Území dnešní České republiky bylo v průběhu dějin ovlivněno islámem jen velmi slabě. Počet muslimů, kteří žili v Čechách a na Moravě byl vždy velice malý a prostor pro šíření islámu značně omezený. Od počátku byl islám u nás považován za konkurenční náboženství a i dnes zde zaznamenáváme působení protiislámských tendencí.
Území dnešní České republiky bylo v průběhu dějin ovlivněno islámem jen velmi slabě. Počet muslimů, kteří žili v Čechách a na Moravě byl vždy velice malý a prostor pro šíření islámu značně omezený. Od počátku byl islám u nás považován za konkurenční náboženství a i dnes zde zaznamenáváme působení protiislámských tendencí.
Od Cyrila a Metoděje po první světovou válku
Vliv islámské kultury a islámská tématika se u nás přesto objevovaly v různých textech už od raného středověku. Pravděpodobně první zprávu o islámu a muslimech obsahoval staroslověnský text legendy Život sv. Cyrila. V ní se píše, že Cyril (Konstantin), který ovládal aramejštinu, diskutoval s Hagareny (tj. s potomky Ismaelovy matky Hagar, tedy s Araby a muslimy vůbec), moudrými a vzdělanými lidmi. Dále se zde uvádí, že Mohamed uznával neposkvrněné početí Panny Marie a že chválí Ježíše Krista. Jsou tam i části Koránu přeložené z řečtiny.
Známý je pobyt židovského cestovatele Ibráhíma ibn Ja’kúba v Čechách za vlády přemyslovského knížete Boleslava I. Přišel z islámské Andalusie kolem r. 965, byl ve službách tamějšího umajjovského chalífy. Od něj pochází první písemná zmínka o Praze. O účasti Čechů na křížových výpravách již byla řeč.
Islám a latinský překlad Koránu znal také Mistr Jan Hus, který si ve svých Kostnických listech všímá toho, jaká důležitost a úcta je v Koránu připisována Ježíšovi a jeho matce Marii.
V 17. století pak napsal Václav Budovec z Budova polemickou knihu s názvem Antialkorán, která je jakýmsi jeho komentářem k některým pasážím Koránu, ovšem komentářem poplatným době, ve které vyšel a který je od základu špatný, záměrně zkreslující a pomlouvačný.
Před první světovou válkou byly české země součástí rakouské monarchie. Roku 1878 Rakousko okupovalo Bosnu a anektovalo ji v roce 1908. Součástí říše se tedy stala početná muslimská komunita. Do Čech začali přicházet někteří bosenští muslimové, kteří zde studovali či provozovali různá řemesla, protože Čechy byly nejvyspělejší částí říše. V roce
1912 císař František Josef I. podepsal říšský zákon č. 159/1912 o státním uznání islámu.
Muslimové u nás v letech 1918 – 1989
Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 zde bosenští muslimové většinou zůstali. Připojilo se k nim i několik imigrantů ze států Sovětského svazu (převážně Čerkesové a Tataři).
Teprve v polovině 30. let se muslimové začali sdružovat podle náboženské příslušnosti, bez ohledu na národnost. Koncem roku 1934 se sešlo několik praktikujících muslimů, vesměs intelektuálů, mezi kterými byl i český publicista, který konvertoval k islámu, Muhammad Abdulláh Brikcius, založili Muslimskou náboženskou obec pro Československo. Obec byla uznána v roce 1935 Ministerstvem školství a národní osvěty a uznání bylo potvrzeno i Ministerstvem vnitra a celou protektorátní vládou v prosinci roku 1941. Není jasné, zda uznání stvrdil i říšský protektor, jehož podpis byl tehdy potřeba k tomu, aby vládní nařízení vyšlo ve sbírce a nabylo účinnosti. Od roku 1937 do roku 1945 obec vydávala časopis
Hlas MNO (Hlas Muslimské náboženské obce).
První snahy o výstavbu mešity se spadají do druhé poloviny 30. let 20. století, kdy k tomu byly zřejmě nejvhodnější podmínky. Do války se však problém vyřešit nepodařilo a k dalšímu vážnějšímu pokusu došlo až v letech devadesátých (viz níže).
Po nástupu komunismu vešel v platnost zákon 218/1949 Sb., podle kterého musela každá církev či náboženská společnost, pokud chtěla legálně působit, obnovit registraci a podepsat
prohlášení, ve kterém se de facto přihlásila k účasti na budování socialistické společnosti. Zákon neměl nic společného s náboženskou svobodou. Právo na existenci měly jen ty náboženské společnosti, které požádaly stát o schválení duchovní činnosti konkrétních osob, a státem ustavené komise je musely schválit. Stát potom takto registrované církve dotoval a platil jim duchovní. Vše tedy muselo probíhat pod dohledem, kontrolou a se souhlasem komunistických orgánů. Tento krok muslimové neprovedli.
Z tohoto zákona byly začátkem 90. let vypuštěny jen některé pasáže a paragrafy, jinak platí až dodnes. Když se poměry v Československu koncem 60. let a znovu v 80. letech uvolnily, muslimové se znovu pokusili požádat o registraci, avšak bezúspěšně. V té době se také mnoho režimů v muslimských zemích dalo cestou směrem k sekularismu a národnímu socialismu a proto stále nebylo příliš bezpečné prosazovat v naší republice zájmy islámu veřejně. Byl zde prosazován ateismus. V posledních deseti letech zase ostrý příklon k Západu a jeho liberální demokracii včetně jejích atributů vedl k velké nedůvěře a někdy dokonce až k otevřené nenávisti k islámu.
Muslimové v porevoluční České republice
Po uvolnění poměrů v roce 1989 lze říci, že náboženská svoboda u nás začínala dostávat konkrétní obrysy. Starší muslimové, noví konvertité i muslimové – cizinci s trvalým nebo dlouhodobým pobytem v ČR začali plánovat, jak znovu obrodit muslimskou obec po tak dlouhé přestávce. Podařilo se to díky aktivitám prof. M. A. Šilhavého, který v roce 1990 podal žádost o opětovné uznání Ústředí muslimských obcí (ÚMO). Tehdejší vláda vzala na vědomí existenci a činnost Muslimské obce. Od dubna 1991 začal znovu vycházet časopis Hlas. V květnu 1991 byla svolána ustavující schůze Ústředí muslimských náboženských obcí, do jejíhož čela byl jako předseda zvolen prof. Šilhavý. O rok později se konala další valná hromada obce, na které byl prof. Šilhavý potvrzen v čele obce. Byly založeny i místní obce v Praze, Brně a Ostravě, jejich založení však bylo více méně formální. Nový posun v procesu registrace islámu a přehodnocování některých dílčích bodů činnosti muslimské komunity v ČR znamenalo získání tzv. prvního stupně registrace v roce 2004.
Ústředí muslimských obcí ČR zastupuje české muslimy při jednání se státními institucemi, reprezentuje je ve sdělovacích prostředcích a především vydává časopis Hlas MNO. Ústředí zřídilo i první muslimský hřbitov v Třebíči. Brněnská a pražská islámská nadace se občas stávají předmětem zájmu médií – televize a tisku, byla natočena řada televizních pořadů o muslimech v Čechách a zveřejněn byl velký počet článků v novinách a časopisech.
Dále u nás působí Všeobecný muslimský svaz studentů a mládeže v ČR (1991, tehdy jako Svaz muslimských studentů), hlavně v univerzitních městech – Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové, Plzeň, Liberec, mezi zahraničními studenty z muslimských zemí. Pravidelně organizuje setkání pro muslimy, další aktivity se konají ve spolupráci s regionálními islámskými nadacemi v Brně a v Praze.
Jedním z problémů, na které muslimská komunita v České republice narážela, byla legislativa. Až do roku 2002 zde platily zákony 308/91 Sb. a 161/92 Sb., které muslimům neumožňovaly řádnou registraci muslimské obce a uznání islámu českým státem. K žádosti o registraci zákon mimo jiné vyžadoval po muslimech 10 000 podpisů dospělých muslimů s trvalým pobytem na území ČR, včetně jejich adres a rodných čísel.
Od ledna 2002 platí nový zákon 3/2002 Sb., který umožňuje snadnější registraci muslimské obce, ovšem jen jako právnické osoby bez dalších práv a možností k činnosti (tzv. první stupeň registrace, který kromě kvalitativních podmínek požaduje počet 300 podpisů). Na plnoprávnou registraci (získání tzv. zvláštních práv – uzavírat sňatky, zajišťovat výuku na školách, duchovní služby ve vězeních, v nemocnicích atd.) by muslimové museli čekat deset let od jejich schválení v prvním stupni registrace a předložit kromě splnění jiných podmínek i zhruba 10 000 podpisů muslimů žijících v České republice (1 promile z celkového počtu obyvatel podle posledního sčítání lidu). Tyto podmínky jsou pro Muslimskou obec v ČR ještě na dlouhou dobu velmi těžce splnitelné a také těžce akceptovatelné. Druhá možnost, jak získat tzv. zvláštní práva, která má v současné době v ČR celkem 21 církví a náboženských společností, registrovaných téměř výhradně před rokem 1989, je požádat vládu o udělení výjimky.
Mešita v Brně
Začátky muslimské komunity v Brně spadají už do roku 1992, kdy byla zřízena modlitebna ve sklepních prostorách v ulici Dobrovského, v Králově poli. Modlitebnu provozovala Organizace islámského centra a vedl ji ing. Nazih Burhan.
Místní muslimové zde v roce 1994 založili Islámskou nadaci v Brně (pův. dobový název byl „Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Brně“), s cílem oficiálně zřídit a provozovat modlitebnu nebo mešitu. Sídlem nadace se prozatímně staly koleje VUT v Brně. V roce 1995 byl již zakoupen pozemek a v červenci 1997 započata stavba, navzdory protestům a komplikacím ze strany některých radních a zájmových skupin. Budova mohla být jen přízemní, nesměla mít atypický vzhled ani minaret.
Slavnostně byla otevřena 2. července 1998, jako první budova svého druhu v ČR, za velkého zájmu médií, veřejnosti, zástupců křesťanských církví i Židovské obce.
Týden po slavnostním otevření následoval den otevřených dveří a mešitu navštívilo kolem 250 lidí. Krátce poté byla další akce otevřených dveří a mešitu tentokrát navštívilo kolem 1500 lidí. Během další doby následovaly další dny otevřených dveří, kdy během dvou dnů navštívilo mešitu skoro 2 000 osob. Mešitu, v rámci školních exkurzí viděl také nespočet studentů středních i vysokých škol.
Mešita v Praze
Již od pádu totality se v Praze v pronajatých prostorách začala scházet skupina praktikujících muslimů na pátečních kázáních a modlitbách. Místo pátečního kázání a společné modlitby se stěhovalo, většinou po několika měsících, a probíhalo buď na studentských kolejích nebo ve společenských či sportovních sálech .
Tyto aktivity vyústily v založení Nadace pro zřízení a provoz islámského centra v Praze, která byla v lednu 2001 roce přejmenována na Islámskou nadaci v Praze.
Od roku 1992 byla sedm let v provozu první muslimská modlitebna v České republice v poválečné době v Praze 4 – Krči. Byla sídlem Nadace islámského centra v Praze, která modlitebnu provozovala. Sídlilo zde i vedení svazu muslimských studentů v České republice.
V Praze 9 – Kyjích byl 7. května 1999 zahájen provoz Islámského kulturního centra, skládající se z velké modlitebny a je sídlem Islámské nadace v Praze. V Praze jsou i další malé modlitebny, kde se schází turecky mluvící muslimové a modlitební místnost na Václavském náměstí.
Dějiny muslimů Moravy, Čech a Slovenska
