Dobří lidé, jejichž proroctví je sporné

Existovali dobří lidé, jejichž proroctví je sporné, učenci se v této otázce rozcházejí.

 

1.      Zú l-Karnejn. Je vzpomenut v posledních verších súry Kehf, když Vznešený Bůh říká:

(Kehf:86)

Nabízí se otázka: Byla tato slova směřována přímo k němu, jakožto k prorokovi, nebo nepřímo prostřednictvím nějakého jiného člověka, skutečného proroka? Fachr er-Rází tvrdí, že Zú l-Karnejn byl prorokem. Říká Ibn Hadžer: „Stejný názor se traduje i od ‘Abdulláha ibn Amra. ‘Alí ibn Abí Tálib jeho proroctví popírá.“

2.      Tubbá‘ – v Koránu se vzpomíná i Tubbá‘. Říká Bůh Vznešený:

(Duchán:37)

Neví se přesně, byl-li Tubbá‘ prorokem, kterého jeho národ nutil lhát a kvůli tomu byl zničen Bohem. Jaké stanovisko máme tedy v otázce možného proroctví Zú l-Karnejna a Tubbá‘a zaujmout? Nejsprávnější je zdržet se odpovědi, neboť je řečeno v hadísu: „Nevím, byl-li Tubbá‘ prorokem, nebo nebyl a nevím, byl-li Zú l-Karnejn prorokem, nebo nebyl.“[2] Když tedy nevěděl Posel Boží صل الله عليه و سلم, jestli tito dva lidé byli proroky, pak je přednější, abychom se i my zdrželi ve svém soudu.

3.      Chidr, mír s ním. Byl zbožným Božím služebníkem, se kterým Músá, mír s ním, putoval, aby se od něj naučil znalosti. Hovoří o něm Bůh v súře Kehf. Ptáme-li se na možné proroctví Chidra, mír s ním, i zde existuje neshoda mezi islámskými učenci. Sám kontext vyprávění o něm v této súře indikuje, že on byl skutečně prorokem. To lze podložit následujícími důkazy:

a)      Boží slova:

(Kehf:65).

Je zřejmé, že tato milost, vzpomenutá v verši, je milostí poselství a znalost Zjevení, kterého se mu dostalo.

b)      Músá řekl Chidrovi, mír s nimi oběma:

(Kehf:66-70).

Kdyby nebyl prorokem, Músá, vybraný a ctihodný posel by netoužil setkat se s Bohu blízkým člověkem, který i přesto není uchráněn omylu a čerpat od něj poznání. Důkazem Chidrova poselství je i fakt, že disponoval správnou znalostí, kterou nedisponoval ani sám Músá, mír snimi oběma.

c)      Chidr podle tohoto koránského vyprávění zabil mladého chlapce, což se může stát jedině zjevením od Znajícího a Moudrého. To je jeden z obzvláštních důkazů jeho poselství a záštity před omylem, což je vlastností proroků, protože Bohu blízkému není dovoleno někoho zabít jen kvůli tomu, že si myslí, že je to tak správně, neboť jeho činy nejsou uchráněny omylu. Podle toho, skutečnost, že Chidr zabil tohoto malého chlapce, vědě, že se stane nevěřícím, až vyroste, a že bude své rodiče nutit k nevíře, kvůli jejich velké lásce k němu, ukazuje, že Chidr byl skutečně poslem, kterému bylo sesíláno Zjevení.[3]

---