Pětice krátkých příběhů ze života zbožných předků

Bylo vyprávěno, že Sufján ibn Ujejna řekl: „Se vzpomínkou na zbožné je ustavena milost.“ A od imáma Abú Hanífy se traduje, že řekl: „Příběhy učenců a dobro konajících jsem si oblíbil více, nežli rozšiřování znalostí fikhu, neboť obdahují porozumění zvyklostí a etikety této ummy.“[1]

Bylo vyprávěno, že Sufján ibn Ujejna řekl: „Se vzpomínkou na zbožné je ustavena milost.“ A od imáma Abú Hanífy se traduje, že řekl: „Příběhy učenců a dobro konajících jsem si oblíbil více, nežli rozšiřování znalostí fikhu, neboť obdahují porozumění zvyklostí a etikety této ummy.“[1]

Z tohoto důvodu jsem se rozhodl hledat a překládat krátké příběhy ze života zbožných muslimů minulosti, aby principy, které hlásáme a které žijeme, byly vyjasněny a naše srdce byla posílena.

Alláh říká:

A vyprávíme ti toto vše ze zvěstí o poslech, abychom tím povzbudili srdce tvé a aby s tím k tobě přišla pravda i varování a připomenutí věřícím. (Húd:120)

I.

Imám Ahmed, Alláh mu budiž milostiv, řekl:

„Neslyšel jsem v této věci[2] slova silnější, než slova Ibn ‘Arabího, který ke mně promluvil na Rehbetu t-Túk[3]: „Kdybys byl zabit, pak bys byl zabit jako mučedník (ar. šehíd) a kdybys to přežil, pak bys žil se ctí.“ A tak se mé srdce stalo silnějším.“[4] 

 

II.

Otrokyně al-Mensúra bin Mehrán ke svému majiteli přistoupila s horkým nápojem a neúmyslně jej s ním polila. Když ucítil horkost onoho nápoje, zadíval se na ni. Řekla mu tedy: „Učiteli dobra, pamatuj na slova Boží.“

Otázal se jí: „A která to jsou?“

Řekla:

kteří krotí hněv svůj a slitují se nad lidmi (Álu ‘Imrán:134)“

Řekl: „Zkrotil jsem jej.“

Řekla: „A pamatuj „odpouštějí lidem“

Řekl: „Odpouštím ti.“

I řekla ona: „A pamatuj:

…vždyť Bůh miluje dobro konající!“ (Álu ‘Imrán:134)“

Odvětil: „Propouštím tě, jsi volná.“[5]

 

III.

‘Alí bin Chašrám řekl: „Měl jsem ve zvyku zkoušet Wekí’a ibnu l-Džerráha a nikdy jsem jej neviděl zapisovat si, nýbrž všechno si ukládal rovnou do paměti. Zeptal jsem se jej tedy: „Jaký je účel toho memorování?“

Odpověděl mi: „Zrušení neposlušnosti. Nic nepomůže něčí paměti tak, jako tohle!“[6]

 

IV.

Jahjá bin Me’ín řekl:

„Já a Ahmed ibn Hanbel jsme byli s Abdurrezákem. Trávil jsem svůj čas zapisováním poezie a hadísů, zatímco Ahmed se oddal pouze hadísům. Jednoho dne k nám Abdurrezák přišel a recitoval následující slova:

„Budiž, ať jsi boháč nebo chudák,

povinnost tohoto života je v útrapách

a kdykoli ti je rozmnoženo v požehnání

pak ti je stejně tak rozmnoženo i ve strastech!“

Když to uslyšel Ahmed, řekl mu: „Jaks to říkal? Jaks to říkal?“ Abdurrezák to tedy zopakoval, dokud si to Ahmed nezapsal.“[7]

 

V.

‘Attá bin Sá’ib řekl:

„Seděli jsme s Huzejfou a nějaký muž prošel okolo nás a tak se jej Huzejfa zeptal: „Ó ty a ty, co tě zadrželo od účasti na našem sezení?“

Dotyčný odpověděl: „Nic mne, při Alláhu, nezadrželo, abych se k vám připojil, kromě toho, že s tebou sedí takoví mladí.“

Huzejfa se rozhněval tím, co onen muž řekl a odvětil mu: „Což jsi neslyšel Boží slova:

Slyšeli jsme mladíka nějakého o nich poznámky činit, Abrahám mu říkají. (Anbijá´:60)“[8]

 

Doufám, že to, co předcházelo, bylo akceptováno těmi nejčistějšími srdci s nejokrášlenější vírou.

Nechť vám Alláh dovolí vyvodit si užitek z toho, co jste si právě přečetli a nechť vám to dá sílu prosit u Něj za odpuštění pro mě. Ámín.

 

Autor: Ibnu š-Šejch al-Misrí

---