O tom, že po těžkostech přijde úleva

 

A potom, milí bratře a sestro,

Promlouvám dnes k tobě, který a která jste se tu shromáždili, abyste splnili jednu ze svých povinností vůči vašemu stvořiteli. Promlouvám k tobě o věci, o které se již mnoho mluvilo a o které se již mnoho psalo. Promlouvám a v pozadí se odehrávají všechna ty útrapy naší doby. Stále pociťujeme hořkost ponížení islámské ummy. Před očima se nám míhají obrazy zpustošených měst, prchajících běženců, zničených mešit, zmasakrovaných žen a dětí. Stále ještě cítíme pach krve a kouře a v uších nám ještě zní vybuchující munice. Pořád stejný obrázek násilí páchaného nepřáteli boží víry proti těm, kteří se provinili jen slovy Lá iláhe ille lláh we Muhammedu rresúlu lláh, ať již to bylo na jakémkoliv místě světa. Srdce zachvátil pocit marnosti, stezku a pocitu křivdy. Promlouvám, abych povzbudil a vlil do hrudí kapku naděje.

Všemohoucí řekl ve Své Knize: “Vždyť se strastmi i úleva přichází,věru že se strastmi i úleva přichází!”(Šarh:5-6)

Často jednoho trápí těžkosti. Ale Milostivý Bůh z ní vždy dá uniknout. A když se stane, že je ona bezvýchodná, tu přijde ulehčení tehdy, když je již nejmenší naděje.

A vzpomeťne, že každá těžkost je zkouškou od Alláha, je očištěním, zocelením a upevněním naší víry a našeho charakteru, ve shodě se slovy Božími: však nepokládejte to za něco zlého pro vás. Nikoliv, je to pro vás dobré. (Núr:11)

Kdo se trápí naší dnešní situací, vzpomene příkladu předešlých poslů a proroků: A když si pak poslové zoufali a již se domnívali, že za lháře jsou pokládáni,přišla k nim Naše pomoc vítězná. A byl zachráněn ten, koho jsme chtěli, však nelze odvrátit přísnost Naši od lidu hříšného. (Júsuf:110)

Nechť každý kdo se trápí vzpomene na samý začátek poselství Muhammadova, mír a požehnání s ním, koliká příkoří musel on sám i jeho věrní přestát. A vzpomeňme pomoci Boží, jíž se jim dostalo, kterak je Bůh podpořil a pomohl jim. A to byli v ještě svízelnější situaci a bylo jich méně a byli slabí. Bůh řekl: Vzpomeňte si, jak bylo vás málo a byli jste poníženými v zemi a báli jste se, že vás lidé odvlekou násilím! Tehdy vám dal útočiště a podpořil vás pomocí Svou (Anfál:26)

A pomněme dějinného příkladu z bitvy Chandaku v měsíci šewwálu 5. roku hidžry. Tehdy se shromáždilo celkem čtyři tisíce mužů z řad Kurejšovců a jejich spojeneckých kmenů, za podpory medínských Židů a jejich spojenců, aby zničili Medínu a skoncovali s Poslem Božím, mír a požehnání s ním a jeho následovníky.

Bará´a vypráví, že zatímco muslimové na návrh Salmána bin Fárise hloubili příkop okolo medíny, hladoví a prochladlí, znavení těžkou dřinou a zoufalí z možných protivenství, jež je mohli potkat, narazili na skálu, kterou nešlo krumpáči rozbít. “Postěžovali jsme si Poslu Božímu, mír s ním. Přišel a postavil se ke skále a zvolal: Ve jménu Božím! A s jedním máchnutím udeřil krumpáčem do skály a zvolal: Alláhu akbar! (Bůh je největší). Kus skály odpadl. Posel Božíصل الله عليه و سلم řekl: “Dostalo mi se klíčů Šámu, při Bohu, vidím teď jeho červené dvorce!” Pak se rozmáchl podruhé a udeřil. Odpadl druhý kus a on řekl: “Alláhu akbar! Osvojím Perzii, při Bohu, vidím její bílé dvorce, náměstí a tržiště, teď!” Pak udeřil ještě potřetí, stěna se rozsypala a on pravil: Ve jménu Božím! Dostalo se mi klíčů Jemenu. Vidím odsud z mého místa dveře San’á!“

Muslimové hrdině vzdorovali útokům nevěřících po několik dní, až tito nakonec vyčerpaní obléhání Medíny vzdali. V celé bitvě padlo na obou stranách jen velmi málo bojovníků. To nebyla vyhlazovací bitva, to byl boj psychologický, kde hlavní roli hrála výdrž, trpělivost a odhodlání. Abú Nu’ejm, nechť je s ním Bůh spokojen, vyprávěl, že tehdy Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: “Budeme teď proti nim bojovat a oni nebudou bojovat s námi.“ Podle podání Sulejmána bin Sured, nechť je s ním Bůh spokojen, řekl Posel Boží, mír a požehnání s ním, když byla spojená vojska nevěřících s pomocí Boží zahnána za Medínu: “Budeme proti nim bojovat a oni nebudou bojovat proti nám. My přijdeme k nim.“ Ve smyslu “my s nimi budeme bojovat tady v Medíně a potom v Mekce, a oni nás už více v medíně nenapadnou.” Obě podle Buchárího.

Nechť si poučení z těchto událostí vezmou k srdci ti, kteří pochybují, zoufají a ztrácejí naději. Nechť se do jejich srdcí vryje, co zjevil Svému Poslu, mír a požehnání s ním, v Koránu Bůh: Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Álu Imrán:139)

A potom nechť již zůstane přesbědčen, že Bůh svůj slib vyřčený jeho slovy: Avšak moc náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím (Munáfikún:8) naplní a učiní skutečností.

Je třeba si uvědomit, že tento slib Bůh splní pouze opravdovým bohabojným věřícím:

A kdo je bohabojný, tomu Bůh věc jeho ulehčí. (Talák:4)

Takovým, kteří budou dodržovat jeho zákon a řídit se jím ve všech oblastech svého života. Kteří se nekoří před ničím jiným než Bohem, jeho Knihou, jeho Poslem صل الله عليه و سلم a jeho Sunnou, pro které je alfou a omegou jejich života úsilí, aby světlo islámu bylo nejvyšším cílem a proniklo na všechna místa světa.

Milí bratři a sestry, Bůh řekl: Pohroma žádná nepropukne jinak než s dovolením Božím. A kdo věří v Boha, toho srdce On na správnou cestu uvede a Bůh je v každé věci vševědoucí. (Taghábun:11)

Milí bratři a sestry, buďte trpěliví a vytvrvalí. Od Abú Saída al-Chudrího se traduje obecně přijímaný hadís, že Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: “Kdo prosí, tomu dá Bůh, a kdo se bez toho obejde, toho Bůh obohatí, a kdo prosí o trpělivost, tomu Bůh dá trpělivost. Nikomu nebylo dáno nic lepšího a většího než trpělivost.“

A od Abú Jahjá Suhajba ibn Sinán, kéž je s ním Bůh spokojen, že řekl: Pravil posel boží, kéž mu Bůh požehná a dá mu mír: “U věřícího je nádherné, že pro něj je všechno dobro. A to u nikoho jiného než u věřícího není. Potká-li ho radost, poděkuje a je to pro něj dobré. A postihne-li ho újma, je trpělivý a to je pro něj dobré.“
Vyprávěl Muslim.

Služebníci Alláha, konejte dobré, dávejte almužnu, přikazujte vhodné a pomáhejte si vzájemně k dobru a ohabojnosti.

A cokoliv rozdáte jako almužnu, On vám to vynahradí (Sabá:39)

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! Pomněte dobrodiní Božího k vám, když byli jste nepřáteli a On opět sblížil srdce vaše a stali jste se – díky milosti Jeho – bratry; a byli jste již na okraji propasti ohnivé a On vás před ní spasil. A takto vám Bůh objasňuje Svá znamení – snad budete správně vedeni. Nechť stane se z vás obec, jež bude vyzývat k dobrému, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné. A takoví budou blažení . Nebuďte jako ti, kdož se rozdělili a do sporu se dostali poté, co k nim přišly důkazy jasné; pro ty je určen trest nesmírný (Álu Imrán:102-105)

Muslimové! Neztrácejte naději a důvěřujte Božímu slibu, danému v Koránu: Avšak moc náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím (Munáfikún:8)

A když uvidíte, jak vás pokrytci, malověrní a ti, kteří jsou opilí tímto světem zrazují: A vidíš ty, v jejichž srdcích je choroba, horlivě mezi nimi obcházet a říkat: “Bojíme se, aby nás nepostihl obrat osudu!” Však možná, že Bůh přinese úspěch anebo nějaké Své rozhodnutí, takže tito lidé začnou litovat toho, co skrývali ve svých duších, (Máida:52)

Tu odpovězte hlasem Mojžíšovým: “Však nikoliv, vždyť Pán můj je se mnou a On povede mne!” (Šu’ará´:62)