Al-Hasan al-Basrí pravil: „Pokud člověk zvládne ohlídat čtyři věci, Alláh ho ochrání před šejtánem a zabrání, aby tento člověk vstoupil do Pekelného Ohně. Tak se stane, pokud člověk dokáže ohlídat sám sebe při čtyřech příležitostech:
1. při žádostivosti (arab. الرغبة ar-raghba) po něčem;
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Pokud člověk zvládne ohlídat čtyři věci, Alláh ho ochrání před šejtánem a zabrání, aby tento člověk vstoupil do Pekelného Ohně. Tak se stane, pokud člověk dokáže ohlídat sám sebe při čtyřech příležitostech:
1. při žádostivosti (arab. الرغبة ar-raghba) po něčem;
2. při obavě (arab. الرهبة ar-rahba) z něčeho
3. při nutkání ukojit nějaký svůj tělesný chtíč (arab. الشهوة aš-šehwa)
4. a při návalu hněvu (arab. الغضب al-ghadab) kvůli něčemu.“ [1]
Ibn Redžeb al-Hanbelí podal toto vysvětlení:
„Tyto čtyři věci zmíněné al-Hasanem jsou pramenem veškerého zla.
Mít žádostivost po něčem znamená něco chtít, prahnout po něčem,s vírou, že to pro mne bude prospěšné. Kdokoli tedy cítí po něčem žádostivost, tato ho může ponoukat k tomu, aby se to, po čem prahne, snažil domoci všemi možnými způsoby, z nichž může být mnoho i zakázaných, stejně jako může být zakázaný i samotný objekt této žádostivosti.
Mít z něčeho obavu znamená něčeho se bát, cítit z něčeho strach. Pokud se člověk něčeho bojí, bude se to, čeho se bojí, snažit od sebe odehnat všemi způsoby. A mnoho z nich může být i nedovolených.
Mít nutkání ukojit nějaký svůj tělesný chtíč znamená touhu po uspokojení některé své nízké potřeby. Člověk tak může cítit nutkání k tomu, aby se dopustil mnoha zakázaných skutků či hříchů, jako smilstva, krádeže, alkoholu, nevíry, magie,pokrytectví či inovací.
Hněvat se kvůli něčemu znamená vřít uvnitř zlobou, například z toho důvodu, že vidíme něco nemilého a snažíme se tomu za každou cenu zabránit, anebo se někomu chceme pomstít za něco zlého, co nám on předtím provedl. Z důvodů zlosti a hněvu dochází k velmi mnoha hříchům a podobám zla, například ke vzájemným bitkám a bojům, k útlaku různého druhu a k překračování jasně stanovených limitů mezilidského chování. Kvůli hněvu lidé často říkají špatná slova, rouhají se, urážejí jiné a mluví sprostě. Dokonce do té míry, že se svými slovy mohou dopustit i těch nejodpornějších podob nevíry.“ [2]
_______________________________________________________
[1] Tak uvádí Ibn Battál v Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 1/368.
[2] Viz al-Afnánu n-nedíja, 8/328. Viz také Chálid al-Husejnán v Durúsu t-terbewíjeti mine l-ahádísi n-nebewíja, str. 20.