OTÁZKA: Co byste poradili muslimovi, který zanedbává svou manželku a její citové potřeby, je na ni hrubý, ignoruje ji a nevěnuje se jí?
ODPOVĚĎ:
Muslim, který svou manželku a její potřeby, nejen materiální, ale i duševní, duchovní a citové, opomíjí a znevažuje, se odchýlil od ideálu, který představuje Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho nedostižné chování v manželství. Mějme dobře na paměti, že takový manžel se chová v naprostém protikladu k učení islámu a k mravnosti, kterou od něj požaduje Korán a Sunna.
Vznešený Alláh pravil:
وَمِنْ ءَايَـٰتِهِۦٓ أَنْ خَلَقَ لَكُم مِّنْ أَنفُسِكُمْ أَزْوَٰجًا لِّتَسْكُنُوٓا۟ إِلَيْهَا وَجَعَلَ بَيْنَكُم مَّوَدَّةً وَرَحْمَةً ۚ إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
A patří k Jeho znamením, že vám z vás samých manželky stvořil, abyste u nich klid nalezli. A vložil mezi vás lásku a dobro – a věru jsou v tom znamení pro lidi přemýšlivé. (Rúm:21)
Na jiném místě přikázal dobré chování vůči ženám slovy:
وَعَاشِرُوهُنَّ بِٱلْمَعْرُوفِ
A zacházejte s nimi ve vší slušnosti! (Nisá´: 19)
Al-Hasan al-Basrí definoval dobré chování obecně jako neubližování druhému, ochotu pomoci, vstřícnost a veselou, usměvavou tvář. [1]
Sulejmán ibn Amr ibn Ahwes vyprávěl, že jeho otec byl svědkem toho, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم během pouti na rozloučenou přikázal:
أَلاَ وَاسْتَوْصُوا بِالنِّسَاءِ خَيْرًا فَإِنَّمَا هُنَّ عَوَانٌ عِنْدَكُمْ لَيْسَ تَمْلِكُونَ مِنْهُنَّ شَيْئًا …
„Pozor, odkazuji vám, abyste se k ženám chovali dobře, neboť ony jsou jako vaše zajatkyně, leč vy na nich nevlastníte vůbec nic …“ [2]
Tj. jsou vůči vám ve znevýhodněné a slabší pozici, odkázány na vaši milost a nemilost a proto vy máte zodpovědnost a závazek, kterému se nesmíte zpronevěřit, abyste se nestali nespravedlivými.
‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
خِيَارُكُمْ خِيَارُكُمْ لِنِسَائِهِمْ .
„Nejlepší mezi vámi jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým ženám.“ [3]
Dovedeme se vzorně chovat k lidem okolo sebe, k přátelům, kolegům v zaměstnání, sousedům i kolemjdoucím, k lidem, se kterými trávíme omezený čas a které možná ani neznáme. O to více si naše příkladné jednání zaslouží ty, které se s námi vydaly na cestu životem a rozhodly se být nám po boku v dobrém i ve zlém. Mimo domov se můžeme přetvařovat podle libosti, ale teprve za dveřmi našich domovů se vidí, jací jsme doopravdy.
Muhammed Ammán al-Džámí praví:
„Tvá rodina si nejvíce zasluhuje, aby byla šťastná, aby ses k ní choval co nejlépe a nejlaskavěji, chránil ji před čímkoli škodlivým a poskytoval jí vše potřebné. Jsi-li mužem, na kterého tento popis sedí, pak patříš k těm nejlepším lidem. A pokud je tvé chování v protikladu k tomuto, pak jsi uvězněn v osidlech zla.“ [4]
Nejlepší člověk a největší hrdina všech dob, Posel Boží صلى الله عليه و سلم, žil se svými manželkami jejich každodenní starosti a uměl vztah okořenit humorem, [5] jak se uvádí od matky věřících ‘Áiše رضي الله عها.
Ta rovněž uvádí, že dokázal mít trpělivost a vyslechnout zdlouhavé ženské povídání, jako když mu vyprávěla, co o svých manželech vyprávělo deset dalších jejích známých a přítelkyň. [6]
A také uvádí, že jí Prorok صلى الله عليه و سلم neváhal projevovat svou lásku polibkem a to i v době půstu. [7]
Na takovém jednání není nic nemužného, naopak, takto se choval ten největší ze všech mužů, aniž by to jeho mužnosti jakkoli ublížilo. Ba naopak. Šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í cituje Ibn Tejmíjova slova: „Věru Alláh pozvedá prestiž toho, kdo neochvějně následuje Prorokovu صلى الله عليه و سلم Sunnu.“ [8]
Náklonnost a milosrdenství vůči ženám, tak jak ho požaduje Korán, se pak pozná podle toho, nakolik se dokážeme vzdát toho, co je nám příjemné ve prospěch toho, co těší je, byť by nás to třeba unavovalo.
Muhammed Sálih al-‘Usejmín doporučuje manželům skromnost, pochopení a snahu svým ženám co nejvíce vyjít vstřic:
„Když je člověk doma, patří k Sunně, aby si například sám uvařil čaj, aby občas něco uvařil, pokud to umí, aby umyl nádobí, když je třeba. Toto vše je ze Sunny.
Pokud tak učiníš, obdržíš odměnu za následování Božího Posla صلى الله عليه و سلم a za posilování tvé skromnosti před Vznešeným Alláhem.
Když tvá rodina pocítí, že se doma snažíš pomáhat, přinese to také lásku mezi tebou a tvou manželkou. Začne si tě víc cenit a mít tě ve větší úctě. Určitě to přinese mnoho dobrého.“ [9]
Nechť si proto každý muž uvědomí, že jeho žena není ani služka, ani tažné či nákladní hospodářské zvíře, kus nábytku či kuchyňský spotřebič, ale živá lidská bytost, obdařená potřebami, touhami, myšlenkami, přáními, emocemi, city a ambicemi, které je nutno respektovat a brát na ně ohled. Pokud tak manžel neučiní, křivdí své manželce a dopouští se vůči ní nespravedlivosti.
Abú Furejhán Džemál ibn Furejhán al-Hárisí pravil:
„Ať je každý manžel bohabojný a uvědomí si skutečnou hodnotu své manželky. Ať se ozdobí skutečným respektem, který má vůči své ženě mít, tím spíše před svými dětmi.“ [10]
Nechť se pak má na pozoru před prosbou ukřivděného, neboť mezi ní a Vševědoucím, Všemohoucím Alláhem není žádné překážky.
Abu d-Dardá رضي الله عنه varoval před prosbou ukřivděného, neboť ona „za nocí krouží vzhůru k Pánu, zatímco lidé pokojně spí.“ [11]
Nakonec, Všeslyšící Alláh je ten, který o Sobě prohlásil:
قَدْ سَمِعَ ٱللَّـهُ قَوْلَ ٱلَّتِى تُجَـٰدِلُكَ فِى زَوْجِهَا وَتَشْتَكِىٓ إِلَى ٱللَّـهِ وَٱللَّـهُ يَسْمَعُ تَحَاوُرَكُمَآ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ سَمِيعٌۢ بَصِيرٌ
Bůh již slyšel řeč oné, která se s tebou hádala ohledně manžela svého a stěžovala si u Boha. Bůh slyšel váš rozhovor, vždyť Bůh je věru slyšící, jasnozřivý. (Mudžádela: 1)
Tj. Alláh na Svém Trůně nad sedmero nebesy naslouchal steskům manželky, které její manžel odpíral svou pozornost a křivou přísahou ji přirovnal k zádům své matky, aby jí takto odepřel manželské povinnosti.
Nebuďte jako ti, kteří v dnešní konzumní a materialistické době redukují starost o své rodiny jen na stránku toho, co je hmatatelné a dá se vyjádřit finanční protihodnotou, neboť rodinné štěstí a požehnané manželství nelze vyčíslit ani zakoupit penězi. Mějme se na pozoru, protože je dost dobře možné, že většina manželských nedorozumění vzniká právě zde a končí vzájemnou záští a nepříjemnými, emočně vyčerpávajícími rozvody.
Proto přijmout zavčasu každou upřímnou radu, která je na místě, a následovat pravdu patří k největším povinnostem muslima i muslimky. Nikomu není dovoleno takovou radu znevažovat a zesměšňovat. Ať už pochází od kohokoli a týká se čehokoli.
Nechť Alláh vede nás všechny přímou cestou.
Odpovídal: Alí Větrovec
_________________________________________________________________________
[1] Tak uvádí Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín v Kitábu l-‘ilm, str. 262.
[2] Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadísy č. 1163 a 3087; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1924. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 7880.
[3] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1978. Jako sahíh ocenil al-Albání v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 1622.
[4] Viz Nizámu l-usreti fi l-islám, str. 29.
[5] Hadís o tom zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 2578. Viz též Sifetu s-safwa, 1/68. Srov. též Kenzu l-‘ummál, 6/43.
[6] Zaznamenali at-Taberání v al-Awsatu, hadís č. 268; a at-Tirmizí v Šemáilu Muhammedíja, hadís č. 253. Jako sahíh ho ocenil al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 4/322.
[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1106.
[8] Viz Tuhfetu l-mudžíb, str. 339.
[9] Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/529.
[10] Viz Ajjuhe z-zewdž, str. 48.
[11] Tak uvádí Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 1/301.