OTÁZKA:Mnoho let jsem se věnoval studiu náboženské nauky, ale tuto nauku jsem nakonec stejně ani neobsáhl, ani necítím, že by mi vynaložené úsilí vůbec k něčemu bylo. Co byste mi poradili? Alláh vás odměň.
ODPOVĚĎ:
Nikdy neříkej, že si nejsi vědom hodnoty toho, co ses naučil, protože každý hledač poznání a adept náboženských nauk je ve stavu, kdy je považováno jeho úsilí za akt uctívání. Cílem získávání náboženského poznání je snaha o spokojenost Boží.
Všichni známe případ polepšeného vraha, který se kál a vydal se na cestu ze špatného do dobrého kraje, když v tom ho zastihla smrt. Přišel za ním anděl smrti, aby mu odňal jeho duši. Potom se o něm začali dohadovat andělé Boží milosti a andělé Božího trestu. Andělé milosti řekli: „Vydal se na cestu jako kajícník, plný výčitek svědomí, vědom si Boží přítomnosti.“ A andělé trestu řekli: „Nikdy nevykonal nic dobrého.“ A potom se objevil ještě jeden anděl v lidské podobě, aby mezi nimi rozhodl. Řekl: „Změřte vzdálenost mezi oběma kraji, abyste zjistili, blíže kterému kraji zemřel, zda ke kraji, ze kterého odešel, anebo ke kraji zbožných lidí, do kterého měl namířeno.“ Měřili a shledali, že zemřel blíže kraji, kam měl namířeno. Takže jeho duši pro sebe získali andělé Boží milosti. [1]
Tomuto kajícníkovi bylo odpuštěno proto, že jeho kroky byly zaznamenány. Podobně je zaznamenán i každý krok studenta náboženství na jeho cestě za duchovním poznáním. Jeho kroky jsou uctíváním stejně jako kroky onoho kajícníka, který se vydal ze země zla do země dobra.
A snažit se poznat svou víru a učit se o ní je lepší, nežli mnoho nepovinných modliteb či jiných nepovinných skutků uctívání. Pokud budeš na své cestě za poznáním motivován tím správným úmyslem, výsledky se brzy, kousek po kousku, dostaví.
Tvým cílem však nemá být stát se šejchem či učencem, či hledačem poznání, tvým cílem má být zbavit se své vlastní nevědomosti a uctívat Alláha Vznešeného tím nejlepším způsobem, napravit svou věrouku, aby byla zcela správná, plně se podřídit vůli Všemohoucího Stvořitele, chránit se před pochybnými záležitostmi zvnějšku podobnými pravdě, ale uvnitř podobnými lži či se v neposlední řadě bránit nutkání hledat slávu.
Vznešený Alláh o soudném dni pravil:
يَوۡمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ۬ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنۡ أَتَى ٱللَّهَ بِقَلۡبٍ۬ سَلِيمٍ۬
v ten den nikomu ani majetek, ani synové neprospějí – kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou (Šu’ará: 88-89)
A také řekl:
إِنَّ ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ وَعَمِلُواْ ٱلصَّـٰلِحَـٰتِ إِنَّا لَا نُضِيعُ أَجۡرَ مَنۡ أَحۡسَنَ عَمَلاً
Ti však, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, budou odměněni, a nedopustíme, aby se ztratila odměna těch, kdož dobré činili.(Kehf: 30)
Pokud by tvé úsilí nikdy nepřineslo nic nikomu, kromě tebe osobně a tvé rodiny, pak je to to největší dobro, jakého jsi kdy dosáhl.
Odpovídal: šejch Sálih Áli š-Šejch
Zdroj: al-Wasája
l-džellíja lil-istifádeti mine d-durúsi l-‘ilmíja, str. 24 (otázka č. 3), redakčně upravováno.
______________________________________________________________
[1] Toto je parafráze hadísu, který od Abú Se’ída al-Chudrího رضي الله عنه od Proroka صلى الله عليه و سلم zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2766.