Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم poslal Mu’áze ibn Džebela do Jemenu, aby tam vyzýval lid k přijetí Boží víry, mimo jiné mu řekl: “Jak rozsoudíš, bude-li k tobě přiveden případ?” Mu’áz odpověděl: “Podle Knihy Boží,” načež se Prorok صلى الله عليه وسلم otázal: “A nenalezneš-li k tomu v Knize Boží nic?” “Podle sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم ,” odpověděl Mu’áz.
Když Posel Boží صلى الله عليه وسلم poslal Mu’áze ibn Džebela do Jemenu, aby tam vyzýval lid k přijetí Boží víry, mimo jiné mu řekl: “Jak rozsoudíš, bude-li k tobě přiveden případ?” Mu’áz odpověděl: “Podle Knihy Boží,” načež se Prorok صلى الله عليه وسلم otázal: “A nenalezneš-li k tomu v Knize Boží nic?” “Podle sunny Božího Posla صلى الله عليه وسلم ,” odpověděl Mu’áz. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se jej znovu zeptal: “A když ani v sunně, ani v Knize Boží nenajdeš odpověď?” Načež Mu’áz odpověděl, že podle svého idžtihádu.
Hadís zaznamenali Abú Daúd v Sunenu a Ahmed ibn Hanbel v Musnedu.
Komentář
Idžtihád je termín odvozený od základu dž-h-d a znamená “odborný posudek k tomu kvalifikované osoby za použití jejího vlastního intelektu, nejúplnějších znalostí a maximálního vyloženého úsilí.”
Hadís je potvrzením, že základním pramenem islámské legislativy je Korán a sunna.
Pokud není v Koránu a Sunně přesný předpis, pak přichází na řadu idžtihád učence, či soudce, za účelem vyvození příslušného předpisu, rozsudku, či odpovědi.
Čtyřmi obecně přijatými zdroji islámské legislativy dle Ahl Sunna we l-Džemá’a jsou: 1. Korán, 2. Sunna, 3. Idžma’ (konsenzus) a 4. Kijás (analogie) k předpisům Koránu a Sunny dle jejich obsažnosti.
Lidský rozum a chtíč není zdrojem zákonnosti a jediným Zákonodárcem jest Alláh Nejvyšší.
Jak rozsoudíš?
