كَمَآ أَنزَلْنَا عَلَى ٱلْمُقْتَسِمِينَ ٱلَّذِينَ جَعَلُوا۟ ٱلْقُرْءَانَ عِضِينَ فَوَرَبِّكَ لَنَسْـَٔلَنَّهُمْ أَجْمَعِينَ عَمَّا كَانُوا۟ يَعْمَلُونَ
A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují a kteří Korán na části rozkládají. Při Pánu tvém, věru s nimi všemi zúčtujeme za to, co konali. (Hidžr: 90-93)
___________________________________________________________________
[1] Hadís je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1418; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2629.
[2] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 5486; Chatíb a-Baghdádí v Muwaddahu awhámi l-džem’i we tefrík, 2/67; al-Hákim v al-Mustedreku ‘alá Sahíhajn, 2/161; Jako hasan li-ghajrihi ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 625.
[3] Zaznamenal al-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3106; al-Bejhekí v Deláilu n-nubúwa, 1/139; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 3/474. Jako hasan jej doložil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 5/21.