‘Attá al-Churásání řekl: „Neradím ti dbát na záležitosti tohoto života, protože vím, že jsi chtivý tak učinit, ale radím ti dbát na záležitosti světa posmrtného. Ber z dočasného tohoto domova pro ten věčný. Považuj tento život za něco, co jsi již opustil, přísahám při Alláhu, že ho opustíš. Považuj smrt za to, co jsi již okusil, neboť přísahám při Alláhu, že ji okusíš. Považuj Onen svět za místo, kde jsi již byl, neboť přísahám při Alláhu, budeš tam."
Zú n-Nún al-Misrí řekl: „Churavost těla je v nemoci a churavost srdce je ve hříchu. Chutný pokrm tělu neprospěje, když je dotyčný nemocen a podobně, nemůže srdce okusit sladkost služby Alláhu, je-li plno hříchu.“
Imám Muhammed aš-Šáfi’í říká: „Největší činy jsou trojí: Dát štědře z toho mála, co máš, být oddán Alláhu v osamělosti a říci pravdu do tváře někomu, v koho je vkládána naděje i obava.“
‘Alí ibn Abí Tálib řekl: „Kdokoli má následujících šest charakteristik, učinil vše, co je požadováno učinit pro vstup do Ráje a vyhnutí se Peklu: Znát Alláha Nejvznešenějšího a poslouchat Jej, znát šejtána a odporovat mu, znát pravdu a následovat ji, znát faleš a vyhnout se jí, znát tento život a zříci se ho a znát život budoucí a vyhledávat ho.“
Ibráhím al-Aš’as říká: „Slyšel jsem Fudajla říci: „Obava člověka z Alláha je rovna jeho znalosti o Něm. Jeho distanc od tohoto života je roven jeho touze po životě posmrtném. Kdokoli jedná podle toho, co zná, toho Alláh učiní úspěšným i v tom, o čem ani neví. A kdokoli je nevrlý, zneuctí svou čest, své náboženství i svou velkodušnost.“
Vyprávěl Dirár ibn Murra: „Iblís řekl: „Přesvědčím-li člověka o třech, pak to bude vše, co potřeuji: Aby zapomněl na své hříchy, aby považoval své dobré činy za příliš početné a aby byl pyšný na svůj názor.“
Wehíb ibnu l-Werd řekl: „Neurážejte šejtána, zatímco jste jej potají přijali za přítele.“