Některé vznešené a z hlediska odměny velmi hodnotné činy uctívání jsou vázány na specifické místo, jako حج hadždž či عمرة ‘umra, tedy velká a malá pouť, kterou nelze konat jinam, nežli do Mekky. Navíc hadždž musí proběhnout jen v době k tomu stanovené.
Některé vznešené a z hlediska odměny velmi hodnotné činy uctívání jsou vázány na specifické místo, jako حج hadždž či عمرة ‘umra, tedy velká a malá pouť, kterou nelze konat jinam, nežli do Mekky. Navíc hadždž musí proběhnout jen v době k tomu stanovené.
Avšak existují i zdánlivě naprosto všední skutky uctívání proveditelné v jakékoli mešitě, které mohou přinést odměnu stejně velkou jako je ta za hadždž nebo ‘umru a to komukoli, kdo je zná a praktikuje. Odměnu stejnou jako za hadždž či ‘umru díky tomumůže získat i někdo, kdo z bezpečnostních, finančních, zdravotních, časových či jiných důvodů nemůže cestu do Mekky podniknout. Takový člověk se z hlediska odměny vyrovná poutníkovi, aniž by opustil pohodlí rodného kraje, města, čtvrti či ulice.
Uvedeme tři příklady takových činů:
1. Odejít do mešity z důvodu učení se náboženským naukám či jejich vyučování.
Kdo odejde do mešity, aby se tam učil o své víře, anebo aby vyučoval islámské nauky někoho jiného, obdrží odměnu jako za hadždž.
Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vypráví,že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْغَدَا إِلَى الْمَسْجِدِ لا يُرِيدُ إِلاأَنْ يَتَعَلَّمَ خَيْرًا أَوْ يَعْلَمَهُ، كَانَ لَهُ كَأَجْرِ حَاجٍّ تَامًّا حِجَّتُهُ.
„Kdokoli vyrazí do mešity a jeho jediným úmyslem je přiučit se v ní něčemu dobrému či v ní něco dobrého vyučovat, ten získá odměnu stejnou jako někdo, kdo vykoná celý hadždž.“ [1]
2. Pomodlit se v mešitě společnou modlitbu.
Od Abú Umámy se uvádějí i Prorokova صلى الله عليه و سلم slova,kde říká:
مَنْ خَرَجَ مِنْ بَيْتِهِ مُتَطَهِّرًا إِلَى صَلَاةٍ مَكْتُوبَةٍ فَأَجْرُهُ كَأَجْرِالْحَاجِّ الْمُحْرِمِ، وَمَنْ خَرَجَ إِلَى تَسْبِيحِ الضُّحَى لَا يَنْصِبُهُ إِلَّا إِيَّاهُ فَأَجْرُهُ كَأَجْرِالْمُعْتَمِرِ، وَصَلَاةٌ عَلَى أَثَرِصَلَاةٍ لَا لَغْوَ بَيْنَهُمَا كِتَابٌ فِي عِلِّيِّينَ.
„Kdokoli vyrazí ze svého domu ve stavu rituální očisty, aby se pomodlil povinně předepsanou modlitbu, toho odměna je jako odměna člověka zasvěceného pro pouť. Kdokoli vyrazí pomodlit se dopolední nepovinnou modlitbu, ten se neunaví, aniž by nezískal odměnu jako poutník na ‘umře. A modlit se jednu modlitbu za druhou, aniž by se člověk mezi nimi oddával jakékoli falešné zábavě, bude zapsáno v knize dobrých skutků.“ [2]
3. Pomodlit se spolu s ostatními modlitbu za úsvitu a počkat vmešitě až do východu slunce, aby se po něm člověk pomodlil dopolední nepovinnou modlitbu (arab. صلاة الضحى salátu d-duhá).
Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَنْ صَلَّى الْغَدَاةَ فِي جَمَاعَةٍ ثُمَّ قَعَدَ يَذْكُرُ اللَّهَ حَتَّى تَطْلُعَ الشَّمْسُ ثُمَّ صَلَّى رَكْعَتَيْنِ كَانَتْ لَهُ كَأَجْرِ حَجَّةٍ وَعُمْرَةٍ تَامَّةٍ تَامَّةٍ تَامَّةٍ.
„Kdo se pomodlí ranní modlitbu společně a potom usedne vzpomínat Alláha až do chvíle, kdy slunce vystoupí na obzor, aby se pak pomodlil dva rek’áty, toho odměna bude jako odměna za velkou i malou pouť – celou, celou, celičkou!“ [3]
________________________________________________________
[1] Zaznamenali at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 7473; Ibn Hibbán v al-Medžrúhín, 2/156; a Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 6/97. Uvádí jej i al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 1/84; al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 1/128 a al-Albání ho dokládá v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 86 jako hasan sahíh.
[2] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 557; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 22304. Al-Albání ho doložil jako hasan v Sahíhu t-terghíb, hadís č. 675.
[3] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 586 jako hasan gharíb. Jako hasan ho doložil i al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3403.