Abú Hurejra رضي الله عنه zaznamenal že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
الصَّوْمُ يَوْمَ تَصُومُونَ وَالْفِطْرُ يَوْمَ تُفْطِرُونَ وَالأَضْحَى يَوْمَ تُضَحُّونَ.
„Půst nastává tehdy, když se i ostatní začnou postit a přerušení půstu je tehdy, když ho i ostatní přerušují. A obětování v den, když i ostatní obětují.“ [1]
Abú Hurejra رضي الله عنه zaznamenal že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
الصَّوْمُ يَوْمَ تَصُومُونَ وَالْفِطْرُ يَوْمَ تُفْطِرُونَ وَالأَضْحَى يَوْمَ تُضَحُّونَ.
„Půst nastává tehdy, když se i ostatní začnou postit a přerušení půstu je tehdy, když ho i ostatní přerušují. A obětování v den, když i ostatní obětují.“ [1]
Al-Bejhekí v tomto kontextu zaznamenal od Abú Hanífy: „’Alí ibnu l-Akmar uvádí od Mesrúka, že vešel k ‘Áiše رضي الله عنها v den ‘Arafa a ta řekla: „Pohostěte Mesrúka ovesnou kaší a udělejte ji sladší.“ Mesrúk řekl, že nic mu nebránilo v půstu kromě toho, že se bál, že by snad už mohl být Svátek obětování. Načež mu ‘Áiša odpověděla: „Den obětování je tehdy, když lidé obětují, a den konce půstu je tehdy, když lidé ukončují svůj půst.“ Řetězec tradentů je džejjid (dobrý, vyhovující) kvůli tomu, co mu předcházelo.
Vysvětlení tohoto hadísu:
Imám at-Tirmizí řekl po citování tohoto hadísu:
„Někteří z učenců vysvětlili tento hadís tak, že se má postit a přerušit půst podle islámského společenství a většiny lidí.“ [2]
As-San’ání řekl:
„V tomto hadísu je důkaz, že nalezení souladu s lidmi je přijímáno při ustanovení Svátku, a že jedinec, který věří že je den Svátku, protože viděl měsíc, je povinen být v souladu s lidmi, a že rozhodnutí lidí ohledně modlitby, přerušení půstu a obětování jsou závazné pro jedince.“ [3]
Ibnu l-Kajjim zmínil tento význam a dodal:
„V tomto hadísu je vyvrácení argumentů těch, kdo říkají, že kvůli tomu, že jsou dopředu schopni určit pozici měsíce díky astronomickým výpočtům, je pro ně možné se postit a přerušovat půst, i když ostatní lidé pozici měsíce ještě netuší. Platí také, že pokud islámský soudce nepřijal svědectví jednotlivce, který říkal že viděl měsíc, pak pro tohoto jednotlivce není půstu, stejně tak jako není pro zbytek lidí.“ [4]
Abdul-Hasan as-Sindí řekl v Hášíjetu ‘alá Ibni Mádža, potom co zmínil hadís Abú Hurejry, který byl zaznamenán at-Tirmizím:
„A jeho zjevný význam je, že není místa pro názory jednotlivců v těchto záležitostech a že není možné, aby člověk v tomto jednal individuálně. Tato záležitost náleží imámovi (vůdci či předáku muslimů) a islámského společenství (arab. الجماعة al-džemá’a, tj. jednotnou skupinu muslimů vedených imámem). Je povinností pro jednotlivce následovat imáma a islámského společenství. Mezi to patří i případ, kdy jedinec uvidí měsíc, ale soudce odmítne jeho svědectví. Pak jedinec nemá v této věci právo se sám rozhodnout, naopak musí následovat islámské společenství.
A to je zjevný význam tohoto hadísu, který je zdůrazňován tím, že ‘Áiša ho v tomto významu použila, když se Mesrúk nechtěl postit na den ‘Arafa z obavy, že by už mohl být Svátek obětování. Tak mu vysvětlila, že jeho individuální názor nemá v tomto případě žádnou váhu, a že má následovat společenství muslimů: „Den obětování je tehdy, když lidé obětují, a den konce půstu je tehdy, když lidé ukončí svůj půst.“
Jednota je jedním z cílů šarí’y. A to se i sluší pro snadnou a tolerantní šarí’u, jejímž jedním z mnoha úkolů je lidi spojovat, sjednotit jejich řady a stranit se všeho, co by mohlo narušit jejich celkovou jednotu, mimo jiné tedy i názorů jednotlivců. Šarí’a nedává váhu názoru jednotlivců v otázkách kolektivních činů uctívání, jako jsou půst, svátky a společné modlitby, byť by i byl názor jednotlivce správný. Nevíte snad, že Prorokovi společníci رضي الله عنهم أجمعين, se modlili vzájemně jeden za druhým? Mezi nimi byli někteří toho názoru, že dotknutí se ženy nebo krvácení ruší rituální očistu a modlili se po boku jiných, kteří takový názor neměli. Mezi nimi byli ti, kdož se modlili celé modlitby během cestování, ale i ti, kteří své modlitby zkracovali. Avšak tyto a další podobné rozdíly jim nebránily ve společné modlitbě, následujíce jednoho imáma. A to proto, že věděli že rozdělení ve víře je větším zlem než mít rozdílné názory ohledně některých věcí.
Případ jednoho ze společníků prorokových došel až tak daleko, že by ani nepovažoval za přijatelný jakýkoliv názor, který se lišil od názoru imáma, který předsedal velkým shromážděním, jako se tak stalo při shromáždění na Miná během pouti hadždž. Jeho případ došel takové míry, že upustil od konání podle svého názoru v tom shromáždění, chráníce se tak před zlem, které by pramenilo z následování svého vlastního názoru.
Abú Dáwúd uvádí, že když se Osmán رضي الله عنه modlil čtyři rek’át modlitby na Miná, přišel k němu ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه a řekl mu: „Modlil jsem se s Prorokem صلى الله عليه و سلم jen dva rek’áty, s Abú Bekrem jen dva rek’áty, s Omarem jen dva rek’áty a s Osmánem na začátku jeho vlády a pak Osmán navýšil jejich počet na celkem čtyři! Potom se cesty nás všech rozdělily. Tak doufám, že z těch čtyř rek’átů budou Alláhem alespoň dva přijaty.“ Pak se však i samotný Ibn Mes’úd pomodlil čtyři rek’áty modlitby. Nicméně mu lidé řekli „Nejprve jsi Osmána zkritizoval, ale přesto ses nakonec i ty sám také pomodlil čtyři rek’áty. Proč?“ Na to jim on odpověděl „Odlišovat se by totiž bylo zlé.“ [5]
Ti, kdož se nadále rozdělí, co se týče modlitby a odmítají následovat místní imámy v některých mešitách – zvláště co se týče modliteb witr během ramadánu – říkajíce že to jde proti jejich právní škole, měli by uvažovat nad výše uvedeným hadísem a jeho vysvětlením. Stejně tak i ti, kteří tvrdí že mají znalosti na poli astronomie a kteří se kvůli svému názoru postí a končí svůj půst osamocení, předcházejíce nebo zaostávajíce za většinou muslimů, nevidíce v tom žádný problém – by se také měli zamyslet nad výše citovanými důkazy. Všichni tací by měli zvážit svou pozici a zamyslet se nad poznatky, které zde byly zmíněny. Možná naleznou lék na svou ignoranci a sebeklam, aby se tak mohli stát součástí jednotných řad svých muslimských bratrů, neboť vskutku Ruka Vznešeného Alláha spočívá nad společenstvím muslimů jakožto celkem.
Autor: Muhammad Násiruddín al-Albání
Zdroj: Silsiletu l-ahadísi s-sahíha we šej´un min fikhihá, 1/442-445, kráceno a upraveno.
Překlad: Adam Šlerka
_____________________________________________________________________________
[1] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 697 jako hasan gharíb s vysvětlením, že začátek a konec půstu se řídí rozhodnutím společenství muslimů (arab. الجماعة al-džemá’a) či jejich většiny. Uvádí jej i Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1729. Al-Albání doložil jako sahíh v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 224 s poznámkou, že at-Tirmizího sened je dobrý a všichni vypravěči spolehliví, jen ohledně Osmána ibn Muhammeda ibn Mughíry existuje lehká kritika. Al-Bejhekí ho uvádí ve zkrácené verzi ve svém Sunenu, 4/252, bez prostřední věty „přerušení půstu je tehdy, když ho i ostatní přerušují.“ Ibn Mádžův sened obsahuje podle al-Albáního samé spolehlivé vypravěče, až na neznámého Muhammeda ibn Mukri´a. Další podpůrné podání uvádí ad-Dárekutní v Sunenu, str. 257-258; a al-Herewí v al-Fewáid, 1/20.
[2] Viz Sunenu t-Tirmizí, 2/37.
[3] Viz Subulu s-selám, 2/72.
[4] Viz Tehzíbu s-sunen, 3/214.
[5] Viz Sunen Abí Dáwúd, 1/307. Řetězec tradentů je sahíh (autentický) a něco podobného zaznamenal Ahmed v Musnedu, 5/155 od Abú Zerra رضي الله عنه.