OTÁZKA: Je islámsky přijatelná praktika některých lidí v tom, že hledají požehnání ve věcech, v Ka’bě, ihrámu anebo v předmětech, co zůstaly po Proroku Muhammedovi či jiných prorocích, mír a požehnání s nimi všemi?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Je islámsky přijatelná praktika některých lidí v tom, že hledají požehnání ve věcech, v Ka’bě, ihrámu anebo v předmětech, co zůstaly po Proroku Muhammedovi či jiných prorocích, mír a požehnání s nimi všemi?
ODPOVĚĎ:
Vznešený Alláh posílá lidstvu množství trvalého dobra a štěstí, které nikdy nepřestává a zvětšuje se. Toto označujeme jako požehnání (arab. بركة bereka). Rághib al-Asfahání ho definoval jako „dobro a přínosnost, kterou Alláh do něčeho vložil“ a poznamenal:
„Přichází, odkud to člověk ani nečeká, nedá se vyčíslit a o všem, co vidíme, že má v sobě nějaké dobro navíc, které není materiální podstaty, říkáme, že je to požehnané (arab. مبارك mubárek).“ [1]
Existenci tohoto požehnání potvrzuje koránský verš:
وَلَوْ أَنَّ أَهْلَ ٱلْقُرَىٰٓ ءَامَنُوا۟ وَٱتَّقَوْا۟ لَفَتَحْنَا عَلَيْهِم بَرَكَـٰتٍ مِّنَ ٱلسَّمَآءِ وَٱلْأَرْضِ
Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli. (A’ráf: 96)
Snahu hledat požehnání v islámských náboženských naukách označujeme termínem تبرك teberruk. Ten je definovaný jako „hledat určitým způsobem požehnání v něčem s nadějí a přesvědčením, že tak požehnání získáme.“ [2] Teberruk má v islámském náboženském Zákoně své předpisy a svá pravidla, která se nesmějí porušovat a překračovat.
Správný teberruk splňuje dvě podmínky:
1. Pevné přesvědčení, že veškeré požehnání přichází výhradně od Alláha a pouze a jedině od Něho Samotného a od nikoho jiného je třeba toto požehnání žádat.
Důkazem toho je verš:
بِيَدِكَ ٱلْخَيْرُ ۖ إِنَّكَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
v Ruce Tvé je veškeré dobro a Tys věci každé mocen. (Áli ‘Imrán: 26)
Ve výkladu tohoto verše at-Taberí říká:
„Vše je u Tebe a ve Tvé Ruce. A nikdo mimo tebe to nemůže učinit. Ty jsi všemohoucí, na rozdíl od všech ostatních stvoření a všech, které ti, co přidružují, z řad následovníků písem a negramotných Arabů považují za božstva a uctívají vedle Tebe.“ [3]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja uvádí jako důkazy [4] i to, že Alláh v Koránu výlučně Sebe popisuje epitetem požehnanosti (arab. تبارك tebáreke), jako ve verši:
تَبَـٰرَكَ ٱلَّذِى بِيَدِهِ ٱلْمُلْكُ وَهُوَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
Požehnán buď ten, v jehož rukou je království a jenž všemocný je nad každou věcí (Mulk: 1)
Na jiném místě požehnání připisuje přímo Sám Sobě v příběhu o Ibráhímovi/Abrahámovi, mír s ním, a jeho rodu:
رَحْمَتُ ٱللَّـهِ وَبَرَكَـٰتُهُۥ عَلَيْكُمْ أَهْلَ ٱلْبَيْتِ
Nechť na vás spočine milosrdenství Boží i požehnání Jeho, lidé domu tohoto (Húd:73)
Obecně řečeno, kdo bude usilovat o požehnání od kohokoli jiného, nežli od Alláha, dopouští se velkého přidružování (arab. الشرك aš-širk), díky němuž opouští islám. [5] Je však, jak je známo, rozdíl mezi takto obecnou formulací a konkrétní aplikací tohoto pravidla.
2. Skutečnost, že požehnání se v nějakém objektu či věci nachází, musí být potvrzena platným šarí’atským argumentem (koránským veršem nebo autentickým hadísem Božího Posla صلى الله عليه و سلم). Stejně tak i samotný způsob, kterým se o toto požehnání usiluje, musí být jasně stanoven platným šarí’atským argumentem. To je podloženo obecným odsudkem jakékoli inovace v náboženství, resp. v uctívání. Vznešený Alláh praví:
تِلْكَ حُدُودُ ٱللَّـهِ ۚ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ يُدْخِلْهُ جَنَّـٰتٍ تَجْرِى مِن تَحْتِهَا ٱلْأَنْهَـٰرُ خَـٰلِدِينَ فِيهَا ۚ وَذَٰلِكَ ٱلْفَوْزُ ٱلْعَظِيمُ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ وَيَتَعَدَّ حُدُودَهُۥ يُدْخِلْهُ نَارًا خَـٰلِدًا فِيهَا وَلَهُۥ عَذَابٌ مُّهِينٌ
A toto jsou omezení Boží, a kdokoliv poslouchá Boha a posla Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a v nich nesmrtelný bude – a to úspěch je nesmírný. Kdo však neposlechne Boha a posla Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude – a pro něj určen je trest zahanbující. (Nisá:13-14)
Legitimní teberruk je potom pěti druhů:
(1) přes Korán a autenticky dochované formulace zikru či prosebných modliteb,
(2) přes osobu Posla Božího صلى الله عليه وسلم následováním jeho Sunny, prosbou, kterou on během svého života pronesl, skrze jeho zázraky, které za svého života vykonal, nebo kontaktem s jeho osobou či s věcmi s ním spojenými,
(3) přes výslovně vzpomenutá místa a území (např. Ka’ba, Mekka, Medína),
(4) přes výslovně uvedená časová období či dny v roce (Ramadán, ‘Arefa, pátek), denní hodiny (konec noci, pátek před večerem) apod. a
(5) přes výslovně uvedené věci, objekty a jevy (déšť, datle, olivový olej).
Ibnu l-Kajjim k tomu dodává:
„Každé požehnání beze zbytku patří jedině Alláhu a od Něj i přichází. On je متبارك Mutebárik, Ten, který přináší požehnání a ten, komu On požehná, je مبارك mubárek, tedy požehnaný.
Tak je požehnaná Jeho K
niha, Jeho proroci, Boží Dům Ka’ba, stejně jako časy a místa, kterým On prokázal výjimečné místo – požehnaná je Noc úradku (arab. ليلة القدر lejletu l-kadr), mešita al-Aksá a její okolí, jakož i celý Šám, přímo slovem Koránu, jak se v něm uvádí na čtyřech či pěti místech.“ [6]
Největší požehnání je samozřejmě v Koránu a toto požehnání se získává vírou v něj, vykonáváním jeho nařízení a nepřekračováním jeho zákazů, jeho recitací a četbou, rozmýšlením o jeho významech a léčbou skrze recitaci Koránu (arab. رقية rukja).
Vznešený Alláh praví:
كِتَـٰبٌ أَنزَلْنَـٰهُ إِلَيْكَ مُبَـٰرَكٌ لِّيَدَّبَّرُوٓا۟ ءَايَـٰتِهِۦ وَلِيَتَذَكَّرَ أُو۟لُوا۟ ٱلْأَلْبَـٰبِ
Toto je Písmo požehnané, jež jsme seslali tobě, aby lidé o jeho znameních přemýšleli a aby si je rozmyslem nadaní připomínali. (Sád: 29)
Muhammed al-Amín aš-Šankítí praví:
„Korán je plný požehnání a rozmanitého dobra, neboť v něm je obsaženo veškeré dobro tohoto i onoho světa.“ [7]
Toto se vztahuje na Korán jako celek obecně a konkrétně na vybrané jeho části, jak ukazuje Prorokova صلى الله عليه و سلم Sunna. Podobné platí i pro všechny formulace a znění ذكر zikru, tedy vzpomínání Alláha, jak se dochovaly v Prorokových صلى الله عليه و سلم autentických hadísech.
Podobně požehnaní jsou i všichni proroci, mír a požehnání s nimi, od Adama do Muhammeda, protože podle Sulejmána at-Temímího všichni „byli velmi užitečný ostatním Božím služebníkům, učili je dobro, radili jim dobré věci a upozorňovali je na zlo.“ [8]
Prorokovi společníci رضي الله عنهم se za jeho života snažili získat Boží požehnání svým následováním Proroka صلى الله عليه و سلم, skrze jeho prosby a jeho činy, skrze části jeho těla i věci, které mu patřily a které po něm po jeho smrti zůstaly.
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se např. uvádí známé podání, ve kterém Prorok صلى الله عليه و سلم zázračně napojil davy žíznivých vodou, která prýštila mezi jeho prsty. [9]
V podání od Anaseرضي الله عنه zase nakrmil zástupy hladových jídlem, které i přes své malé množství Prorokovi صلى الله عليه و سلم pod rukama nezmizelo. [10]
Sahábové, jak vypráví ‘Áiša رضي الله عنها dokazatelně hledali požehnání i tím, že se nechávali hladit jeho rukou. [11]
Za jeho života i po jeho smrti Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci usilovali o požehnání tím, že uchovávali věci, které s ním byly spojené – vodu, kterou se umýval, postel, na které spal, vlasy, které si ostříhal apod., jak se uvádí např. od Anase. [12] Tuto praktiku Prorok صلى الله عليه و سلم sám výslovně dovolil, jak se dozvídáme z hadísu Umm Sulejm رضي الله عنها, jež chtěla postel, na které Prorok صلى الله عليه و سلم spal, uchovat pro požehnání svým dětem. [13] An-Newewí uvádí, že si sahábové Prorokovy صلى الله عليه و سلم vlasy rozebírali, vážili si jich a nedopustili, aby žádný z nich spadl na zem. [14] Ibn Hadžer uvádí, že Prorokova صلى الله عليه و سلم manželka Ummu Selema رضي الله عنها tyto vlasy schraňovala a na požádání je namáčela do nádoby s vodou, kterou pak dávala zájemcům, kteří se s její pomocí např. léčili. [15]
Vzhledem k tomu, že v dnešní době, čtrnáct století po Prorokovi صلى الله عليه و سلم, neexistují žádné artefakty ani relikvie, které by byly autenticky dohledatelné nad veškerou pochybnost přímo až k Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم, zbývá jen hledání požehnání v jeho cestě jako takové. Jeden z nejvýznamnějších soudobých znalců hadísů, Muhammed Násiruddín al-Albání, jenž tuto problematiku podrobně studoval, v této otázce uzavírá:
„Památky na Posla Božího صلى الله عليه و سلم v podobě jeho oděvu či vlasů apod. se v průběhu staletí dávno ztratily a nikdo dnes nemůže autenticky a nade vší pochybnost dokázat, že předměty, o nichž se soudí, že mají nějakou spojitost s Prorokem صلى الله عليه و سلم, tuto spojitost s ním skutečně a s jistotou mají. Pokud si toto uvědomíme, pochopíme, že cestat hledat požehnání skrze to, co po Prorokovi صلى الله عليه و سلم zůstalo, zůstává výhradně v teoretické rovině a v praxi není možná.“ [16]
Co se týče dotýkání se černého pláště Ka’by, nebo otírání jejích stěn ihrámem a podobné praktiky, které mají za cíl přinést požehnání, podle šejcha Ibn Báze je takový způsob hledání požehnání naprosto nepodložený a neopírá se to o žádný důkaz z Koránu či autentické Sunny. [17]
Veškeré další způsoby, kterými někteří zbloudilí a neznalí lidé někdy hledají požehnání, jsou přísně zakázány, neboť odporují alespoň jedné z výše uvedených podmínek správného teberruku. Do této kategorie spadá snaha získat požehnání u hrobů a hrobek dobrých lidí, či hledání požehnání míst, časů, situací, úkonů či věcí o kterých neexistuje žádný důkaz, či hledání požehnání u předmětů a tělesných domněle připisovaných Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم (zuby, vousy, oděvy, obuv) či jiným prorokům, mír s nimi všemi, apod.
___________________________________________________________
[1] Viz al-Mufredát, str. 44. Viz také Tefsíru l-chazín, 2/122; al-Beghawí v Tefsíru, 2/132.
[2] Viz Tejsíru l-‘Azízi l-Hamíd, str. 168.
[3] Viz Tefsíru t-Taberí, 3/261.
[4] Oba koránské důkazy viz Bedái’u l-f
ewáid, 2/680.
[5] Viz Fethu l-medžíd, 1/97.
[6] Viz Bedái’u l-fewáid, 2/682.
[7] Viz Adwáu l-beján, 4/161.
[8] Viz Zádu l-mesír fí ‘ilmi t-tefsír, 5/229.
[9] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3579.
[10] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3578; a Muslim v Sahíhu, hadísy č. 142 a 143.
[11] Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5016; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 51.
[12] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 75.
[13] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 84.
[14] Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 15/82.
[15] Viz Fethu l-Bárí, 10/353.
[16] Viz at-Tewessulu anwá’uhu we ahkámuh, str. 146.
[17] Viz Fetáwá Ibn Báz, 17/222.