بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.
بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.
Islám klade obrovský důraz na sidq – pravdivost, protože je cestou k záchraně, i když vidím v něm svůj konec. A každá lež je ve skutečnosti záhuba, i když se může jevit jako spása. Důležitost opravdového konání je zdůrazněna a přikázána mnoha koránskými ajety a též je předmětem velkého počtu hadísů. Všemohoucí Alláh dž.š. přikázal věřícím, aby byli pravdiví, ryzí a opravdoví, když řekl: Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a buďte s pravdomluvnými! (Tawba 119)
Imám Muslim zaznamenal následující hadís od Posla صل الله هليه وسلم: „Držte se pravdy, protože pravda vede k dobru a dobro vede k ráji.“
A v hadísu zaznamenaném v Ahmedově Musnádu stojí: „Zajistěte si šest a já vám zajistím ráj. Buďte pravdomluvní, když vyprávíte. Když slibujete, dodržte slib. Když vám někdo něco svěří, splňte závazek. Střežte svá pohlaví a klopte své pohledy. Dejte ruce pryč od křivdy.“ Také Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: „Nepřísahejte, leda ve jménu Božím. Nepřísahejte, leda když jste v pravdě.“ Zaznamenal Nasáí a Abú Daúd.
Morálkou Posla Božího, mír a požehnání s ním, byla opravdovost. Již v době, kdy ještě nevystoupil se svým zjevením, s úkolem, který mu určil Nejvyšší Bůh, byl nazýván čestným přídomkem as-Sádiq a al-Amín – pravdomluvný a důvěryhodný. Tak jej zvali dokonce i jeho nepřátelé.
Také sahaba, tábi’ín a všichni jejich pozdější následovníci vyzývali k pravdě.
Omar ibn Al-Chattáb, druhý z chulefá´i-rášidín řekl: „Buď s pravdou, i kdyby tě měla zahubit.“ Také řekl: „Lepší aby pravda snížila mé postavení, i když se tak neděje často, než abych lží dosáhl lepšího, i když se to téměř nestává.“
Ibn Abbás, největší tehdejší autorita v otázkách výkladu Koránu, řekl: „Uspěl, kdo získá tyto čtyři vlastnosti: sidq, stud, dobré chování a vděčnost.“
Omar ibn Abdulazíz řekl: „Nelhal jsem od chvíle, když jsem se dozvěděl, že lhaní pošpiní toho, kdo tak koná.“ Imám al-Awzá’í řekl: „Při Bohu, i kdyby hlas z nebe volal, že lež je povolena, i přesto nelhal bych.“
Tato pravdivost, sidq, je všeobecná. Týká se jak vztahu člověka vůči Bohu a jeho Poslu صل الله هليه وسلم, tak i samozřejmě vůči všem lidem bez rozdílu, v každém čase a v každém místě. Platí všeobecně, i v případech, když jsme rozrušení, dokonce i tehdy, když žertujeme.
Platí bez výjimky a doslova pořád, ve všech jeho částech, v řeči, činech i ve stavech. Teprve pak mohou lidé být opravdu sádiqún – opravdoví. Jen potud, pokud to, co kryjí uvnitř je naprosto stejné, jako to, co ukazují navenek. To znamená, že pokud by Bůh dal možnost otevřít srdce někoho, kdo je sádiq, věru bychom nespatřili nic horšího než to, co prokazoval navenek. Ba někdy dokonce bychom jeho nitro shledali lepším, neboť třeba schovával některé dobré své činy a nechlubil se jimi, aby tak zůstaly mezi ním a Bohem.
Proto činili naši selef následující prosbu: „Allahuma, nechť je naše nitro lepší než to, co prokazujeme navenek. A nechť navenek prokazujeme jen dobro.“
Nemluvíme o pravdivosti jen kvůli tomu, že je důležité o ní hovořit, ale hlavně kvůli tomu, že se v současnosti z naší ummy téměř vytratil. Vidíme naše bratry po celém světě v chudobě, válkách a strádáních, zbaveny veškeré muslimské hrdosti ba i lidské důstojnosti. Jiní muslimové hulákají o obraně islámu. Nakolik jsou jejich výkřiky míněny opravdově?
A nemusíme chodit daleko. Přinejmenším každý pátek se vzájemně setkáváme v mešitě, vídáme se, společně uctíváme Boha a upevňujeme naše vzájemné bratrské svazky. Přejeme jeden druhému mír. Přejeme mu mír i uvnitř? Přáli bychom mu mír i za jeho zády? Ptáme se bratra, jak se mu daří. Co cítíme uvnitř? Zajímá nás opravdu, jak se mu daří? Jestli nemá nějaké problémy, nebo třeba nepotřebuje naši podporu a pomoc? Kdyby tomu tak skutečně bylo, neměla by naše umma takové problémy, jaké má a nebyla by ve stavu, v jakém je.
Zmizí-li sidq, rozšíří se faleš a zvedá se prapor pokrytectví. Právě lež a pokrytectví je největším nepřítelem muslimské společnosti. Po ní přichází křivda, zloba, pochyby, nemravnost, pomluvy, nedůvěra, úplatkářství, krádeže, zradu, nesnášenlivost a svárlivost.
Lež a pokrytectví je odporný jed, který zapáchá a otravuje společnost, oddaluje lidi jednoho od druhého a vnáší mezi ně nenávist a nepřátelství. Návrat na přímou cestu není možný jinak než skrze odmítnutí všech forem lži, falše, alibizmu a falešné zbožnosti. Bez sidq to nelze realizovat. Bez opravdovosti v činu, slovu i postoji nedosáhneme ani úspěchu, ani pokroku, ani vznešenosti ani hrdosti.
Jedině skrze pravdivost bude naše společnost čistá, průzračná, slastná a dávající jenom dobro. Bude společností čerstvou, osvěžující, lákavě přitahující svou vůní, atmosférou bratrství, oddanosti a vzájemné vstřícnosti.
Nyní se ptejme každý sám sebe, co nás vede k tomu, že v našich slovech a činech děláme opak toho, co je sidq. Kolikrát denně se tak stává? Vzpomínáme jedno ze znamení pokrytců, tedy „když promluví, zalže?“ Jestlipak jsme si předsevzali, že nikdy nespadneme do začarovaného kruhu lži, ať se stane co se stane, i kdyby nám to mělo ublížit. Avšak ono neublíží.
Skrze pravdivost v našich slovech i činech. Jedině tak získáme Boží spokojenost a nikdo nám nemůže ublížit, pokud Alláh s námi bude spokojen.
Obraťme tedy na stránku opravdovosti – sidq. Ne od zítřka, ale již ode dnes, od tohoto okamžiku, napořád, až potkáme Svého Pána. Dle hadísu Posla صل الله هليه وسلم: „Člověk je stále s pravdou, hledá pravdu, až je nakonec zapsán u Boha jako pravdomluvný. “ Nejvznešenější je na pravdivosti – sidq, že vede člověka k ráji, a to je největší vítězství. Řekl Posel Boží, mír a požehnání s ním: „Jsem pánem domu uprostřed ráje. Ten dům je pro ty, kdo zanechali lži, i když vyřčena byla v žertu.“