Šejchu l-islám Ibn Kajjím al-Džewzíjja pravil:
Šejchu l-islám Ibn Kajjím al-Džewzíjja pravil:
„Je deset věcí, ze kterých nikdy nezískáš užitek.
1. Znalost prostá činu.
2. Čin bez upřímnosti k Alláhu a bez potvrzení správnosti Sunnou.[1]
3. Bohatství, které není utráceno na cestě Boží, takže ten, který vyplýtval veškeré své úsilí k jeho hromadění, z něho neuvidí výsledek ani na tomto, ba ani na onom světě.
4. Srdce, jež je prosto lásky k Alláhu a touhy po setkání se s ním.
5. Tělo, jež je prosto poslušnosti vůči Alláhu.
6. Láska k čemukoli, mimo Alláha, která je prosta jakýchkoli hranic (omezení, podmínek).
7. Čas, který je prost prospěchu a jedinec jej nezúročí jako výhodu, aby mohl konat činy, které jej přiblíží k Alláhu.
8. Myšlenka, která prochází myslí jedince a nepřináší mu žádný užitek.
9. Laskavost směrem k tomu, kdo se takto nepřiblíží k Alláhu a ani tak nezíská žádný prospěch na tomto světě.
10. Strach před někým a naděje v někoho, čí kštice je v rukou Alláha, jako zajatec doufá ve svého pána, který nepřinese žádný užitek ani sobě ani jiným, který neoživí mrtvé a nevládne žádnou mocí vzkříšení.
Z těchto deseti je nejhorší a nejzhoubnější dvojí: srdce a čas.
Čas ještě před srdcem, neboť zkaženost srdce pramení v tom, že se dává přednost tomuto přechodnému světu a protože způsobuje, že se jedinec cítí, že bude žít věčně (a to mu umožňuje být ještě více lhostejný k jeho povinnostem vůči Alláhu). Nejvíce zarážející věcí na tom všem je, že když je člověk konfrontován s těžkostí, obrátí se celou svou pozorností k Alláhu, aby mu splnil jeho potřeby, leč nikdy si nenajde čas pro to, aby napravil jeho srdce, aby opět obživlo poté, co zmrtvělo ignorancí a lhostejností, a o lék, který potřebuje pro svou nemoc chtíčů a pochybností. Věru, pokud srdce zmrtví, dotyčný si nikdy nebude vědom hříchů, které spáchal a též své neposlušnosti vůči Alláhu.
Zdroj: Fewá’idu l-fewá’id, str. 384.
[1] Tyto dvě podmínky ustavují přijetí daného skutku Alláhem – tj. upřímnost, arab. ichlás; a následování Sunny, arab. ittibá‘.