Dříve, než si začneme stěžovat na to, jak se nám nedaří a jak se máme špatně, doporučil bych přečíst si tyto dva příběhy těžce postižených lidí, kteří dosáhli nesmírného stupně zbožnosti a duchovního poznání navzdory, anebo právě snad díky své těžké chorobě.
Al-Fudajl ibn Ijjád podotkl: „Choroby Alláh stvořil jedině proto, aby jimi umravnil Své služebníky. Ne každý, kdo onemocní, zemře.“ [1]
Dříve, než si začneme stěžovat na to, jak se nám nedaří a jak se máme špatně, doporučil bych přečíst si tyto dva příběhy těžce postižených lidí, kteří dosáhli nesmírného stupně zbožnosti a duchovního poznání navzdory, anebo právě snad díky své těžké chorobě.
Al-Fudajl ibn Ijjád podotkl: „Choroby Alláh stvořil jedině proto, aby jimi umravnil Své služebníky. Ne každý, kdo onemocní, zemře.“ [1]
‘Alí ibnu l-Hasan ibn Abí Merjem vypráví, že v Kilíkii na břehu Středozemího moře, ve starobylém městě al-Massísa, také známém Řekům jako Mopsuestia a Turkům jako Eski Misis, žil kdysi jistý muž známý jako Abú Muhammed.
Tento Abú Muhammed přišel o celou spodní polovinu svého těla. Nezůstalo z něj zkrátka vůbec nic, jen půlka těla. Ale duši měl uvnitř celou. Nemohl nic jiného, než jen ležet na své posteli, do které mu dokonce provrtali díru, aby měla kudy odcházet jeho moč a jeho výkaly.
Jednou ho přišel navštívit jistý člověk a zeptal se ho: „Jak se ti dnes ráno daří, Abú Muhammede?“
Odpověděl: „Jako bych byl vládcem celého světa! Pro mě existuje jen Vznešený Všemohoucí Alláh, nepotřebuji nic a nikoho, kromě Něho. A neprosím Ho o nic jiného, nežli jen o to, abych tehdy, až mi vezme duši, stále následoval učení islámu!“ [2]
Něco takového není vyhrazeno jen pro staré letopisy o zapomenuté době, kdy žili na zemi lidé tak zbožní, že je to dnešnímu člověku naprosto nepředstavitelné. Existují i dnes v našem věku sobectví a nenasytnosti.
Soudobý učenec ‘Abdurrezzák al-Bedr uvádí, že se jednou setkal s jedním mladíkem v Alžírsku. Tento mladý muž byl ochrnutý na celé tělo a mohl hýbat jen svou hlavou. V takovém stavu žil celých 17 let.
Když ho šejch ‘Abdurrezzák navštívil, zeptal se ho: „Jak se máš?“
Mladík mu odpověděl: „Přísahám při Alláhu! Alláh mne zahrnul tolikými dary a takovým požehnáním, že se v něm koupu. Ani nevěřím, že by na celém zemském povrchu mohl být vůbec někdo, kdo si jich užívá ještě více, nežli já. Kdo je ještě větší šťastlivec, nežli já?“
Sláva Bohu! Tento mladík měl sám sebe za nejšťastnějšího člověka na planetě, který se koupe v darech, kterými ho zahrnul jeho Stvořitel! Člověk, který byl ochrnutý na celé tělo a mohl hýbat jen hlavou. Kolik jen je lidí, kteří jsou zcela zdraví a něco takového necítí ani v nejmenším!
Mladý Alžířan, o kterém je řeč, už zemřel. Alláh mu budiž milostiv, nechť mu odpustí a obdaří ho příbytkem v nejvyšším stupni Ráje. Ámín. [3]
Pravdu děl Ibn Tejmíja, když řekl:
„Vznešeného postavení v Ráji nelze dosáhnout jinak, nežli skrze zkoušky na tomto světě.” [4]
__________________________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/109.
[2] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v as-Sabr, podání č. 129.
[3] Viz ‘Ibretun. K dispozici online na <https://al-badr.net/muqolat/5972>.
[4] Viz Medžme’u l-fetáwá, 25/302.