Víra v Boha v islámu se odráží v osobité koncepci označované jako tewhíd – jedinečnost Boží. Z první poloviny vyznání víry – lá iláhe ille lláh, tj. není božstva kromě Boha, můžeme chápat, že víra v Boha obsahuje dvě věci:
1. Potvrzení panování Božího a krásných přívlastků, Jeho vlastností a potvrzení práva na uctívání pouze Bohu.
2. Negaci čehokoli tohoto u někoho jiného.
Koncepce tewhídu zahrnuje tři aspekty:
1. Tewhídu r-rubúbíja – Jedinečnost v panování. Bůh je Pán, Vládce a Vlastník všeho a všech jak na světě tomto, tak i na onom.
2. Tewhídu l-ulúhíja – Jedinečnost v božství. Jen On má právo být uctíván jako božstvo.
3. Tewhídu l-ismá´i we s-sifa´át – Jedinečnost v přiznání Jeho krásných přívlastků a atributů (vlastností).
Někteří učenci shrnují tewhíd pouze na dvě oblasti:
1. Tewhíd v poznání a potvrzení poznaného (teoretický tewhíd). Sem zahrnují tewhídu r-rubúbíja a tewhídu l-ismá´i we s-sife´át.
2. Tewhíd úmyslu a hledání (praktický tewhíd), tedy tewhídu l-ulúhíja.