‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم při jedné příležitosti v závěru jednoho sezení prokazatelně zopakoval více než stokrát tato slova:
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَتُبْ عَلَيَّ إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم při jedné příležitosti v závěru jednoho sezení prokazatelně zopakoval více než stokrát tato slova:
رَبِّ اغْفِرْ لِي وَتُبْ عَلَيَّ إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ.
„Rabbi ghfir lí we tubb ‘alejje inneke ante t-tewwábu r-rahím,“ tj. „Pane můj odpusť mi a přijmi mé pokání, věru Tys Odpouštějící, Smilovný.“1
Ibn Redžeb al-Hanbelí pravil:
„Prosit Alláha o odpuštění je pečetí všech zbožných skutků. Je pečetí každé povinné modlitby, hadždže, nepovinných nočních modliteb i bohulibých setkání a sezení.
Připomínat si Alláha a prosit Ho o odpuštění je jako vyrazit na daný čin pečeť. Pokud daný čin obsahoval nějaké chyby či nedostatky, tato prosba o odpuštění nás z nich vykoupí. Shodně tomu je chvályhodné zakončit měsíc Ramadán prosbami o odpuštění.
Chalífa Omar ibn ‘Abdul’azíz napsal do různých koutů své říše svým místodržícím, aby měsíc Ramadán zakončili prosbami o odpuštění a almužnou صدقة الفطر sadakatu l-fitr. Věru sadakatu l-fitr je očista půstu od chyb a zlých činů. A prosba o odpuštění napravuje to z půstu, co poškodily naše chyby a špatné skutky.
Proto někteří z našich selef pravili: „Věru sadakatu l-fitr je pro postícího totéž, co pro modlícího se vykonat dvě opravné sedždy kvůli zapomenutí.“
Omar ibn ‘Abdil’azíz svým místodržícím napsal:
„Řekněte to, co řekl i váš praotec Adam:
رَبَّنَا ظَلَمْنَا أَنْفُسَنَا وَإِنْ لَمْ تَغْفِرْ لَنَا وَتَرْحَمْنَا لَنَكُونَنَّ مِنَ الْخَاسِرِينَ
Pane náš, věru jsme sami sobě ukřivdili; jestliže se nad námi neslituješ a neodpustíš nám, budeme věru z těch, jež ztráta postihla. (A’ráf: 23)
Řekněte, co řekl i Núh/Noe, mír s ním:
وَإِلَّا تَغْفِرْ لِي وَتَرْحَمْنِي أَكُنْ مِنَ الْخَاسِرِينَ
A jestliže mi neodpustíš a neslituješ se nade mnou, budu věru patřit mezi ty, kdož ztrátu utrpěli. (Húd: 47)
Řekněte, co řekl i Músá/Možíš, mír s ním:
رَبِّ إِنِّي ظَلَمْتُ نَفْسِي فَاغْفِرْ لِي
Pane můj, sám sobě jsem ukřivdil, odpusť mi! (Kasas: 16)
Řekněte, co řekl i Zu n-Nún/Jonáš, mír s ním:
سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنْتُ مِنَ الظَّالِمِينَ
sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým! (Anbijá: 87).“ [2]
Ibn Tejmíja řekl:
„Kdokoli usilovně o něco Alláha žádá, kdokoli Ho usilovně prosí o odpuštění a přináší mu oběti, tomu Alláh zajisté poskytne něco ze Své přízně. Něco, o čem neměl ani tušení.“ [3]
_________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1516. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu Suneni Abí Dáwúd, 5/248.
[2] Viz Latáifu l-me’árif, str. 383.
[3] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 5/62.