Ve starém domě šejcha Hammáda al-‘Ansárího jsem byl v jeho knihovně, spolu s několika dalšími lidmi. Tito lidé s sebou přivedli i dva další.
Jeden z nich následně řekl: „Šejchu, chtěl bych jen něco říci!“
Do domu šejcha Hammáda kdosi přišel a chtěl něco říci! Hlásil se o slovo anebo tak něco. Šejch se ho tedy otázal: „A kdopak vlastně jsi?“
„Jsem Usáma bin Ládin,“ řekl dotyčný.
Ve starém domě šejcha Hammáda al-‘Ansárího jsem byl v jeho knihovně, spolu s několika dalšími lidmi. Tito lidé s sebou přivedli i dva další.
Jeden z nich následně řekl: „Šejchu, chtěl bych jen něco říci!“
Do domu šejcha Hammáda kdosi přišel a chtěl něco říci! Hlásil se o slovo anebo tak něco. Šejch se ho tedy otázal: „A kdopak vlastně jsi?“
„Jsem Usáma bin Ládin,“ řekl dotyčný.
Šejch nikoho takového neznal ani předtím neviděl. Neměl ani zdání, o koho se vlastně jedná. Řekl: „A copak bys chtěl?“
„Chci mluvit,“ řekl Usáma.
„Prosím, hovoř, co máš na srdci,“ dal mu šejch své svolení.
Usáma bin Ládin pravil: „Šejchu, v životopisech dávných učenců čteme, že sami vždycky šli příkladem a v bitvách na cestě Boží vždy stáli v první linii. Že se účastnili bitvy o dobytí toho a toho kraje, že bojovali na cestě Boží tam a tam, že vykonali takové a takové skutky, že bojovali na cestě Boží …“
No taková obecně formulovaná slova jsou, pokud je vezmeme do důsledků, vlastně prázdná. Ne všichni učenci přece měli zkušenosti s bojem na cestě Boží ve fyzickém smyslu, v bitvě, že ano. Někteří z nich sice ano, ale to rozhodně nemožno říci o všech. Pokud si to situace vyžadovala, byli učenci ti první, kdo vytáhl do boje a realizoval jeho pravidla. Ale když taková situace nenastala, neměli k tomu důvod. A teď si představte, co Usáma řekl dál: „Ale nyní vidíme, že učenci ani neumějí střílet. Na cestě Boží nedovedou vypálit ani jedinou střelu!“
Představte si to. Usáma přišel do šejchova domu a tam se přede všemi vysmíval jeho znalosti a jeho činům, navzdory tomu, že to byl on, kdo by si zasloužil takovou výtku a posměch kvůli své ignoranci. Jenže šejch Hammád není žádný ignorant, je to učenec a ne ledajaký učenec, ale jeden ze starších a zkušenějších učenců! A někdo si troufne tvrdit, že nedokáže na obranu víry ani vystřelit!
Šejch Hammád nenechal Usámu bin Ládina ani domluvit. Nenechal ho domluvit a umlčel ho.
Řekl mu: „A kdo ti toto řekl? Odkud to máš?! My vypálíme každičký den mnoho, mnoho střel, střel argumentů ve shodě s naší znalostí. Každý den vypálíme mnoho střel, mnoho střel v podobě argumentace shodně naším znalostem! Odkud potom bereš svá tvrzení?!“
Usáma se nezmohl na slovo a ani nedokončil svou řeč. Omluvil se a setkání opustil.
Šejch Hammád takto zareagoval, protože pochopil, že se jedná o útok na učence, o pomluvu na jejich adresu.
A nebylo to jen zdání, protože Usáma bin Ládin skutečně napadal velké učence své doby a zpochybňoval jejich verdikty. Odsoudil za nadbíhání nepříteli například ‘Abdul’azíze ibn Báze za jeho fetwu, že je v kompetenci vlád muslimských zemí uzavřít příměří s Izraelem z důvodů mírových jednání, bezpečnosti či vojenské strategie. Jiné učence, kteří už byli poměrně vyššího věku, označil kvůli tomu, že oponovali jeho tezím, za senilní či zaprodané.
A jemu podobní se dodnes vysmívají učencům, zpochybňují jejich zásluhy a znevažují jejich roli coby obránců víry, ačkoli nestřílejí náboji, nýbrž argumenty.
Autor: šejch ‘Abdulláh al-Buchárí
Zdroj: převyprávěno podle https://www.youtube.com/watch?v=CrlDXxLKmmc.