Víra v Den Poslední

Víra v Den Poslední je jedním z pilířů islámské věrouky. Důkazem proto je následující Koránský verš, ve kterém nám je přímo nařízeno věřit v Soudný Den:

(Nisá´:136)

Tento pilíř víry s sebou nese víru ve vše to, o čem nás zpravil Vznešený Alláh ve Své Knize a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم v hadísech o tom, co se bude dít po smrti, shromáždění na jednom místě kvůli zůčtování, vyložení knih, ve kterých jsou zaznamenány lidské činy, zúčtování, vážení skutků, Hawd (nádrž), most Sirát, Ráj a Peklo a vše, co v nich Bůh připravil pro jeho obyvatele.

Ten, kdo čte Knihu Boží, zjišťuje, že obsahuje veliký počet veršů o dni soudu. Časté připomínání tohoto sloupu islámské věrouky ukazuje na jeho důležitost. Každá súra obsahuje téma Soudného Dne a jen zřídka se najde v Koránu stránka, aby tam nebyl vzpomenut. To, co taktéž ukazuje na jeho důležitost a skutečnost, je podrobný popis detailů a sledu událostí, od vzkříšení až do konečného rozsouzení. Na důležitost víry v soudný den ukazuje i množství pojmenování (synonym), kterými Korán tento den nazývá. Každé z nich v sobě odráží jeden ze stavů Dne Soudu.

Některá ze jmen Soudného Dne, která jsou vzpomenuta v Koránu, jsou: al-Kijáma (Vstání), as-Sá’a (Hodina), al-Áchira (Jiný svět), Jawmu d-dín (Den skládání účtů), Jawmu l-hisáb (Den Zúčtování), Jawmu l-Feth (Den Vítězství), Jawmu t-Telák (Den Setkání), Jawmu l-džemi‘ (Den shromáždění), Jawmu l-chulúd (Den věčnosti), Jawmu l-churúdž (Den vyjítí), Jawmu l-hasra (Den lítosti), Jawmu t-Tenád (Den dovolávání), al-Azífa (Konec světa), at-Támma (Velká útrapa), as-Sáchcha (Ohlušující zvuk), al-Hákka (Hodina Nevyhnutelná), al-Ghášíja (Těžká útrapa), al-Wáki’a (Nezměrná událost), Jawmu l-Ba’s (Den Znovuoživení), Jawmu l-fasl (Den Rozdělení), al-Qári’a (Konec světa) aj.

Z významu těchto jmen si můžeme představit události, které se toho dne odehrají.Kvůli tomu jsou tato jména také v Koránu vzpomenuta, aby hrála roli v přípravě člověka pro Soudný Den.

Víra v Soudný Den zahrnuje i samu smrt. Prakticky, tím se zakončuje svět tento, plný muk a utrpení, svět, kde jsme konali činy, na něž pak budeme tázáni. Začíná nový svět, do kterého vstupujeme s následky toho starého. Smrt je něco, co je nejblíže našim smyslům a zároveň to, co je od nás nejdále v našich myslích. Věřící o ní přemýšlí a připomíná si ji. Nevěřící si je rovněž vědom, že jednou zemře, avšak nikterak se na smrt nepřipravuje. A každá duše zemře, jak říká Bůh: