بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a správné vedení žádáme. Kdo je Bohem veden, toho nikdo nesvede a kdo bloudí, nevyvede ho nikdo, nežli Bůh. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného bez společníka a dosvědčuji, že Muhammed صل الله عليه و سلم je Jeho Služebník a Posel. Bůh žehnej jemu, jeho rodině, jeho společníkům, pravověrným chalífům po něm a všem jeho následovníkům až do soudného dne. Připomínejme si bohabojnost, dodržování všech pilířů islámu a snažme se jít přímou a správnou cestou. Nejlepším slovem je slovo Boha, jenž zjevil (ve významu): Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu ‘Imrán:102) Nejlepším vedením je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم, jenž učil: “Nejhorší věcí je inovace ve víře. Každá inovace je bludem a každý blud je v ohni.“
A potom, milí bratři a sestry v islámu, pomněte slov Božích (ve významu): A mezi lidmi jest i takový, jehož řeči o životě pozemském se ti líbí a jenž dovolává se svědectví Božího o tom, co je v srdci jeho; avšak přitom je to protivník nejtvrdošíjnější. A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil pohoršení a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje pohoršení. A když se mu řekne “Boj se Boha!”, zmocní se ho hříšná pýcha. A údělem jeho bude peklo, a jak hnusné to bude lože! (Bakara:204-206) Podle Ibn ‘Abbáse se tyto verše vztahují ke skupince pokrytců, kteří se posmívali Hubejbovi a dalším ashábům padlým v bitvě u Rudžej’u. Podle Katády, Mudžáhida a Rabi’ bin Anase se to vztahuje na všechny pokrytce a na jako varování všechny věřící vůbec. Věz, že každý člověk obsahuje skrytou a zjevnou stránku. Skrytá strana člověka je síla jeho víry, pevnost jeho přesvědčení, objem jeho znalostí, jeho morálka, úroveň jeho bohabojnosti a rozumu. Zatímco zjevná, vnější strana člověka je jeho vizáž, postava, oblečení, majetek, původ či společenská prestiž. Islám uznává, že mezi vnitřní a vnější stránkou člověka existuje pojítko. Proto muslim dbá na svou čistotu, dbá, aby před svého Pána přistupoval oděn do nejkrásnějšího šatu a ovoněn nejvybranějšími vůněmi. Jenže nelze soudit člověka jen podle vnějšku. Bůh přikázal: Nechť nebudí obdiv tvůj jmění jejich ani děti jejich! Bůh si je tím přeje pouze potrestat v životě pozemském a chce, aby duše jejich odešly, zatímco jsou nevěřící. (Tewba:55) Říká Katáda: “Jde o obrácený slovosled, tedy, verš by znamenal: nechť ti neimponuje jejich bohatství a potomstvo na tomto světě, Bůh je jimi potrestá na světě onom.” Sahl bin Se’ad vypráví: Prošel muž okolo Posla صل الله عليه و سلم a ten zeptal se jednoho přísedícího muže: “Co soudíš o něm?” Odpověděl: “Je mužem ze vznešených, zámožných. Při Bohu, když by požádal ženu o ruku, zaslouží, aby mu bylo dáno, oč žádá. A když se přimluví, bude to přijato a když promluví, zaslouží si být vyslyšen.” Posel صل الله عليه و سلم mlčel. Prošel další muž okolo a Posel صل الله عليه و سلم se zeptal: “Co soudíš o něm?” Odpověděl: “Tento je jedním z chudých muslimů. Když požádá ženu o ruku, zasluhuje, aby mu nedali a když se přimluví, nebude to přijato a když promluví, nebude vyslyšen.” Řekl Posel صل الله عليه و سلم: “Tento (druhý) je lepší než plná země tam toho (prvního).” Podle Buchárího. Největší problém v každé společnosti je, když se liší se vnitřek od vnějšku a slovo od činu. Před tím varovali naši zbožní předkové. Imám Hasan al-Basrí řekl: Pokud budou lidé ukazovat svou znalost a zanechávat své činy, pokud budou milovat na jazyku a nenávidět v srdci a pokud budou přerušovat rodinné vztahy, pak na ně Bůh Nejvznešenější uvrhne prokletí a učiní je hluchými a slepými.” A také: “Praxe věřícího potvrzuje pravdivost jeho slov, jeho veřejný život potvrzuje jeho soukromý a jeho přítomnost odkrývá jeho nepřítomnost.”
Milí bratři a sestry! Mějte se na pozoru před pokrytectvím. Pamatujte příkladu vládce věřících Omara ibn al-Chattába, který se stále dotazoval Abú Huzejfy, jemuž Posel صل الله عليه و سلم prozradil jména pokrytců, není-li jedním z nich. Tentýž Omar, jehož veliké činy si dodnes připomínáme. A co potom teprve my? Nestaňme se tedy těmi, o nichž hovoří Bůh: A když je vidíš, líbí se ti osoby jejích, a když hovoří, nasloucháš řeči jejich, jako by to byly trámy podepřené. A domnívají se, že křik každý je proti nim. Oni jsou nepřáteli, střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Do čeho se to jen dostali? (Munáfikún:4) Ibn Kasír vysvětluje: “Když k tobě přijdou a hovoří, pozorně nasloucháš jejich řeči, jejich příchod oduševňuje a jejich jazyky jsou výřečné. Hovoří slovy, která zní uším posluchače sladce a vždy říkají to, co je zrovna nejvhodnější. Navzdory tomu všemu jsou krajně vyděšení a vystrašení. Proto Bůh říká: A domnívají se, že křik každý je proti nim. Kdykoliv se zvedne vlna nevole, tu myslí, že je to proti nim a kvůli nim, stáhnou se a začnou tě urážet nejostřejšími slovy. Oni jsou nepřáteli, střež se jich! Nechť Bůh proti nim bojuje! Takto se obracejí zády k Božímu vedení, kvůli bludu.” Islámští učenci definovali několik základních rysů pokrytce: 1. Je-li chválen a vyvyšován, pak projevuje zvýšenou poslušnost a zbožnost, avšak je-li za tuto poslušnost kárán a obviňován, pak ve své přemrštěné poslušnosti zvlažní, nebo ji zanechá. 2. Pokrytectvím je i to, když někdo mezi lidmi intenzivně uctívá Boha, ale ocitne-li se o samotě, ve své bohoslužbě poleví a jen líně vykonává své náboženské povinnosti. Sem spadá i rozdávání almužen toliko před zraky lidí. 4. Pokrytectvím je i jev, kdy člověk hovoří pravdivě nebo koná skutky poslušnosti a toho, co si vyžaduje zvyklost, a přitom tak nejedná pouze pro Boha, ale jedná tak pro druhého člověka, nebo nemá vůbec na mysli Boha, ale toliko lidi. Bůh o takových zjevil: A přísahají při Bohu, že vskutku patří mezi vás, zatímco mezi vás nepatří, nýbrž jsou to lidé, kteří stojí stranou. (Tewba:56)
Alláhumma, učiň náš vnitřek stejně dobrý anebo lepší jako náš vnějšek. Pane a Stvořiteli, odstraň z našich vztahů přezíravost a opovržení. Utíkáme se k Tobě před pokrytectvím, před pokrytci a jejich pokušení.