Usáma bin Ládin a jeho "džihád" z pozice islámu

Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.

 

 

Usáma bin Ládin nezná nic z vědy, není možné oněm říci, že je učencem, (ar. ‘álim), a ani studentem nauky (tálibu -l-‘ilm), a ani jím nikdy nebyl. Je pouze vůdcem revoluční války, skrze nějž bylo na světě prolito mnoho krve, a on za to bude zcela jistě zodpovědný v Den Soudu. Bůh jej obdařil bohatstvím na tomto světě a on místo aby jej využil na cestě boží, jej využil pro odrazováni jiných od této cesty. Pokud Alláh zakázal nemuslimům odrazovat od následování Boží cesty, tak co je možno říci o muslimech?

Alláh seslal (ve významu): Ti, kdož nevěří, rozdávají své jmění, aby odvraceli jiné z cesty Boží; a až je úplně rozdají, zbude jim jen zármutek a potom budou poraženi. A ti, kdož neuvěřili, budou v pekle shromážděni, aby Bůh mohl oddělit špatného od dobrého, aby mohl postavit jednoho zlého proti druhému, aby je všechny shromáždil a ujistil v pekle – a to budou ti, kdož ztrátu utrpí. (Anfál:36-37)

Je neštěstím, že tento člověk zneužil obživu, kterou ho Alláh obdařil. Usáma bin Ládin nakoupil množství zbraní a potom, co Alláh vypudil z Afghánistánu sovětské okupanty, způsobil, že se muslimové zabíjet mezi sebou. Vzniklo sedm skupin, které začaly mezi sebou navzájem bojovat. Pokud jedna z těchto skupin střetla  člověka z jiné skupiny, zabili ho  – a prosíme Alláha o odpuštění. To je důkazem lživosti toho, co bin Ládinovi stoupenci nazývají džihádem.

Pokud by to byl džihád, pak by jej bylo možno rozpoznat podle činů. Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Věru důsledky činů záleží na posledních činech.“[1] Výsledkem jejich tzv. „džihádu“ je, že muslim zabíjí jiného muslima a prolévá bezprávně jeho krev. Do té míry, že někteří Afgánci toužili po minulé nadvládě sovětské. Považovali ji za menší zlo, než život pod vládou vzbouřenců, kteří prolévali krev muslimů a to jednoznačně učinili svou ideologií a stali se lidmi hříchu a inovace. Alláh seslal: „nezabíjejte jedince, jehož Alláh zakázal, leč podle práva.“ (An‘ám:151)

Pokud by byl jejich  “džihád” skutečným džihádem na cestě Boží a pro věc Boží, pak by bojovníci odvrhli boje o moc a politické ideje. Proč  by ten, kdo tvrdí, že bojuje na cestě Boží, měl říkat: „Bojoval jsem na cestě Boží a toto je jen moje zásluha a toto je jen můj úspěch.

Nechme toho. Odporuje to praxi Posla Božího صل الله عليه و سلم. Abú Músá al-Aš’arí vyprávěl: „Jeden beduín přišel k Prorokovi صل الله عليه و سلم a zeptal se jej: „Posle Boží, jeden muž bojuje pro zisk, další bojuje proto, aby se na něj vzpomínalo a další bojuje, aby zvýšil své postavení. Kdo z nich bojuje na cestě Boží?” Posel صل الله عليه و سلم odpověděl: „Ten kdo bojuje na cestě Boží je ten, který bojuje, aby slovo Boží učinil nejvyšším.“[2] Někdo se zeptal i na toho, kdo bojuje z důvodu hněvu nebo klanové hrdosti. Prorok صل الله عليه و سلم zvedl hlavu, neboť ten člověk stál nad ním, a řekl: “Ten kdo bojuje na cestě Boží je ten, který bojuje aby slovo Boží učinil nejvyšším.“[3]

Bojuješ-li na cestě Boží, pak ponech  vládu lidem, kteří touží po vládě a řízení.

Všechny tyto skupiny říkají, že jen oni musí vést a vládnout. Jen ti jejichž bohabojnost je slabá, touží uzurpovat vládu a vůdcovství. Je to znak nedostatku víry a nedostatku bohabojnosti. K takovým patří i Usáma bin Ládin a jeho skupina al-Ká‘ida.