Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ve svých prosbách často opakoval:
اللهمَّ إني أعوذُ بكَ من العجزِ والكسلِ والجُبْنِ والبخلِ والهِرَمِ والقسوةِ والغفلةِ والعِيَلةِ والذِّلَّةِ والمسكنةِ وأعوذُ بكَ من الفقرِ والكفرِ والفسوقِ والشِّقاقِ والنِّفاقِ والسُّمعةِ والرياءِ أعوذُ بكَ من الصَّممِ والبُكمِ والجُنونِ والجُذامِ والبَرَصِ وسيءِ الأسقامِ.
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ve svých prosbách často opakoval:
اللهمَّ إني أعوذُ بكَ من العجزِ والكسلِ والجُبْنِ والبخلِ والهِرَمِ والقسوةِ والغفلةِ والعِيَلةِ والذِّلَّةِ والمسكنةِ وأعوذُ بكَ من الفقرِ والكفرِ والفسوقِ والشِّقاقِ والنِّفاقِ والسُّمعةِ والرياءِ أعوذُ بكَ من الصَّممِ والبُكمِ والجُنونِ والجُذامِ والبَرَصِ وسيءِ الأسقامِ.
„Ó Bože, utíkám se k tobě před neschopností, leností, zbabělostí, lakotou, senilitou, zatvrzelostí srdce, lhostejností, bídou, ponížením a chudobou. Utíkám se k Tobě před nouzí, nevírou, prostopášností, vzdorovitostí, pokrytectvím, touhou po věhlasu a přetvářkou. A utíkám se k tobě před hluchotou, němotou, šílenstvím, depigmentací, malomocenstvím i všemi chronickými chorobami.“ [1]
Al-Hajsemí uvádí, že všichni vypravěči tohoto hadísu jsou taktéž vypravěči Sahíhu. [2]
Tato Prorokova صلى الله عليه و سلم prosba nám jmenuje celkem dvacet čtyři nepříjemné věci, před nimiž se Posel Boží صلى الله عليه و سلم utíkal k Alláhu.
A k nikomu jinému se nemá smysl utíkat, neboť Vznešený Alláh nařídil:
وَإِمَّا يَنزَغَنَّكَ مِنَ ٱلشَّيْطَـٰنِ نَزْغٌ فَٱسْتَعِذْ بِٱللَّـهِ ۚ إِنَّهُۥسَمِيعٌ عَلِيمٌ
A kdykoliv tě bude znepokojovat návod satanův, hledej útočiště u Boha, vždyť On slyšící je i vševědoucí. (A’ráf: 200)
فَٱسْتَعِذْ بِٱللَّـهِ ۖ إِنَّهُۥ هُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ
Obrať se o pomoc k Bohu, vždyť On věru slyšící je i jasnozřivý! (Gháfir: 5)
وَإِمَّا يَنزَغَنَّكَ مِنَ ٱلشَّيْطَـٰنِ نَزْغٌ فَٱسْتَعِذْ بِٱللَّـهِ ۖ إِنَّهُۥ هُوَٱلسَّمِيعُ ٱلْعَلِيمُ
A jestliže tě satan pokušením dráždí, pros Boha o ochranu, vždyť On slyšící je i vševědoucí. (Fussilet: 36)
Na jiném místě je řečeno:
وَقُلرَّبِّ أَعُوذُ بِكَ مِنْ هَمَزَٰتِ ٱلشَّيَـٰطِينِ وَأَعُوذُ بِكَ رَبِّأَن يَحْضُرُونِ
Rci: „Pane můj, utíkám se k Tobě před satanů našeptáváním a utíkám se k Tobě, Pane můj, před jejich přiblížením!“ (Mu´minún: 97-98)
Na jiném místě je odsouzeno hledání útočiště před zlem u džinů či čehokoli, co bývá uctíváno namísto Alláha Jediného, vedle Něhož nemá nic nárok na uctívání:
وَأَنَّهُۥكَانَ رِجَالٌ مِّنَ ٱلْإِنسِ يَعُوذُونَ بِرِجَالٍ مِّنَ ٱلْجِنِّ فَزَادُوهُمْ رَهَقًا
Mužové někteří pak z lidí u mužů z džinů útočiště vyhledali, ti však jen pošetilost jejich rozmnožili (Džinn: 6)
K Alláhu Jedinému se také utíkali proroci, mír s nimi všemi, a dobří Boží služebníci.
Například o proroku Júsufovi/Josefovi, mír s ním je řečeno:
وَرَٰوَدَتْهُ ٱلَّتِى هُوَ فِى بَيْتِهَا عَن نَّفْسِهِۦوَغَلَّقَتِ ٱلْأَبْوَٰبَ وَقَالَتْ هَيْتَ لَكَ ۚ قَالَ مَعَاذَ ٱللَّـهِ ۖإِنَّهُۥ رَبِّىٓ أَحْسَنَ مَثْوَاىَ ۖإِنَّهُۥ لَا يُفْلِحُ ٱلظَّـٰلِمُونَ
A snažila se jej ta, v jejímž domě byl, svést a zavřela dveře všechny a řekla mu: “Pojď sem!” I zvolal Josef: “Bůh mě chraniž!, On je mým Pánem a uštědřil mi překrásný pobyt. Vždyť hříšníci věru nebudou blaženi!” (Júsuf: 23)
Merjem/Marie,matka ‘Ísá/Ježíše, mír s nimi oběma, když uviděla anděla, který jí měl zvěstovat jeho narození, pravila:
إِنِّىٓ أَعُوذُ بِٱلرَّحْمَـٰنِ مِنكَ إِن كُنتَ تَقِيًّا
Utíkám se před tebou k Milosrdnému – kéž i ty ses bál Jeho! (Merjem: 18)
Následuje přehled věcí, před nimiž se Prorok صلىالله عليه و سلم v našem předmětném hadísu utíká k Alláhu.
Neschopnost
Výraz العجز al-‘adžz znamená neschopnost, nedostatek sil či možností, aby bylo něco vykonáno.
Al-Munáwí poskytl toto její vysvětlení:
„Neschopnost je protiklad síly, opak podpory v tom, aby byl služebník schopen něčeho dosáhnout, aby mu to bylo umožněno. Proto se před ní Posel Boží صلى الله عليه و سلم utíká k Alláhu. Tedy žádá, aby se nikdy nestalo, že by mu Alláh znemožnil něco dobrého vykonat, aby nikdy nedostal za úkol něco,co je nad jeho síly a tím, že by to nevykonal, by se spronevěřil svému úkolu.“ [3]
Aš-Šewkání vysvětlil tuto část hadísu takto:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم se před tímto utíkal k Alláhu, neboť tato vlastnost brání Božímu služebníkovi v tom, aby plnil nároky, které jsou na něj kladeny jako povinnost z hlediska jeho víry či majetku. Tato neschopnost předchází lenost, v kterou přechází. Vznešený Alláh odsuzuje neschopnost ve Své Knize slovy:
ضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا عَبْدًا مَّمْلُوكًا لَّا يَقْدِرُ عَلَىٰ شَىْءٍ وَمَن رَّزَقْنَـٰهُ مِنَّا رِزْقًا حَسَنًا فَهُوَ يُنفِقُ مِنْهُ سِرًّا وَجَهْرًاۖ هَلْ يَسْتَوُۥنَ ۚ ٱلْحَمْدُ لِلَّـهِۚ بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ
A Bůh uvádí podob
enství o otroku závislém, jenž sám nemůže nic, a o člověku svobodném, jemuž jsme uštědřili příděl překrásný obživy, z něhož on tajně i veřejně rozdává. Jsou si ti dva rovni? Chvála Bohu nikoliv, však většina z nich nic nezná. (Nahl: 75)“ [4]
Lenost
Výraz الكسل al-kesel vysvětluje al-Munáwí jako „těžkost a úmornost v situaci, kdy je vyžadována rozhodná síla, či protiklad osobní vervy a nadšení pro dobrou věc a konání dobrých skutků.“ Na rozdíl od neschopnosti není dle něho lenost způsobena žádnou objektivní příčinou. Prorokصلىالله عليه و سلم se tedy k Alláhu utíká jak před tím, aby mu bylo znemožněno něco dobrého vykonat, tak i před tím, aby byl při konání dobra líný. [5]
O lenosti aš-Šewkání říká:
„Tak jako neschopnost Alláh odsuzuje ve Své Knize také lenost, když plísní pokrytce:
وَمَا مَنَعَهُمْ أَن تُقْبَلَ مِنْهُمْ نَفَقَـٰتُهُمْ إِلَّآ أَنَّهُمْ كَفَرُوا۟ بِٱللَّـهِ وَبِرَسُولِهِۦوَلَا يَأْتُونَ ٱلصَّلَوٰةَ إِلَّاوَهُمْ كُسَالَىٰ وَلَا يُنفِقُونَ إِلَّا وَهُمْ كَـٰرِهُونَ
A nebrání tomu, aby byly od nich přijaty jejich příspěvky, leč to, že neuvěřili v Boha a posla Jeho, že konali modlitbu lenivě a dávali příspěvky s nechutí. (Tewba: 54)“ [6]
Zbabělost
Výraz الجبن al-džubn označuje podle al-Munáwího strach jít do boje, protože se člověk bojí, že bude zabit, zraněn či zajat, anebo strach dostát právům a nárokům pravdy či odmítnutí bránit nějakého jiného člověka, anebo strach plnit nároky, které má člověk povinnost dodržet. [7]
Lakota
Výraz البخل al-buchl znamená podle al-Munewího bránit prosícímu anebo potřebnému v tom, aby byly nasyceny jeho potřeby a odkloněna od něj jeho nouze. [8]
Senilita
Výraz الهرم al-herem označuje podle al-Munewího vetchost stáří či sešlost věkem,které působí ztrátu tělesných i duševních sil, nepěkné stáří, které člověka ničí zdravotně i po stránce jeho rozumu, působíce mdlost jeho úsudku. Al-Muweffak al-Baghdádí pravil: „Jde o postupný a nezadržitelný rozpad lidské osobnosti, proti němuž není žádného léku a který nezbytně ústí v zánik dotyčného jedince.“ [9]
Zatvrzelost srdce
Aš-Šewkání vysvětluje zatvrzelost (arab. القسوة al-kaswa) srdce jako jeho neschopnost přijímat rady, kázání, neschopnost srdce cítit strach z trestu či touhu po odměně anebo prokázat milosrdenství vůči těm, kteří ho zasluhují. Zatvrzelé srdce odmítá upozornění na to, že člověk dělá něco špatně a necítí rozdíl mezi dovoleným a zakázaným. [10]
Podle al-Munáwího má přímý vztah k lidské krutosti a bezcitnosti. [11]
Lhostejnost
Aš-Šewkání vysvětluje lhostejnost (arab. الغفلة al-ghafla) jako „odklon od dobra a konání dobrých skutků a příklon k jeho opaku.“ [12]
Al-Munáwí ji definuje jako „nepřítomnost duchem v protikladu k duchapřítomnosti a pamatování na to, co je důležité, vykonáváním dobrého a zdržováním se špatného a péčí o vlastní důstojnost“ [13] a cituje na podporu své definice Boží slova:
ٱقْتَرَبَ لِلنَّاسِ حِسَابُهُمْ وَهُمْ فِى غَفْلَةٍ مُّعْرِضُونَ
Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí (Anbijíá: 1)
Bída
Arabský výraz العيلة al-‘ajla v aš-Šewkáního vysvětlení označuje nouzi a nedostatek v opozici k soběstačnosti a nezávislosti na druhých, kdy je člověk nucen prosit a žebrat jiné a není schopen postavit se na vlastní nohy. [14]
Podle al-Munáwího se zde myslí nedostatek (arab. القلة al-killa) či obecně nouze o cokoli, včetně slabosti zraku, nedostatku spojenců, vykonávaného či prokazovaného dobra a dobrotivosti, anebo úžeji příjmů a majetku do té míry, že člověk už nenachází dostatek sil k tomu, aby se vedle svého zaměstnání ještě i věnoval uctívání. [15]
Ponížení
Ponížení (arab. الذلة az-zilla) znamená podle al-Munáwího podřadnost v očích lidí, kteří sena takového člověka dívají jako na někoho méněcenného, vysmívají se mu a zesměšňují ho. [16]
Podle aš-Šewkáního je opakem tohoto důstojnost, moc či vznešenost (arab. العزة al-‘izza). [17]
V podobném duchu Posel Boží صلى الله عليه و سلم také prosíval:
اللَّهُمَّ إِنِّي أَشْكُو إِلَيْك ضعف قوتي وَقلة حيلتي وهواني على النَّاس.
„Ó Bože, věru
si jen Tobě stěžuji na slabost svých sil, nedostatek svých možností a na to, jak mnou lidé pohrdají.“ [18]
Chudoba
Výraz المسكنة al-meskena označuje v arabštině obecně chudobu ve smyslu nepohodlí kvůli nedostatku finančních příjmů, jak vysvětluje al-Munáwí. [19]
Podle aš-Šewkáního v situaci, kdy se chudý člověk ještě zdráhá obrátit se na ostatní s prosbou, aby ukojili jeho potřebu. [20]
Nouze
Arabský výrazالفقر al-fakr obecně označuje nouzi ve smyslu ještě těžšího stupně chudoby.
Podle al-Munáwího je však v tomto hadísu myšlena i nouze v duchovním smyslu slova a nejen v materiálním smyslu té nejhorší chudoby, kdy člověk si člověk nedokáže zajistit ani ty nejzákladnější potřeby, taková chudoba, která člověku doslova lomí páteř. [21]
Zahrnuje vše toto, ve shodě se slovy Božími:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ أَنتُمُ ٱلْفُقَرَآءُ إِلَى ٱللَّـهِ ۖ وَٱللَّـهُ هُوَ ٱلْغَنِىُّ ٱلْحَمِيدُ
Lidé, vy chudáci jste na Boha odkázaní, zatímco On soběstačný je a chvályhodný. (Fátir: 15)
Nevíra a prostopášnost
Nevíra (arab.الكفر al-kufr) označuje popírání pravdy z tvrdohlavosti, zatvrzelosti, hádavičnosti či pýchy. Podle al-Munáwího může být přímým následkem nouze v situaci, kdy člověk hořekuje na svůj nelehký osud a zanevře proto na Alláha. Prostopášnost (arab.الفسوق al-fusúk) pak dle něj znamená opuštění limitů setrvalé poslušnosti vůči Alláhu (arab. الاستقامة al-istikáma), nespravedlnost a zatvrzelé páchání hříchů. [22]
Podle aš-Šewkáního znamená prostopášnost opuštění cesty poslušnosti a vydání se na cestu hříchu vůči Alláhu a konání toho, co zakázal. [23]
Vzdorovitost
Arabský výraz الشقاق aš-šikák znamená vzdorovité odmítání pravdy a odporování pravdě. Z takového vzdorování pak podle aš-Šewkáního pramení nepřátelský postoj vůči komukoli odlišného názoru. Důvodem takového nepřátelství je pocit, že kdokoli, kdo nesmýšlí stejně, zasluhuje, aby s ním bylo jednáno jako s nepřítelem a pocit, že dokud nepanuje ohledně předmětu sporu mezi oběma stranami absolutní shoda, není možné se usmířit. [24]
V takové situaci si podle al-Munáwího každá strana klade na pravdu majetnické nároky, které současně upírá všem ostatním protistranám. [25]
Pokrytectví, touha po věhlasu a přetvářka
Arabský výraz النفاق an-nifák znamená pokrytectví, v doslovném smyslu, když člověk uvnitř sebe ukrývá nevíru a ostatním se ukazuje jako věřící, anebo ve smyslu přeneseném, když se navenek ukazuje jako zbožný, avšak uvnitř je hříšníkem.
Výraz السمعة as-sum’a podle aš-Šewkáního popisuje stav toho, kdo koná dobrý skutek nikoli pro Tvář Boží, ale kvůli získání věhlasu mezi lidmi a tomu, aby se tímto mezi nimi proslavil.
Podobně výraz الرياء ar-rijá´ označuje podle stejného autora přetvářku někoho, kdo koná dobré skutky jen proto, aby ho lidé viděli a on se mohl svým skutkem následně holedbat a chválit, avšak stejný skutek nekoná s upřímným úmyslem pro Alláha například tehdy, když ho nikdo z lidí nevidí. [26]
Podle al-Munáwího je přetvářkou i to, když člověk koná své dobré činy sice potají, avšak potom se jimi chválí před ostatními. Přetvářkou je tedy vykonávání dobrých skutků pro potěchu lidí a nikoli pro potěchu Alláha, resp. jejich vykonávání kvůli komukoli jinému, nežli Alláhu a toto je ta nejohavnější lidská vlastnost, kterou lze získat. Proto je nutno se před ní utíkat k Alláhu a upozorňovat na její nebezpečí a ošklivost, aby se jí lidé vystříhali a drželi se od ní co nejdále. [27]
Zmíněné chronické těžké choroby
Následuje výčet tělesných neduhů, které podle aš-Šewkáního všechny možno zařadit do kategorie těžkých chronických chorob a postižení, popisovaných arabským výrazem الأسقام al-askám (sg. السقم as-sakam).
Sem by spadala jak hluchota, tak i němota, šílenství i depigmentace. Všechny v sobě mají element nepomíjející těžkosti a trvalého postižení.
Tento hadís a jím popisovaná Prorokova صلى الله عليه و سلم praxe dokládá, že je záhodno se před nimi utíkat k Alláhu. [28]
Hluchota (arab. الصمم as-samem) znamená úplnou nebo částečnou ztrátu sluchu. Podle kádí Ijjáda je takto nazvána kvůli neschopnosti reagovat na slova, jakoby byl člověk vůči slovům obrněný a slovům se k němu nedařilo přes toto obrnění proniknout. Proto je kámen zván také jako أصم asam a to, co postrádá dutinu, je zváno صماء samá´. Nedostatečnost či absence sluchu bývá totiž mnohdy způsobena překážkou v ušních cestách. Také se říká, že hluchota je nazvána podle neschopnosti obohatit se poklady mluveného slova. [29]
Němota (arab. البكم al-bukm) je neschopnost mluvit, anebo synonymum pro hluchoněmost (arab.خرس charas) či vrozená neschopnost řeči. Někdy se také uvádí, že právě výraz خرس charas označuje neschopnost mluvit. [30]
Výraz
الجنون al-džunún označuje šílenství, tedy pominutí smyslů, či vyšinutí z příčetnosti. [31]
Výraz الجذام al-džuzám označuje depigmentaci a vypadávání vlasů. [32]
A výraz البرص al-beras označuje malomocenství, kdy kousek masa na těle zbledne a následně odpadne. [33]
Ve všech případech jde o neléčitelné (či alespoň v té době neléčitelné), ohavné, nepříjemné a úporné choroby, které by nikdo svým milovaným či přátelům nepřál, které jsou trvalé či alespoň chronické. Je to vlastnost, která je společná všem uvedeným chorobám i mnoha dalším, které v prosbě nejsou zmíněny. Od toho, kdo něčím takovým trpí, se často i jeho nejbližší odvracejí a i jejich příbuzní k takto nemocným často cítí odpor. Další choroby nejsou zmíněny, protože spadají do osobní prosby jimi zasaženého, anebo proto, aby byli lidé vybízeni i k trpělivému snášení svých neduhů.
Takovým chorobám není dovoleno postihnout proroky, mír s nimi všemi. Proroci jsou díky milosti Boží chráněni před čímkoli, co by způsobilo, že od nich lidé strachy poběží, či jimi budou opovrhovat a stranit se jich. Prorok صلى الله عليه وسلم jev této své prosbě zmiňuje čistě proto, aby svou ummu naučil, před čím se má k Alláhu utíkat. [34]
_________________________________________________________________
[1] Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu s-saghír, hadís č. 316; al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 1944; a al-Bejhekí v ad-Da’wátu l-kebír, hadís č. 348. Jako sahíh podle podmínek al-Buchárího ho ocenil al-Albání v Irwáu l-ghalíl, 3/357 s poznámkou, že ho uvádí i Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1023, nicméně jeho sened obsahuje sporného vypravěče Abú Omar Kejsána al-Kassára, jehož Ibn Hibbán přijímá, nicméně druzí označují za slabého. Uvádí ho také as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 1489. Al-Albání jej doložil jako sahíh v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1285. Podobnou, avšak kratší verzi uvádí i al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6367 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2706.
[2] Viz Medžme’u z-zewáid, 10/146.
[3] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[4] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 418.
[5] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[6] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 418.
[7] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[8] Viz Ibidum.
[9] Viz Ibidum.
[10] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 418.
[11] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[12] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 418.
[13] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[14] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[15] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[16] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[17] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[18] Zaznamenali at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebíru, hadís č. 14764; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 6/111; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 49/154 s drobnými rozdíly ve znění. Hadís je slabý kvůli tábi’ínovi Ibn Ishákovi, jenž nevypráví přímo od sahábího, v tomto případě Muhammeda ibn Ka’ba al-Kurezího či ‘Abdulláha ibn Dža’fera ibn Abí Táliba رضي الله عنهم أجمعين. Jinak jsou jeho vypravěči spolehliví, jak uvádí al-Arnáút v Techrídžu Zádi l-me’ád, 3/28. Jako da’íf ho dokládá i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 2933.
[19] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[20] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[21] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[22] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[23] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[24] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[25] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[26] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[27] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[28] Viz Tuhfetu z-zákirín, str. 419.
[29] Viz Fejdu l-kadír, 2/122.
[30] Viz Ibidum.
[31] Viz Ibidum.
[32] Viz Ibidum.
[33] Viz Ibidum.
[34] Viz Ibidum.