Jak se pomodlit sváteční modlitbu doma sám, bez imáma a mešity?

white and black outdoor ac unit

OTÁZKA: Vzhledem k opatřením na zamezení dalšího šíření pandemie koronaviru se v naší zemi nebude modlit sváteční modlitba. Jak mám postupovat? Můžu se ji pomodlit doma se svou rodinou, bez imáma a mešity?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Vzhledem k opatřením na zamezení dalšího šíření pandemie koronaviru se v naší zemi nebude modlit sváteční modlitba. Jak mám postupovat? Můžu se ji pomodlit doma se svou rodinou, bez imáma a mešity?

ODPOVĚĎ:

Mnoho muslimských společenství ve světě, ať už ve většinově muslimských, či ve většinově nemuslimských zemích (včetně ČR a SR), bude letos muset vynechat společnou sváteční modlitbu neboli bajram namaz (arab. صلاة العيد salátu l-‘íd), vzhledem k současné pandemii viru SARS-CoV-2. Jejich předpis spadá pod klasickou otázku sváteční modlitby toho, kdo ji z nějakého důvodu promeškal a nemohl se jí zúčastnit za imámem.

Pokud se z nějakého důvodu nelze modlit sváteční modlitbu společně, má se dle preferovaného názoru islámských učenců modlit tuto modlitbu doma se svou rodinou, neboť al-Buchárí nadepsal jednu z kapitol svého Sahíhu slovy: Pokud někdo zmešká sváteční modlitbu, má se pomodlit dva rek’áty. V této kapitole dále stanovil, že totéž se týká i žen, které zůstaly ve svých domech či vesničanů, kteří nemohli na svátek přijít do města. [1]

Důkazem je, že Anas ibn Málik رضي الله عنه přikázal na základě Prorokových صلى الله عليه و سلم slov, že ‘Íd je svátek všech muslimů, svému sluhovi Ibn Abí ‘Utbovi (v některých podáních je jmenován přímo celým jménem jako Ghaníja ibn Abí ‘Utba), který byl správcem jeho statku v az-Záwíji nedaleko irácké Basry, aby shromáždil svou rodinu a děti a vedl je v modlitbě stejné, jako byla sváteční modlitba imámů v mešitách ve městě. Během této modlitby pronášeli tekbír (zvolání الله أكبر Alláhu akbar – Bůh je Největší) tak, jako v mešitě ve městě. [2]

Toto potvrzují slova zbožných předků:

‘Ikrima říká: „Vesničané se mají na sváteční den shromáždit a modlit se dva rek’áty tak, jako imám v mešitě ve městě.

‘Atá říká: „Kdokoli zmešká sváteční modlitbu, nechť ji nahradí dvěma rek’áty.

Ibn Hadžer al-‘Askalání poskytl tento komentář:

Z tohoto nadpisu pramení dva předpisy – jednak je předepsáno nahradit sváteční modlitbu, pokud člověk promešká společnou sváteční modlitbu, ať už kvůli nutné potřebě či svévoli, a jednak, že má toto nahrazení proběhnout ve formě modlitby o dvou rek’átech tak, jako se sváteční modlitba běžně modlívá.[3]

Důkazem je čin samotného Anase, který jednou sváteční modlitbu za imámem zmeškal a poté svolal svou rodinu a pomodlili se ji všichni společně dodatečně shodným způsobem, jako by se ji modlili v mešitě. [4]

Podání naznačují, že provedení sváteční modlitby dodatečně se nijak neliší od jejího standardního provedení. Recituje se nahlas a jsou dodány tekbíry navíc – a to sedm tekbírů včetně počátečního tekbíretu l-ihrám na prvním rek’átu, úvodní prosba se recituje po prvním tekbíru a dodá se k němu dalších šest s pohybem rukou vzhůru při každém z nich. Na druhém rek’átu se stejným způsobem dodá po tekbíru při vstání dalších pět tekbírů, jak se uvádí od imáma Málika ibn Anas. [5] 

Tyto tekbíry jsou dobrovolné a sunna, pokud by je někdo nevykonal, či odložil počáteční prosbu až po sedmém tekbíru, nenesl by, dá-li Bůh, hříchu. Sváteční modlitba se modlí (společně či samostatně) od okamžiku, kdy slunce vystoupá nad obzor a odskočí od něj (cca 20 min. po východu slunce) až do momentu, kdy dosáhne zenitu (cca 10 min před polední modlitbou). Po al-Fátize je doporučeno recitovat na prvním rek’átu súru al-A’lá (87. v pořadí, čs. Nejvyšší) a na druhém al-Ghášija (88. v pořadí, čs. Zahalující). [6]

Ať už máme to štěstí, že se můžeme modlit spolu s ostatními v mešitě, anebo nikoli, sunnou je se před sváteční modlitbou okoupat a navonět se, jak se uvádí i od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما a toto bychom měli dodržet i pokud se modlíme sváteční modlitbu jen doma mezi svými. [7]

Kdo se nemodlí sváteční modlitbu v mešitě, ale vede ve sváteční modlitbě ostatní členy své domácnosti, nemá pronášet kázání. Kázání jednak na rozdíl od páteční modlitby není nezbytnou součástí modlitby sváteční a jednak citovaná podání nic takového nenaznačují. Toto je názor imámů Málika, an-Nach’ího, aš-Šáfi’ího, Ahmeda a mnoha dalších.

Toto je též stanovisko Stálé rady pro fetwy a výzkum v KSA a ani ostatní přední relevantní islámští učenci doposud neřekli nic, co by tomu odporovalo. Je možné, že některé autority vyjádří jiná stanoviska pro oblasti, kde kvůli ochranným karanténním opatřením neproběhnou vůbec žádná kázání. 

A Alláh ví nejlépe.

Odpovídal: Alí Větrovec

________________________________________________________________________

[1] Viz Sahíhu l-Buchárí, 1/312.

[2] Více viz Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 2/474-475.

[3] Viz Ibid., 2/475.

[4] Al-Buchárí toto cituje ve svém Sahíhu bez isnádu, který je jinak k nalezení u Ibn Abí Šejby v Musannefu, hadís č. 5853; a u al-Bejhekího v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 6307.

[5] Viz al-Muwatta´, 1/230, podání č. 592 přes Abú Mus’aba az-Zuhrího. Hanefíjský mezheb dodává tři tekbíry po tekbíretu l-ihrám a recitaci úvodní prosby na prvním rekátu a tři další na druhém rek’átu před samým předklonem, tedy až po recitaci al-Fátihy a druhé súry. I toto řešení se zakládá na precedentech ze Sunny.

[6] Viz Medžmú’u l-fetáwá li-bni l-Usejmín, 16/240.

[7] Viz Sahíhu Musannefi ‘Abdirrezzák, podání č. 5652.