Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم začal v Mekce veřejně vyzývat lidi k islámu, rozpoutali proti němu pohlaváři z řad kurejšovských modloslužebníků dehonestující a nenávistnou propagandu, ve které jej obviňovali ze lži a čarodějnictví. Korán neměl být nic jiného nežli výplod bláznovství a černé magie.
Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم začal v Mekce veřejně vyzývat lidi k islámu, rozpoutali proti němu pohlaváři z řad kurejšovských modloslužebníků dehonestující a nenávistnou propagandu, ve které jej obviňovali ze lži a čarodějnictví. Korán neměl být nic jiného nežli výplod bláznovství a černé magie. Kurejšovci veškerým poutníkům směřujícím do Mekky zakazovali naslouchat Božímu Poslu صلى الله عليه و سلم a varovali je před ním. Bránili tomu, aby si o něm vytvořili svůj nezávislý úsudek. Tato propaganda se dotkla i věhlasného tehdejšího básníka a vypravěče Tufejla ibn Amr. Tufejl sám o tom vypráví:
“Mekkánští nevěřící mne natolik strašili Koránem, že jsem si raději sám strčil do uší smotky bavlny, abych náhodou ani nezaslechl jeho recitaci. Když jsem jednou uviděl Božího Posla صلى الله عليه و سلم, jak nedaleko Ka’by recituje Korán, pomyslel jsem si: “Co to ze sebe dělám? Cožpak nejsem básník a vypravěč? Proč si tedy nemám poslechnout tuto recitaci? Pokud se mi zalíbí, pak je skutečně dobrem a pokud ne, uvidím, že jde skutečně o magii a kouzla.” Nabyl jsem si jist, váhal jsem, ale nakonec jsem si přeci jen vytáhl bavlnu z uší a zaposlouchal jsem se. Jakmile jsem zaslechl Prorokovu صلى الله عليه و سلم recitaci, okamžitě se dotkla mého srdce. Odešel jsem tedy k němu a řekl jsem mu: “Věru svědčím, že není božstva kromě Boha a že ty jsi vskutku Jeho Prorokem.“
Propagandě navzdory
