Imám Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí vypráví od aš-Ša’bího následující příběh:
Šurejh ibn Háris ibn Kajs ibn Džahm al-Kindí pocházel z Jemenu. Přijal islám ještě za Prorokova صلى الله عليه و سلم života, i když ho nikdy nepotkal. Byl vzdělaný, zbožný a spravedlivý. Nauku čerpal přímo od Prorokových společníků رضيالله عنهم أجمعين. Za vlády Abú Bekra přesídlil Šurejh do irácké Kúfy a za vlády Omara ibnu l-Chattáb byl na základě své vyhlášené spravedlivosti chalífou jmenován jako zdejší soudce.
Imám Abu l-Feredž Ibnu l-Džewzí vypráví od aš-Ša’bího následující příběh:
Šurejh ibn Háris ibn Kajs ibn Džahm al-Kindí pocházel z Jemenu. Přijal islám ještě za Prorokova صلى الله عليه و سلم života, i když ho nikdy nepotkal. Byl vzdělaný, zbožný a spravedlivý. Nauku čerpal přímo od Prorokových společníků رضيالله عنهم أجمعين. Za vlády Abú Bekra přesídlil Šurejh do irácké Kúfy a za vlády Omara ibnu l-Chattáb byl na základě své vyhlášené spravedlivosti chalífou jmenován jako zdejší soudce.
Jednou musel Šurejh řešit velmi zajímavý případ. K Šurejhovi tehdy přišli dva muži.
První z nich řekl ohledně druhého: „Od tohoto člověka jsem si koupil dům a v něm jsemnašel poklad ve výši deseti tisíc stříbrných.“
„Taksi ho nechej,“ řekl soudce Šurejh.
„Alevždyť já si koupil jenom ten dům,“ podotkl dotyčný.
SoudceŠurejh se tedy obrátil na prodávajícího a vybídl ho: „Tak si ho vezmi ty.“
„A proč?“ zeptal se prodávající a dodal: „Vždyť já jsem mu ten dům prodal celý, včetně všeho, co v něm bylo.“
Soudce Šurejh se pokoušel nějak mezi nimi rozsoudit ohledně pokladu, ale oba si z něj vytrvale odmítali cokoli vzít.
Když šel okolo Zijád a Šurejh ho o celé věci zpravil, poradil mu: „Nemyslím, že mezi lidmi ještě zůstal někdo, jako jsou tito dva. Rozděl tedy poklad tak, že z něho přidáš hrst mincí do každého měšce státní pokladnice. Poklad tak bude náležet všem muslimům.“ [1]
Velký učenec Se’íd ibn Musejjib řekl: „Není ani zbla dobra v tom, kdo není ochotný vydělávat peníze povoleným způsobem, takové peníze, které mu postačí k životu a pomohou mu utužovat vztahy v rodině a rozdávat tolik, kolik je jeho povinností.“ [2]
Ibnul-Kajjim al-Džewzíja, hovoříce o penězích, pravil:
„Peníze jsou čtyř druhů:
1. Peníz vydělaný v poslušnosti vůči Alláhu a utracený na plnění Božích nároků – a to je ten nejlepší ze všech peněz.
2. Peníz vydělaný hříchem vůči Alláhu a utracený na hřích vůči Alláhu – a to je ten nejhorší ze všech pěněz.
3. Peněz vydělaný křivdou vůči druhému a utracený na to, aby se druhým křivdilo – a takový peníz je naprosto stejný jako ten předešlý.
4. Peníz vydělaný povoleným způsobem a utracený na ukojení chtíčů povoleným způsobem. Takový nebude svědčit ani pro tebe ani proti tobě. A to je, co se peněz týče, základní pravidlo.“ [3]
A jak byste ve stejné situaci postupovali vy?
_________________________________________________________
[1] Viz Sifetu s-safwa, str. 345.
[2] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Isláhu l-mál, str. 53.
[3] Viz al-Fewáid, str. 247.