هُوَ الَّذِي خَلَقَ لَكُمْ مَا فِي الأرْضِ جَمِيعًا ثُمَّ اسْتَوَى إِلَى السَّمَاءِ فَسَوَّاهُنَّ سَبْعَ سَمَاوَاتٍ وَهُوَ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
On Stvořil pro vás stvořil na zemi vše, potom vznesl se (ar. istawá) nad nebesa a stvořil sedm nebes.
هُوَ الَّذِي خَلَقَ لَكُمْ مَا فِي الأرْضِ جَمِيعًا ثُمَّ اسْتَوَى إِلَى السَّمَاءِ فَسَوَّاهُنَّ سَبْعَ سَمَاوَاتٍ وَهُوَ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
On Stvořil pro vás stvořil na zemi vše, potom vznesl se (ar. istawá) nad nebesa a stvořil sedm nebes.
Naproti tomu Ivan Hrbek překládá istawá jako „obrátil se k nebesům,“ což evokuje možnost následného stvoření nebes, což arabský originál neobsahuje. Neznáme důvod proč Hrbek vyložil verš tak, jak jej vyložil. Ale důvodem proč se této chyby dopouští spousta muslimů, je fakt, že existují skupiny a názorové proudy, které odmítají fakt istiwá. Tvrdí že istiwá není vznesení se na trůn, ale že jde o istilá – tj. vláda, panováni. Takováto chyba se nachází v mnoha vysvětleních Koránu i v jiných jazycích, například v Anglickém výkladu od Júsufa Alího.
Avšak lidé sunny (ahl sunna) neinterpretují to, co Alláh seslal, jiným způsobem než jasným významem. A to i tehdy, když jejich rozum není schopen pochopit naprosto vše, co Alláh seslal. Což jasně a pěkně vysvětlil imám Ahmed ve své knize Základy sunny:
„Potvrzujeme hadísy (zde má na mysli hadísy hovořící o předurčení) a věříme v ně. Neříkáme: Jak? Proč? Pouze je potvrzujeme a věříme v ně.
A jestli někdo nezná vysvětlení hadísu a jeho rozum mu nedovoluje hadís pochopit, tak je pro něj dostatečné potvrzení hadísu, neboť náboženství pro něj zůstalo zdokonaleno. Povinností je v hadís věřit a podřídit se mu.
Věříme také v hadísy týkající se faktu, že věřící uvidí Alláha v životě budoucím, věříme ve všechny z nich, i tehdy když nejsou ve shodě s lidským sluchem a odrazují toho kdo je slyší.
Podle nás (tj. lidí sunny), je třeba hadísy chápat v jejich jasném významu (‘alá záhiri), tak jak byly předané od Proroka صلى الله عليه و سلم. Filozofovat a debatovat o nich je inovací (bid‘a). Věříme v ně tak jak nám byly předané, v jejich jasném významu a nedebatujeme s nikým o nich.“
Věříme v ně, i tehdy když neznáme jejich vysvětlení.
Jiným příkladem je případ Imáma Málika. Když byl otázán na význam verše:
الرَّحْمَنُ عَلَى الْعَرْشِ اسْتَوَى
Milostiplný, nad trůn se vznesl (Tá Há:5)
Odpověděl: „Vznesl se (ar. al-Istiwá´) to je známo, způsob toho je neznámý. Víra v toto je poviností, diskutovat o tom je inovací.“[1]