Vskutku naši zbožní předkové používali slovo فقيه fakíh [1], tedy učenec, jenom pro ty lidi, jejichž znalosti byly také doprovázeny činy, tak jak to máme doloženo od Sa’da ibn Ibráhíma. Když se ho lidé ptali: „Kteří z Medíňanů nejlépe porozuměli svému náboženství?“ Na to jim Sa’d odpověděl: „Ti, kteří jsou nejbohabojnější.“
Vskutku naši zbožní předkové používali slovo فقيه fakíh [1], tedy učenec, jenom pro ty lidi, jejichž znalosti byly také doprovázeny činy, tak jak to máme doloženo od Sa’da ibn Ibráhíma. Když se ho lidé ptali: „Kteří z Medíňanů nejlépe porozuměli svému náboženství?“ Na to jim Sa’d odpověděl: „Ti, kteří jsou nejbohabojnější.“
Ferkad as-Subchí se zeptal Hasana al-Basrího na jistou záležitost, na níž mu Hasan odpověděl. Pak Ferkad řekl: „Avšak učenci ti oponují.“ Hasan však namítl: „Tvá matka by měla nad tebou truchlit, Ferkade! Viděl jsi vůbec někdy na vlastní oči opravdového učence? Učenec je ten, kdo se zdržuje pozemského světa (např. zbytečných věcí v tomto životě) a má vroucí touhu po onom světě. Je to ten, kdo pochopil své náboženství a je důsledný v uctívání svého Pána. Nemluví špatně o tom, kdo je nad ním, ani nezesměšňuje toho, kdo je pod ním. A nehledá pro sebe užitek z vědomostí, které mu Alláh uštědřil.“
Někteří ze zbožných předků pravili, že skutečný učenec je ten, kdo neprobouzí v lidech zoufalství nad tím, jestli jim Alláh odpustí, a zároveň jim nedává pocit bezpečí před Božím plánem, a nevyzývá zároveň ke Koránu i k touhám, které jsou vůči němu v protikladu.
Autor: Muhammed Bázmúl
Zdroj: al-Hakíkatu š-šarí’ati fí tefsíri l-kuráni l-‘azím we s-sunneti n-nebewíja, str. 138–139.
Přeložil: Adam Šlerka
_________________________________________________________
[1] Tj. znalec فقه fikhu, islámsko-právní nauky, učenec, schopný chápat šarí’atské důkazy a na jejich základě vyvozovat pravidla pro život.