Anas رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم se zeptal svých společníků:
Anas رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم se zeptal svých společníků:
إي الخلق أعجب إيمانا ؟ قالوا : الملائكة . قال : الملائكة كيف لا يؤمنون ؟ قالوا : النبيون . قال : النبيون يوحى إليهم فكيف لا يؤمنون ؟ قالوا : الصحابة . قال : الصحابة مع الأنبياء فكيف لا يؤمنون ؟ ولكن أعجب الناس إيمانا : قوم يجيئون من بعدكم فيجدون كتابا من الوحي فيؤمنون به ويتبعونه فهم أعجب الناس إيمانا – أو الخلق إيمانا
“Kdo je nejpodivuhodnější víry mezi stvořeními?“ Načež odpověděli: „Andělé.“ On صلى الله عليه وسلم však opáčil: „Jak mohou oni nevěřit? (když jsou u svého Pána?)“ Řekli: „Tak proroci.“ Odvětil صلى الله عليه وسلم: „Proroci, když je jim zjevováno, jak mohou nevěřit?“ Řekli: „Potom sahába.“ On صلى الله عليه وسلم odvětil: „ Se saháby je Prorok. Jak by mohli nevěřit?“ On صلى الله عليه وسلم pak řekl: „Nýbrž nejpodivuhodnější lidé ve víře jsouti, kteří se objeví po vás a naleznou knihy zjevení, uvěří v to, co v nich najdou a budou to následovat. A toto jsou ve víře nejpodivuhodnější z lidí“nebo „zestvoření. ”[1]
Posel Boží صلى الله عليه وسلمpravil:
قوم يأتون من بعدكم يأتيهم كتاب بين لوحين يؤمنون به ويعملون بما فيه أولئك أعظم منكم أجرا
“Po vás přijdou lidé, dostane se jim knih mezi dvěma předsádkami – uvěří jim a budou konat podle toho, co je v nich a těmto jest odměna větší, nežli vám. ”[2]
Tyto knihy obsahují znalost Zjevení Koránu a Sunny. Pozdější generace v ně uvěří a bude v ně plně důvěřovat svými jazyky, srdci i údy – a budou postupovat podle nich. Vystačí si s tím, co k nim přichází od jejich zbožných předků a nebudou se ohlížet ani tam ani onam za správným vedením.
Pokud tomuto porozumíme, uvidíme důvod, proč si tito lidé zaslouží takovou obrovskou odměnu – je to kvůli jejich neotřesitelné víře v tento světonázor (arab. dín), ačkoli ani neviděli Proroka صلى الله عليه وسلم, ani jej nedoprovázeli. Anas رضي الله عنهمvyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلمpravil:
وددت أني لقيت إخواني , فقال أصحابه: أوليس نحن إخوانك? قال: أنتم أصحابي و لكن إخواني الذين آمنوا بي و لم يروني
"Přál bych si setkat se s mými bratry." Sahába se zeptali: "Nejsme snad my tví bratři?“ Odvětil: "Vy jste mí druhové, ale mí bratři jsou ti, kteří ve mne uvěří, aniž by mne viděli."[3]
4. The Prophet صلى الله عليه وسلم said:
طوبى لمن رآني وآمن بي، وطوبى لمن آمن بي ولم يرني سبع مرات
“Túbá tomu, kdo mne uviděl a uvěřil ve mne. A Túbá tomu, kdo ve mne uvěřil, ač mne neviděl – sedmkrát.“ [4]
Tito mohou být dokonce množstvím velmi nepočetní, zatímco těch, kteří oponují vedení Proroka صلى الله عليه وسلم může být ohromný počet. Možná proto Hasan al-Basrí pravil:
“Proto se vytrvale přidržuj Sunny, neboť Ahl Sunna jsou nejméně početní z lidí. Nejsou shovívaví k lidem bezuzdnosti a nenásledují jejich tužby spolu s inovátory. Byli trpěliví v držení se své cesty, dokud se nesetkají se svým Pánem. Proto buď také takový.“ Potom pravil: „Pokud člověk uvidí tyto nedostatky – tamten ho vybízí k tomu a tamten ho volá k onomu, a řekne: „Nechci nic, nežli Sunnu Muhammeda صلى الله عليه و سلم“ a odejde v pátrání po ní, taková osoba pak bude mít ohromnou odměnu. Proto buďte, dá-li Alláh, takoví. ” [5]
Tyto hadísy byly shledány autentickými, nijak však nesrovnávají přednosti sahábů رضي الله عنهمs těmi, kteří přijdou po nich! Věz že kdokoli viděl Proroka صلى الله عليه و سلم (byť jen na chvíli) a uvěřil v něho, je lepší, než kdokoli, kdo přišel potom, jakkoli by byl zbožný a srávný. A o tom není debaty.
Tyto hadísy jednoduše ukazují odměnu těch, kteří se pevně a neústupně drží vedení Proroka صلى الله عليه و سلمa cesty sahába a dodržují jejich základní metodologii – dědíce tak veškeré vysoké kvality, které jsou v islámu chváleny a oceňovány. Zachovávají je a vyzývají lidi k vedení a nebojí se hqanění hanících či chvály chválících. Nikdy tuto metodologii nečiní slogany, ani vyprázdněnými floskulemi o následování.
Ať nás Alláh učiní z těch, kteří touží po tom, aby byli s Prorokem صلى الله عليه و سلم a se kterými se toužil setkat i sám Prorok صلى الله عليه و سلم. Ámín.
[1] Podle al-Bezzára, Kešfu l-Astár, č. 2679; zaznamenává i Taberání v Mu’džemu l-Kebír, č. 12560 – oceněn jako hasan v Silsiletu s-Sahíha, 8/230, č. 3215.
[2] Zehebí v Mízánu l-I’tidal, 2/291; Imám Buchárí v Chalku Af’áli l-‘Ibád; Taberání v Mu’džemu l-Kebíri; al-Mizzí v Tehdíbu l-Kemál; al-Haráwí v Zemu l-Kelám; Ibn Asákír v Táríchu d-Dimašk a další – oceněn jako sahíh v Silsilatu s-Sahíha, 9/90, č. 3310.
[3] Musned Ahmed, 3/155 (viz též Sahíh Muslim, 249 s dodatečným zněním) – oceněn jako sahíh v Silsiletu s-Sahíha, č. 2888 (viz též Sahíh Adabu l-Mufrad, č. 244).
[4] Al-Hajsemí, Medžma’u z-Zewá’id, 10/54 – oceněn jako sahíh v Silsiletu s-Sahíha, č. 1241.
[5] Viz ad-Durar as-Sáníjja,sv. 8, str. 94.