بسم الله الرحمان الرحيم
Nechť je chválen a slaven Ten, který zjevil ve Své knize:
A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. (Nisá´:89)
بسم الله الرحمان الرحيم
Nechť je chválen a slaven Ten, který zjevil ve Své knize:
A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. (Nisá´:89)
Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: “Vedení Boží je jediné správné vedení!” Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného. (Bekara:120)
Nechť je mír a požehnání na Božího služebníka, Posla a nejlepšího ze všech stvoření, Muhammeda صل الله عليه و سلم, který, podle obecně přijímaného hadísu předpověděl a varoval: “Budete následovat ty, kteří byli před vámi. Píď po pídi, loket po lokti, až tak, že kdyby vlezli do ještěří díry, budete je tam následovat.” Řekli jsme: “Jsou-li to židé a křesťané, ó Posle Boží?” “Kdo jiný,” odvětil on صل الله عليه و سلم.
Jedním od vznešených principů, moudrostí a vznešeností islámu, které Posel صل الله عليه و سلم naučil, praktikoval a zakotvil ve své Sunně je také zákaz napodobovat nevěřící. Imámové Ahmed a Abú Dáúd zaznamenali sahíh hadís: “Kdo napodobuje nějaký národ, ten je z něj (ten k němu patří).”
Arabský termín tešebbuh je odvozen z kořene znamenajícího jednakost, podobnost, imitaci, sjednocování a spojování. V šarí’a označuje napodobování nevěřících ve víře, ideologii, myšlenkových konceptech, bohoslužbě, obyčejích nebo etiketě, která je pouze jejich vlastností a charakteristikou. Dále znamená i napodobování špatných a zkažených lidí, hříšníků a neznalých ignorantů, byť by i byli muslimy.
Přejímání technologie a nenáboženské znalosti není znakem tešebbuh, ale je nanejvýš nutno, aby muslimové pracovali na své soběstačnosti v těchto otázkách. Zákaz napodobovat modloslužebníky je kromě sunny ve výše zmíněném hadísu potvrzen také kontextem s uváděnými koránskými citacemi, jednomyslným souhlasem učenců a stanovisky sahába. Abdulláh bin Amr řekl: “Kdo si postaví dům v zemi modloslužebníků, slaví jejich obyčeje a svátky, dokud nezemře, bude v Den Soudný oživen s nimi.” Isnád sahíh. Ibn Tejmíja v knize “Iqtidá´u s-siráti l-mustaqím” – “Následování přímé cesty” píše: “Bůh určil Muhammedu صل الله عليه و سلم jít ve své víře určitým směrem a nařídil mu víru následovat a nikoli následovat tužby těch, kteří neznají. Ti, kteří neznají vešli v to vše, co se víře protiví. Jejich tužby jsou takové, že je ponižují a vše co modloslužebníci následují z vnějších znaků – toť jen projevy jejich chybné víry a jejího následování. Souhlasit s nimi v tomto pohledu přivádí věřící pouze k ponížení. A to vše veselí nevěřící.“
Pohleďme na moudrost těchto příkazů. V předpisech o nepovinném půstu, modlitbách, pouti, svátků nebo třeba pouštění plnovousu, zkracování knírů a zdobení se, všude se objevuje motiv lišit se od nevěřících. Naopak, když muslimové napodobují vnější praktiky modloslužebníků, vede to k souhlasu s nimi, k náklonnosti vůči nim, braní je za záštitníky a vzory a nakonec i k jejich následování ve víře. Čím více budou muslimové napodobovat praktiky nevěřících, tím více ztratí hrdosti, svobody a svrchovanosti nad sebou samými.
Ideje modloslužby na nás útočí na každém rohu, čemuž pomáhá to, že jsme malověrní, roztříštění, znesváření a nesoběstační. Buďme hrdi na svůj islám! On je jedinou pravou vírou a jedinou civilizací a humanitou! Buďme sami sebou a nenechte se ošálit. Splňme příkaz Boží: Obrať tedy tvář svou k náboženství neměnnému, dříve než přijde od Boha den, jejž nelze odvrátit. (Rúm:33).