بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., požehnání a mír Jeho Poslu.
Alláh dž.š. zjevil islám jako jediný správný světonázor, zaručující úspěch a štěstí jak na světě tomto, tak i na světě onom. Zjevil (ve významu): A dal jim Bůh odměnu vezdejší a ještě krásnější odměnu ve světě budoucím. A Bůh miluje dobré konající (Álu ‘Imrán:148) Alláh zaručil člověku na tomto světě pomoc, vítězství a zaslouženou odměnu a ještě k tomu všemu přidal úspěch v podobě spásy ve světě budoucím. Islám se tedy dotýká nejen čistě duchovních věcí, ale i věcí tělesných, což u jiných náboženství nenacházíme.
Příkazy Koránu a Sunny nezměněny promlouvají od dob svého zjevení před čtrnácti sty lety až dodnes a týkají se i takových věcí, jako je starost o vlastní tělesnou schránku. Alláh říká: Člověče, co zmýlilo tě o laskavém Pánu tvém,jenž stvořil tě,vyrovnal a souměrnost ti dal a v oné podobě tě složil, již si přál? (Infitár:6-8) Ibn Kesír říká: „Vznešený Alláh může zárodek stvořit v ošklivé podobě, ale On Svou mocí a milostí člověka stváří v krásné, souladné, přitažlivé podobě a dává mu souměrnosti.“ a ve stejném smyslu říká také: Stvořili jsme věru člověka v postavě nejkrásnější (Tín:4).
Alláh věřící, jimž je zaručen úspěch, popsal slovy: kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují (Mu´minún:8) Ibn Kesír vysvětluje: „Když se jim svěří, nespronevěří je, nýbrž je odevzdají těm, kterým patří.“ A není pochyb, že naše duše a naše těla náležejí Alláhu, vládci nebes i Země.
V péči o svěřené lidské tělo, které je milostí Boží ve své podobě a užíváním z milosti Boží ve své funkci, stanovuje islám tři základní aspekty – péče o zdraví lidského těla, péče o sílu a kondici těla a nakonec i snaha o nezávislost na luxusu, kterým by tělo mohlo být zhýčkáno.
1. Čistota a zdraví. Alláh říká: Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni, očistěte se! (Má´ida:6) Imámové Muslim, Ahmed a čtveřice autorů Sunenů zaznamenali následující hadís Posla صل الله عليه وسلم: „Deset je přirozeností – zkracovat kníry, pustit vous na bradě, čistit si zuby miswakem, oplachovat ústa a nos, stříhat nehty, umývat se mezi prsty, odstraňovat ochlupení, očišťovat se po potřebě a vyplachovat ústa kloktáním.“ To je ‘Áišina verze. Ibn Abbás specifikuje odstraňování ochlupení jako „vytrhávat chloupky v podpaždí a holit ochlupení v ohanbí.“ Není pochyb že tyto předpisy znamenali revoluci v preventivní medicíně a není náhodou, že epidemie, které sužovaly středověkou Evropu, se islámskému světu povětšinou vyhýbaly. Buchárí zaznamenal od Abú Hurejry hadís Posla صل الله عليه وسلم hovořící o nákazách: „Nechť nakažená osoba, či osoba, která je v kontaktu s nákazou, nijak nevystavuje zdravé lidi nebezpečí nákazy.“
2. Kondice. Od Ibn Abbáse se traduje sahíh hadís: „Využij pětici před druhou pěticí. Mládí před stářím, zdraví před nemocí, bohatství před chudobou, volný čas před zaměstnaností a život před smrtí.“ Není pochyb, že udržování tělesné kondice je chvályhodné. Stejně dobré je, pokud se tak děje kolektivně, v přátelském a férovém duchu, kdy jedinci trénují svá těla a snaží se dosáhnout maximálních výkonů. A ještě lepší je, když jde o dovednosti, které mohou pomoci v boji proti nepříteli, jako je střelba, jezdectví, nebo plavání. Bezzár zaznamenal hasan hadís Posla صل الله عليه وسلم na autoritu Sa’da bin Abí Wekkás: „Držte se lukostřelby, protože to je nejlepší zábava.“ A podle obecně přijímaného hadísu na autoritu Anase bin Málika „požehnání je v čelní hřívě koně.“ Tyto činnosti mají zvláštní místo, např. je dovoleno v nich soutěžit o odměnu. Tirmízí zaznamenal od Abú Hurejry, že Posel صل الله عليه وسلم řekl: „O odměnu lze soutěžit jen v lukostřelbě a v dostizích.“ Z dalších podání je známo, že v Poslově mešitě Habešané cvičili s oštěpy a sám Posel závodil s matkou věřících ‘Áišou v běhu.
3. Výchova k odolnosti. Z příkladu Posla Božího a pravověrných chalífů vidíme, nakolik byli tito lidé schopni vzdorovat pokušení pohodlí a luxusu. Je zaznamenáno, jak se Posel Boží, mír a požehnání s ním, setrvával v modlitbě a jak vypadalo jeho lůžko. A stavět honosné paláce a užívat zde zábavy a lenošení také nebylo praxí ani Abú Bekra, ani Omara, Osmána a Alího. Je známou tradicí postit se ve dnech úplňku, v pondělí a ve čtvrtek. Užitečnost těchto půstů také potvrzuje medicínská praxe.
Mějme se však na pozoru před tím, aby nás naše těla odvrátila od práce pro onen svět. Abychom nebyli těmi, o nichž je řečeno: A to jsou ti, kdož koupili život pozemský za život budoucí; těm nebude trest ulehčen a nebude jim pomoženo. (Bekara:86) a Nechť starost o tělo nevede člověka k zaneprázdněnosti tímto světem, takže se tělovýchova stane jediným cílem a smyslem bytí. To je přehánění a je to odsouzeno. Vždyť Alláh řekl: Ti, kdož překračují Boží omezení, ti jsou nespravedliví! (Bekara:229) A nechť nás spory ohledně malicherných záležitostí her a zábavy nevedou k násilnostem, sebestřednosti a vzájemnému nepřátelství, jako se to často stává při sportovních utkáních všude po světě.