Pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم: „Kdo se vydá cestou hledání nauky, tomu Alláh ulehčí cestu do ráje.“[1]
Pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم: „Kdo se vydá cestou hledání nauky, tomu Alláh ulehčí cestu do ráje.“[1]
Abych pomohl novým hledačům nauky, aby se psychologicky připravili na dráhu znalců Boží víry, rozhodl jsem se pro ně sepsat několik rad, kterých by si každý tálibu l-‘ilm, tedy hledač nauky, měl být vědom.
1. Několik let studia tě nečiní učencem. Nezřídka si učenci, nebo hledači islámské nauky vypěstují „komplex učence,“ kdy každému ihned vnucují svůj názor, jako by to byli dnes oni, kteří nemohou chybovat, a pak odvrhují každého, kdo s jejich stanoviskem nesouhlasí. Ještě předtím, než se pustíme do hledání nauky, musíme pochopit, že islámská nauka je moře bezedné, tedy něco, co nikdy není možno pojmout celé. Jakkoli se člověk bude snažit, jakkoli se bude učit, vždy odebere jen jedinou kapku z hlubokého moře. Arabové mají nádherné přísloví: „člověk se musí nauce plně oddat a až pak mu nauka dá jen kousek sebe.“Je mnoho oblastí islámských nauk, které i pro mnohé prvotřídní učence i po mnoha letech studia zůstávají velkou neznámou. Nestačí jen nabiflovat knihy a svazky z určité oblasti, nýbrž je důležité, aby člověk podnikl několik příprav, které závisí jen na něm:
– Upřímnost úmyslu při hledání nauky.
– Prosebná modlitba během hledání nauky.
– Vynaložení nezměrného úsilí.
– Nezaostat na cestě nauky.
Nakonec se však vždy každá věc navrací k tomu, Který disponuje všemi pokladnicemi Své znalosti, na Alláha. Člověk musí být tím, kterého Alláh uvedl v porozumění víře, dal mu správné vedení a talent, s pomocí kterého dosáhl v určité oblasti úrovně skutečného učence. Radím novým hledačům nauky, aby po její cestě kráčeli z lehka, aby krotili své ego, přemýšleli o možnosti, že i oni chybují a aby nikdy nezapomněli dodat, že „Alláh ví nejlépe.“
2. Je rovněž nezbytné zkrášlit sebe sama islámskou mravností. V minulosti se mnozí studenti nejprve učili dobrému a správnému vychování a teprve až potom islámské nauce. Rodiče taktéž povzbuzovali své děti k příkladným morálním vlastnostem, ještě předtím, než přistoupili k samému studiu islámských nauk. Dnes se tomu však mnohé vzdělávací instituce bohužel nevěnují a ani nemají tu možnost. Očekávají, že to studenti sami ovládnou jen samým tím, že se učí o islámu. Tak se vyvíjejí profesoři, doktoři, šejchové … islámských nauk se zkaženou morálkou, což v konečném důsledku lidi od islámu odrazuje. Ze stejného důvodu Alláh vznešené mravnosti naučil i Svého Posla صلىاللهعليهوسلم a obměkčil jeho srdce, aby byl k lidem příjemný a oni se okolo něj shromáždili:
فَبِمَا رَحْمَةٍ مِنَ اللَّهِ لِنْتَ لَهُمْ وَلَوْ كُنْتَ فَظًّا غَلِيظَ الْقَلْبِ لانْفَضُّوا مِنْ حَوْلِكَ فَاعْفُ عَنْهُمْ وَاسْتَغْفِرْ لَهُمْ وَشَاوِرْهُمْ فِي الأمْرِ فَإِذَا عَزَمْتَ فَتَوَكَّلْ عَلَى اللَّهِ إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُتَوَكِّلِينَ
Díky milosrdenství Božímu jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli. Odpusť jim tedy a pros za ně o odpuštění a poraď se s nimi v každé záležitosti. A až dospěješ k rozhodnutí, spolehni se na Boha, neboť Bůh miluje ty, kdož na Něj se spoléhají. (Álu ‘Imrán:159)
Proto kdokoli studuje, nebo vyučuje islámské nauky, musí být vysoce mravným člověkem, aby pracoval s lidmi, byl milostivý, tolerantní, neodsuzoval druhé. Aby měl vlastnosti, které budou lidi přitahovat, jinak může nadělat více škody než užitku.
3. Čas strávený hledání šarí’atské znalosti nečinní člověka imunním proti hříchu. Někteří si myslí, že pokud studují islámskou nauku, dosáhnou úrovně zbožnosti, odkud nemohou sklouznout níže. Ve skutečnosti šejtán se pokouší svést učené lidi na scestí ještě více, aby způsobil škodu celé společnosti. Pokušení namísto toho, aby se zmenšovala, stále rostou a zintenzivňují se. Šejtán využívá každé příležitosti, aby vzdělané muslimy odchýlil od Přímé cesty. To musíme pochopit, připravit se na to a vždy a všude se před tím mít na pozoru. Mnoho již bylo těch, kteří byli po určitu dobu sami důkazem v pohledu dodržování víry, nebo předávání šarí’atské nauky, ale Alláh je vystavil pokušení a oni neuspěli. Je nezbytné, aby se člověk ubíral po malých, ale jistých krůčcích a na této cestě setrval až do smrti. Proto Vznešený praví:
وَاعْبُدْ رَبَّكَ حَتَّى يَأْتِيَكَ الْيَقِينُ
a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!(Hidžr: 99).
4. Lidé vás budou odsuzovat a urážet. I kdybychom, jakožto šiřitelé a učitelé islámu neměli urážet lidi, skutečnost je taková, že ať chcete nebo nechcete, lidé budou soudit a urážet vás. Mnoho lidí se muslimů, kteří praktikují svou víru, obává. Když takového oddaného muslima spatří, vidí své vlastní chyby a nedostatky a proto hledají nedostatky onoho muslima. Netřeba být rozčarován nad tím, jak lidé odsuzují např. náš způsob oblékání, náš styl i samy naše slabosti – to je jen jejich způsob jak sama sebe utěšit a ospravedlnit si své hříchy. To musíme mít stále na paměti a vždy být schopni ihned příkladně odpovědět, opáčit lepším, přesně tak, jak nám to přikazuje, ať už hovoříme s muslimy, nebo s lidmi knihy:
ادْعُ إِلَى سَبِيلِ رَبِّكَ بِالْحِكْمَةِ وَالْمَوْعِظَةِ الْحَسَنَةِ وَجَادِلْهُمْ بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَنْ ضَلَّ عَنْ سَبِيلِهِ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ
Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.(Nahl: 125).
5. Když lidé vidí da’íju, šejcha, nebo imáma, očekávají od nich, že uvidí živoucí příklad islámu. Pokud je uvidí hřešit, pak okamžitě ztratí svou důvěru, kterou v ně vkládali a naštvou se na islám, nebo to vezmou jako důkaz toho, že se nejedná o velké hříchy. Islámští učenci by si měli být vědomi, že jejich životy představují jejich víru, že by si vždy měli dávat pozor, aby o islámu nešířili špatný dojem. Posel Boží صلىاللهعليهوسلمpravil: „Přednost učence nad zbožným je jako přednost mne před vámi.“[2]
6. Budete pokoušeni. Sám život je bezpochyby zkouškou a každý člověk je neustále pokoušen, různými způsoby. Pokud se však někdo rozhodne učit se islámským vědám, nesmí čekat, že mu Alláh dá lehký a pohodlný život. Jak nás učí historie, právě ti Bohu nejbližší lidé budou zkoušeni nejvíce. Boží Posel pravil: „Nejvíce pokoušeni jsou proroci, potom dobří lidé a pak jim podobní.“ Buďte na pokušení připraveni a chápejte je jako známku toho, že vás Vznešený Alláh miluje, že takto zkouší vaši lásku vůči Němu. Vzpomeňte si, že Boží Posel pravil: „Pro koho si Alláh přeje dobro, tomu dá porozumět náboženství.“[3] Tedy nikoli, že přivede dotyčného do ráje, ale přivede ho ke splnění všech závazků s porozuměním, praktikováním, a s tím, že tomuto bude učit i další lidi a zároveň bude čelit problémům, které z toho pramení, což nakonec dotyčného do ráje i uvede.
7. Studium a získání titulu by nemělo představovat konec, ale začátek velkých cílů. Nezřídka lze vidě hledače nauky, šejchy a profesory bez jakýchkoli cílů a sklonů k tomu, aby něčeho dosáhli poté, co ve svém prvořadém cíli uspěli. I když se umma potýká se spoustou nezodpovězených otázek, tito lidé se o to, jak se zdá, nestarají. Pokud budeme hledat příčiny tohoto jevu, pak shledáme, že se mnozí z nich obrátili k islámské nauce kvůli následujícím důvodům: uspokojit ambice svých rodičů, aby získali titul, nebo jen aby měli znalost. Když už ji jednou získali, nedbali o něj, nebo jednoducho nevěděli, co s ním dělat dál. Pokračovali pak ve svém životě jako „osli co nesou knihy.“ Každý, kdo se rozhodne pro studium islámských nauk musí být introspektivní a mít dobrou motivaci k tomu, aby se učil. Možná chcete na území, kde žijete, otevřít islámské centrum, možná se chcete stát právníkem v oblasti, kde není dostatek kvalitně vzdělanýcn kádrů… Cokoli si zvolíte, abyste se tomu po ukončení svého studia věnovali, by mělo být něco šlechetné, co děláte ve jménu Alláha Vznešeného. V krátkosti sám proces studia a učení se by neměl být cílem sám o sobě, nýbrž schůdkem k dosažení vyššího cíle.
8. Nezbytné je pochopit, že nedokážete změnit úplně každého. V životě ne vždy dosáhneem toho, co jsme chtěli. Zapamatujte si, že ne každý, se kterým se potkáte, se s vámi ve všem a na všem shodne, vyslechne vás a porozumí vašemu poselství. Vždy spíše přijdou lidé, kteří s vámi souhlasit nebudou a budou vás odmítat. To je skutečnost a na tu musíme být připraveni, majíce na zřeteli, že vedení přichází jedině od Alláha a my jsme odpovědni jen na výzvu k tomu a na předání toho, co jsme se naučili.
لَيْسَ عَلَيْكَ هُدَاهُمْ وَلَكِنَّ اللَّهَ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ وَمَا تُنْفِقُوا مِنْ خَيْرٍ فَلأنْفُسِكُمْ وَمَا تُنْفِقُونَ إِلا ابْتِغَاءَ وَجْهِ اللَّهِ وَمَا تُنْفِقُوا مِنْ خَيْرٍ يُوَفَّ إِلَيْكُمْ وَأَنْتُمْ لا تُظْلَمُونَ
Není povinností tvou, abys je vedl, ale Bůh vede toho, koho chce. To, co rozdáváte dobrého, je ve prospěch vás samých, avšak vydávejte jen z touhy popatřit na tvář Boží. A to, co vydáte dobrého, bude vám plně nahrazeno a nebude vám ukřivděno. (Bekara:272).
9. Budete chybovat. Mnozíz nás se oddali znalosti, aby se vykoupili za předešlé hříchy, aby se tak mohli stát jedněmi z těch, kteří „nehřeší.“ Být lidskou bytostí však znamená, že se nikdy nebudeme moci od hříšnosti osvobodit. Proto někteří přestanou hledat islámskou nauku, když pochopí, že znalost již mají, ale stále čas od času zhřeší.Pravdou je, že šejtán si přeje, abychom toho nechali a pokud tak učiníme, padáme do jeho náruče. Ale Alláh je ten, který miluje ty, kteří se k Němu kají pokaždé, když zaškobrtnou a udělají chybu. Za takové situace vždy vstaňte, obraťte se k Alláhu s pokáním a znovu se snažte být dobrým muslimem a nikdy, ale opravdu nikdy nedovolte, aby vás vaše hříchy odvedly od učení se islámské nauce. Nechť vás to motivuje, abyste se ještě více zabývali islámem a vaše dobré činy tak převážily ty špatné v Soudný Den. Pravil Boží Posel صلىاللهعليهوسلم: „Kdo poukáže na nějaký dobrý čin, má odměnu jako i ten, který jej učiní.“[4] V dalším hadísu na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه se udává, že Boží Posel صلى الله عليه و سلمpravil: „Kdokoli vyzývá k dobru, má odměnu za všechny, kteří ho v tom následují, aniž se z jejich odměny cokoli odejme.“
10. Vyučování a učení se islámu je hodno odměny, kterou za to obdržíte. I když by se z toho, co jsme vzpomenuli, mohlo zdát, že praktikovat islám je těžké, není to účelem tohoto článku. Účelem je připravit vás na mnohé výzvy a odpovědnosti, které před vámi vyvstávají, zatímco se odhodláváte sloužit Alláhu tím, že učíte nejprve sami sebe a potom i všechny ostatní. Tato odměna však stojí za to, ať už se jedná o odměnu na tomto, nebo na onom světě. Víme, že cesta nauky vede do ráje, ale vy získáte také, dáí-li Bůh, i odměnu za to, že jste k dobru vedli a učili je i další lidi. Je to z tohoto hlediska jeden z dobrých činů, za které můžeme získat vícenásobnou odměnu. Boží Prorok صلىاللهعليهوسلمpravil: „Když člověk zemře, přestávají mu všechny jeho dobré činy, kromě trojích: Zanechá-li trvalý milodar (wakf), zanechá-li znalost, kterou se druzí obohatí a zanechá-li dobře vychované dítě, které za něj činí dobro (prosí za něj u Alláha).“ Největší odměnou toho, kdo se učí islámské nauky a vyučuje jim je to, že na tomto i na onom světě může sklidit plody své práce. Není nic krásnějšího, než když vám někdo poví, že se změnil a stal se lepším, kvůli vašemu vlivu, nebo že vyřkl šehádu. Potom víte, že každá oběť, kterou jste podstoupili ve jménu Božím a pro tuto víru, se vyplatila.
Proto, milí bratři a sestry, vyučujme islám, hledejme odměnu u Alláha a mějme na paměti své povinnosti a též i zkoušky, které s nimi přicházejí. Toto připomínám sobě samému a pak i všem ostatním, kteří hledají islámskou znalost a islámské nauky vyučují.
Alláh nechť nás opatruje a upevní na Své cestě. Ámín!
Autor: Safet Suljić, Islámská univerzita, Fakulta šarí’atských věd, Rijád, KSA
www.ansarassunnah.blogspot.com (2.6.2011)
Překlad: Alí Větrovec, redakčně kráceno
[1] Sahíhu l-Buchárí 1/25.
[2] Sahíhu l-Buchárí 1/25; Sunen Ibn Mádža, 208.
[3] Sahíhu l-Buchárí 1/25.
[4] Sahíh Muslim.