V současnosti jsme v Evropě svědky jevu, kdy se z jednoho světového náboženství – a ne náhodou se tento „problém“ týká právě islámu – stalo hojně využívané politikum, které se pomalu, ale jistě přesouvá z poloh extrémní pravice blíže a blíže ke společenskému středu.
V současnosti jsme v Evropě svědky jevu, kdy se z jednoho světového náboženství – a ne náhodou se tento „problém“ týká právě islámu – stalo hojně využívané politikum, které se pomalu, ale jistě přesouvá z poloh extrémní pravice blíže a blíže ke společenskému středu. Varovat před islámem se stává již nejen módní záležitostí, do té míry, že před islámem nevarovat bude za chvíli politická sebevražda. Nejrůznější politické formace i společensky aktivní jedinci tváří v tvář evropské ekonomické, politické, sociální i identitární krizi přistoupili na nebezpečnou hru hledání nepřítele a systematického vzbuzování strachu různými neologizmy, které na lidi působí tu jako červený hadr na býka a tu jako čarovná zaklínadla. Mezi takové neologizmy patří i kouzelné slůvko islamizace. Z kategorie podobných šarlatánských triků je i vyvolávání zaprášených historických reminiscencí, tklivé oslavy někdejších slavných proher a probouzení pocitu historické křivdy a nutnosti pomstít ji. Hra je to v těžké době o to nebezpečnější, že stále více zotročovanépublikum vtahuje do svého dění a nabízí mu, sice iluzorní a potenciálně sebevražednou, ale přeci jen možnost „uchopit svůj vlastní osud a vlastní rukou psát světové dějiny.“ Jako již mnohokrát předtím, i v posledním měsíci přinesla tato hra s ohněm již první své vlastní mrtvé.
Následujícím textem chci jen poukázat na to, jaké je pozadí „nastávajícího konfliktu,“ kdo jej živí a kam může vést. Také pohovořím o tom, učí-li islám opravdu tomu, že všichni budou muslimové, prahne-li po světovládě nebo nikoli a zda-li je islám skutečně „fašizující“ pokud ne rovnou „fašistickou“ ideologií světové dominance, za kterou je dnes tak často vydáván.
Co tedy hovoří Korán a Sunna o vítězství islámu a světové nadřazenosti?
1. Islám skutečně zcela jasně stanovuje, že je jediným pravým náboženstvím a všechna ostatní náboženství jsou lží. Alláh pravil:
وَمَنْ أَظْلَمُ مِمَّنِ افْتَرَى عَلَى اللَّهِ الْكَذِبَ وَهُوَ يُدْعَى إِلَى الإسْلامِ وَاللَّهُ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الظَّالِمِينَ يُرِيدُونَ لِيُطْفِئُوا نُورَ اللَّهِ بِأَفْوَاهِهِمْ وَاللَّهُ مُتِمُّ نُورِهِ وَلَوْ كَرِهَ الْكَافِرُونَ هُوَ الَّذِي أَرْسَلَ رَسُولَهُ بِالْهُدَى وَدِينِ الْحَقِّ لِيُظْهِرَهُ عَلَى الدِّينِ كُلِّهِ وَلَوْ كَرِهَ الْمُشْرِكُونَ
Kdo je nespravedlivější než ten, kdo si proti Bohu lži vymýšlí, zatímco je vyzýván k přijetí islámu? Bůh věru nevede cestou správnou lid nespravedlivý. Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. (Saff: 7-9)
V Sunně lze nalézt mnoho předpovědí minulých i budoucích úspěchů muslimů i předpovídaný návrat islámské dominance a chalífátu.
2. Předpovězeno sice je, že se islám dostane všude, ke každému jedinci a každý bude mít tu možnost potkat se s ním a následně jej přijmout, čímž si zaručí spásu, nebo odmítnout, čímž si zaručí věčné zatracení – to ale vůbec neznamená, že islám bude všude vládnout, nebo že se dokonce všichni lidé stanou muslimy. Vznešený pravil:
وَأَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ مُصَدِّقًا لِمَا بَيْنَ يَدَيْهِ مِنَ الْكِتَابِ وَمُهَيْمِنًا عَلَيْهِ فَاحْكُمْ بَيْنَهُمْ بِمَا أَنْزَلَ اللَّهُ وَلا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ عَمَّا جَاءَكَ مِنَ الْحَقِّ لِكُلٍّ جَعَلْنَا مِنْكُمْ شِرْعَةً وَمِنْهَاجًا وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ لَجَعَلَكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَلَكِنْ لِيَبْلُوَكُمْ فِي مَا آتَاكُمْ فَاسْتَبِقُوا الْخَيْرَاتِ إِلَى اللَّهِ مَرْجِعُكُمْ جَمِيعًا فَيُنَبِّئُكُمْ بِمَا كُنْتُمْ فِيهِ تَخْتَلِفُونَ
I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu. (Máida:48) A také pravil:
إِنَّكَ لا تَهْدِي مَنْ أَحْبَبْتَ وَلَكِنَّ اللَّهَ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ
Nemůžeš vést ty, které bys rád vedl, avšak Bůh, ten vede, koho chce. A On dobře zná ty, kdož správně jsou vedeni. (Kasas:56)
3. Nakonec je tu ještě celá řada veršů a podání hovořících o Dni Shromáždění a o době těsně před ním. Alláh Nejvyšší praví:
يَقُولُ الإنْسَانُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ الْمَفَرُّ كَلا لا وَزَرَ إِلَى رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمُسْتَقَرُّ يُنَبَّأُ الإنْسَانُ يَوْمَئِذٍ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ بَلِ الإنْسَانُ عَلَى نَفْسِهِ بَصِيرَةٌ وَلَوْ أَلْقَى مَعَاذِيرَهُ
tehdy člověk vykřikne: „Kam prchnout mám?“ Však pozor! Nebude žádný úkryt znám, u Pána tvého v ten den bude shromaždiště jen! V ten den bude člověku sděleno, co zavčas učinil a co zameškal. Ba co víc, člověk sám sebe bude jasně zřít, a kdyby své omluvy mohl předložit… (Kijáma:10-15)
Existuje mnoho podání ze Sunny[1], které naznačují, že tyto katastrofické události Soudného Dne nadejdou nad nejhoršími lidmi, kteří budou páchat ty nejhorší podoby nemravností, cizoložství, lichvy atd., zatímco Alláh pošle vánek, který odejme duše všem věřícím, takže zemřou a nedožijí se této zkázy. Předpovězen je i vpád lidí označovaných jako Římané (pravděpodobně Evropané) až na místo A’mak nebo Wábik, kde budou muslimy zastaveni, aby nedošli do Medíny. Amr ibn al-Ás od Proroka zaznamenává, že před soudným dnem budou nejmocnější a nepočetnější nikoli muslimové, ale právě Římané.
Jedním ze zázraků Koránu je, že jeho verše a poselství platí nezávisle na tom, co o nich soudí člověk a do které ze dvou skupin, věřících nebo nevěřících, sám sebe řadí. Korán povyšuje jedny a ponižuje druhé, nezávisle na tom, co si oni o sobě myslí. Muslim je totiž ten, který se plně a svévolně odevzdal do vůle Boží a svou mysl, chování i práci podřizuje pravidlům Koránu a Sunny. Muslimem je ten, koho za něj považuje Bůh a nikdo nemá tu jistotu, že když se jím narodí, nebo si tuto cestu zvolí, bude jí hoden až do smrti. Proto Vznešený přikazuje:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلا تَمُوتُنَّ إِلا وَأَنْتُمْ مُسْلِمُونَ
Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali! (Álu ‘Imrán: 102)
Prorok Muhammed صلى الله عليه و سلم učil, že co se týče znalosti a víry netřeba dívat se dolů na ty, kteří jsou na tom hůř, ale dívat se vzhůru na ty, kteří jsou na tom lépe, v protikladu k majetku a lákadlům tohoto světa. Protože si skutečný muslim není nikdy zcela jist tím, že je skutečně hoden oněch vznešených poct, které jsou mu na tomto i na onom světě přislíbeny za dodržení všeho, co se po něm žádá, nemůže být nikdy členem skupiny nadlidí. A důvodem jeho dominance nemůže být nikdy to, že sám sebe kategorizuje jako muslima. Islám jednoduše vystupuje proti dělení lidí na nadlidi a podlidi a každého, kdo by na někoho ukazoval prstem, učí, že další tři prsty ukazují na něj.
Budeme-li pozorovat, co se v Koránu píše o dominanci, shledáme, že Bůh popisuje dva archetypy světovládců – světovládce dobra a světovládce zla.
O faraonovi, světovládci zla, říká Alláh:
فَكَذَّبَ وَعَصَى ثُمَّ أَدْبَرَ يَسْعَى فَحَشَرَ فَنَادَى فَقَالَ أَنَا رَبُّكُمُ الأعْلَى
však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl, pak zády se otočil a pryč pospíšil a lidi své si shromáždil a pak prohlásil: „Já vaším pánem jsem nejvyšším!“ (Názi’át:21-24)
قَالَ لَئِنِ اتَّخَذْتَ إِلَهًا غَيْرِي لأجْعَلَنَّكَ مِنَ الْمَسْجُونِينَ
I zvolal Faraón: „Uznáš-li jiné božstvo než mne, do vězení tě dám věru hodit!“ (Šuará:29)
وَقَالَ فِرْعَوْنُ يَا أَيُّهَا الْمَلأ مَا عَلِمْتُ لَكُمْ مِنْ إِلَهٍ غَيْرِي فَأَوْقِدْ لِي يَا هَامَانُ عَلَى الطِّينِ فَاجْعَلْ لِي صَرْحًا لَعَلِّي أَطَّلِعُ إِلَى إِلَهِ مُوسَى وَإِنِّي لأظُنُّهُ مِنَ الْكَاذِبِينَ
I řekl Faraón: „Velmoži, nevím o tom, že byste měli nějaké božstvo kromě mne. Hámáne, dej pro mne vypálit z hlíny cihly a postav mi věž, možná že vystoupím až k božstvu Mojžíšovu, neboť věru jej za lháře pokládám.“ (Kasas:38) Z těchto veršů si lze udělat představu v čem spočívala světovláda faraóna, o co se opírala a co sledovala. Faraón sám je měřítkem dobra a zla, příkladem krajního utilitaristy, sebestředného sobce, hamižného imperialisty s nekonečným apetitem vlastnit, podrobovat si, dobývat a zotročovat. Svou moc upevňuje brutálním potíráním jakékoli opozice a exemplární likvidací veškerých forem odporu.
Oproti němu stojí archetyp dobrého světovládce, kterým je tajuplná koránská postava Zú l-Karnejna, o němž je řečeno:
إِنَّا مَكَّنَّا لَهُ فِي الأرْضِ وَآتَيْنَاهُ مِنْ كُلِّ شَيْءٍ سَبَبًا فَأَتْبَعَ سَبَبًا حَتَّى إِذَا بَلَغَ مَغْرِبَ الشَّمْسِ وَجَدَهَا تَغْرُبُ فِي عَيْنٍ حَمِئَةٍ وَوَجَدَ عِنْدَهَا قَوْمًا قُلْنَا يَا ذَا الْقَرْنَيْنِ إِمَّا أَنْ تُعَذِّبَ وَإِمَّا أَنْ تَتَّخِذَ فِيهِمْ حُسْنًا قَالَ أَمَّا مَنْ ظَلَمَ فَسَوْفَ نُعَذِّبُهُ ثُمَّ يُرَدُّ إِلَى رَبِّهِ فَيُعَذِّبُهُ عَذَابًا نُكْرًا وَأَمَّا مَنْ آمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا فَلَهُ جَزَاءً الْحُسْنَى وَسَنَقُولُ لَهُ مِنْ أَمْرِنَا يُسْرًا
Upevnili jsme moc jeho na zemi a zahrnuli jsme jej prostředky k věcem všem. A on za nebeským šel lanem, a když dospěl k slunce západu, shledal, že zapadá v prameni vroucím, a nalezl lid nějaký poblíže. I řekli jsme mu: „Dvourohý, na tobě je, zda potrestáš je, či zda zachováš se k nim dobře.“ Odpověděl: „Toho, kdo z nich je nespravedlivý, potrestám a potom bude navrácen k Pánu svému, jenž potrestá jej trestem odporným. A co týká se toho, kdo věří a zbožné skutky konal, tomu dostane se odměny překrásné a rozkaz, jejž dáme mu, bude snadný.“ (Kehf:84-88)
Zú l-Karnejn si je naproti tomu očividně vědom, že spíše než vládcem je správcem z moci Boží, vládnoucím v harmonii a shodě s Božím Zákonem. Sám je prostředkem Boží vůle, podle které jedná. Aktivně potlačuje zlo, aby dobro mohlo pokojně prospívat a růst. Brání se, buduje a v případě potřeby i útočí, za účelem velebení tohoto světa, doručování Boží zvěsti a poselství. Ve shodě s Boží zákonitostí:
الَّذِينَ أُخْرِجُوا مِنْ دِيَارِهِمْ بِغَيْرِ حَقٍّ إِلا أَنْ يَقُولُوا رَبُّنَا اللَّهُ وَلَوْلا دَفْعُ اللَّهِ النَّاسَ بَعْضَهُمْ بِبَعْضٍ لَهُدِّمَتْ صَوَامِعُ وَبِيَعٌ وَصَلَوَاتٌ وَمَسَاجِدُ يُذْكَرُ فِيهَا اسْمُ اللَّهِ كَثِيرًا وَلَيَنْصُرَنَّ اللَّهُ مَنْ يَنْصُرُهُ إِنَّ اللَّهَ لَقَوِيٌّ عَزِيزٌ
A kdyby byl Bůh nezahnal jedny lidi druhými, věru by byly bývaly zničeny poustevny, kostely, modlitebny a místa klanění, v nichž hojně je vzpomínáno jména Božího. – A Bůh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu – a Bůh věru je silný, mocný. (Hadždž:40)
Drží se principů dobra a zla, které jsou dané. Nebuduje impérium z touhy po impériu samém, ani z hrabivosti, ale jen proto, aby ustavil řád a každému dal možnost seznámit se s Boží zvěstí. Mezi těmito etickými principy dobra a zla nelavíruje, nemění je v časech, místech a situacích, nekompromituje je a měří stále stejným metrem všem. Jako Bůh poručil Prorokovi صلى الله عليه و سلم říci:
قُلْ لا يَسْتَوِي الْخَبِيثُ وَالطَّيِّبُ وَلَوْ أَعْجَبَكَ كَثْرَةُ الْخَبِيثِ فَاتَّقُوا اللَّهَ يَا أُولِي الألْبَابِ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
Rci: „Špatné a dobré si není rovno, třebaže se ti líbí mnohé z toho, co je špatné. Bojte se Boha, lidé obdaření rozmyslem – snad budete blažení!“ (Máida:100)
Měřítko toho, co je dobré a co je špatné nečerpá od sebe, ale z jiného zdroje, který jej samého nekonečně přesahuje. Navíc toto měřítko není povrchní, zvažuje citlivě všechny úhly a všechny možnosti, nejen svůj pohled. Je si vědom, že něco na první pohled dobré a možná i v krátkodobém horizontu prospěšné, je špatné a škodlivé v konečném důsledku. Jako ve verši:
كُتِبَ عَلَيْكُمُ الْقِتَالُ وَهُوَ كُرْهٌ لَكُمْ وَعَسَى أَنْ تَكْرَهُوا شَيْئًا وَهُوَ خَيْرٌ لَكُمْ وَعَسَى أَنْ تُحِبُّوا شَيْئًا وَهُوَ شَرٌّ لَكُمْ وَاللَّهُ يَعْلَمُ وَأَنْتُمْ لا تَعْلَمُونَ
Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte. (Bekara:216)
Takovými vládci byli v historické době svého zlatého věku i muslimové, neboť se drželi své víry. Druhý chalífa po smrti Prorokově, Omar ibnu l-Chattáb pravil: „I pokud by ovce podklouzla na říčním břehu v Iráku, pak vím, že Bůh se mne na to otáže: „Proč jsi nevydláždil cestu, Omare?“
Tuto férovost islámské dominance oproti dominanci západní dosvědčili i mnozí tehdejší i dnešní nemuslimové. Aktuálním příkladem je německý spisovatel a žurnalista Jürgen Todenhofer,[2] který ve své knize s názvem „Proč zabíjíš, Zejde?“ prohlásil: „Muslimové nezmasakrovali 4 miliony lidí v křižáckých válkách, nepovraždili 50 milionů lidí v době kolonializmu a ani nezačali obě světové války, které stály život celkem 70 milionů duší.“
Vrátíme-li se zpět ke koránským archetypům dobrých a zlých světovládců, můžeme pokračovat mojžíšovským příběhem ve chvíli, kdy celému shromáždění mágů na faraonově dvoře právě předvedl své zázraky. Korán popisuje, co následovalo:
وَأُلْقِيَ السَّحَرَةُ سَاجِدِينَ قَالُوا آمَنَّا بِرَبِّ الْعَالَمِينَ رَبِّ مُوسَى وَهَارُونَ قَالَ فِرْعَوْنُ آمَنْتُمْ بِهِ قَبْلَ أَنْ آذَنَ لَكُمْ إِنَّ هَذَا لَمَكْرٌ مَكَرْتُمُوهُ فِي الْمَدِينَةِ لِتُخْرِجُوا مِنْهَا أَهْلَهَا فَسَوْفَ تَعْلَمُونَ لأقَطِّعَنَّ أَيْدِيَكُمْ وَأَرْجُلَكُمْ مِنْ خِلافٍ ثُمَّ لأصَلِّبَنَّكُمْ أَجْمَعِينَ قَالُوا إِنَّا إِلَى رَبِّنَا مُنْقَلِبُونَ وَمَا تَنْقِمُ مِنَّا إِلا أَنْ آمَنَّا بِآيَاتِ رَبِّنَا لَمَّا جَاءَتْنَا رَبَّنَا أَفْرِغْ عَلَيْنَا صَبْرًا وَتَوَفَّنَا مُسْلِمِينَوَقَالَ الْمَلأ مِنْ قَوْمِ فِرْعَوْنَ أَتَذَرُ مُوسَى وَقَوْمَهُ لِيُفْسِدُوا فِي الأرْضِ وَيَذَرَكَ وَآلِهَتَكَ قَالَ سَنُقَتِّلُ أَبْنَاءَهُمْ وَنَسْتَحْيِي نِسَاءَهُمْ وَإِنَّا فَوْقَهُمْ قَاهِرُونَ قَالَ مُوسَى لِقَوْمِهِ اسْتَعِينُوا بِاللَّهِ وَاصْبِرُوا إِنَّ الأرْضَ لِلَّهِ يُورِثُهَا مَنْ يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
A vrhli se kouzelníci na zem, na tvář padajíce a prohlásili: „Uvěřili jsme v Pána lidstva veškerého, Pána Mojžíšova a Árónova!“ I zvolal Faraón: „Jak to, že jste v Něj uvěřili, dříve než jsem vám to dovolil? Věru toto je lest, kterou jste si v tomto městě vymyslili, abyste z něho obyvatele jeho vyhnali, však záhy poznáte! Dám vám useknout vaše pravé ruce a vaše levé nohy a potom vás všechny nechám ukřižovat!“ Odpověděli: ,My věru k Pánu svému se obrátíme, vždyť ty se nám mstíš jen za to, že uvěřili jsme ve znamení Pána svého, když nám byla předvedena. Pane náš, propůjči nám trpělivost a dej nám zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni!“ I řekli velmoži z lidu Faraónova: „Zdaž necháš Mojžíše a lid jeho, aby šířili na zemi pohoršení a aby opustili tebe i božstva tvá?“ Odpověděl: „Pobijeme syny jejich a ponecháme naživu jen ženy jejich a přemůžeme je vítězně!“ I pravil Mojžíš lidu svému: „Proste Boha o pomoc a buďte trpěliví, vždyť země Bohu náleží a On v dědictví ji dává tomu, komu chce ze služebníků Svých. A šťastný konec náleží bohabojným!“ (A’ráf:120-128)
وَقَالَ فِرْعَوْنُ ذَرُونِي أَقْتُلْ مُوسَى وَلْيَدْعُ رَبَّهُ إِنِّي أَخَافُ أَنْ يُبَدِّلَ دِينَكُمْ أَوْ أَنْ يُظْهِرَ فِي الأرْضِ الْفَسَادَ وَقَالَ مُوسَى إِنِّي عُذْتُ بِرَبِّي وَرَبِّكُمْ مِنْ كُلِّ مُتَكَبِّرٍ لا يُؤْمِنُ بِيَوْمِ الْحِسَابِوَقَالَ رَجُلٌ مُؤْمِنٌ مِنْ آلِ فِرْعَوْنَ يَكْتُمُ إِيمَانَهُ أَتَقْتُلُونَ رَجُلا أَنْ يَقُولَ رَبِّيَ اللَّهُ وَقَدْ جَاءَكُمْ بِالْبَيِّنَاتِ مِنْ رَبِّكُمْ وَإِنْ يَكُ كَاذِبًا فَعَلَيْهِ كَذِبُهُ وَإِنْ يَكُ صَادِقًا يُصِبْكُمْ بَعْضُ الَّذِي يَعِدُكُمْ إِنَّ اللَّهَ لا يَهْدِي مَنْ هُوَ مُسْرِفٌ كَذَّابٌ
I pravil Faraón: „Nechte mne zabít Mojžíše! Ať si pak volá Pána svého! Obávám se, že změní vaše náboženství či způsobí v zemi pohoršení.“ Pravil Mojžíš: „Utíkám se o pomoc k Pánu svému i Pánu vašemu před každým pyšným, jenž nevěří v den zúčtování!“ I pravil nějaký muž věřící z rodu Faraónova, jenž skrýval víru svou: „Což chcete zabít člověka jen proto, že říká: Pánem mým je Bůh? Vždyť přišel k vám s jasnými důkazy od Pána vašeho; je-li lhářem, tedy lež jeho se proti němu obrátí, však hovoří-li pravdu, budete postiženi částí toho, čím vám hrozí. Vždyť Bůh nevede správnou cestou toho, kdo přestupníkem je a lhářem. (Gháfir:26-28) Tedy v případě otevřené konfrontace prohraje vždy lžívé impérium, které promarní poslední šanci na svou obrodu a záchranu jen proto, že přehodnocení jeho degenerovaných základů by několik jedinců stálo pohodlné pozice a celek ztrátu glorioly vlastní výlučnosti.
To, co je vylíčeno v archetypálním příběhu je na jiných místech řečeno přímo a bez příkras:
يَسْأَلُونَكَ عَنِ الشَّهْرِ الْحَرَامِ قِتَالٍ فِيهِ قُلْ قِتَالٌ فِيهِ كَبِيرٌ وَصَدٌّ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ وَكُفْرٌ بِهِ وَالْمَسْجِدِ الْحَرَامِ وَإِخْرَاجُ أَهْلِهِ مِنْهُ أَكْبَرُ عِنْدَ اللَّهِ وَالْفِتْنَةُ أَكْبَرُ مِنَ الْقَتْلِ وَلا يَزَالُونَ يُقَاتِلُونَكُمْ حَتَّى يَرُدُّوكُمْ عَنْ دِينِكُمْ إِنِ اسْتَطَاعُوا وَمَنْ يَرْتَدِدْ مِنْكُمْ عَنْ دِينِهِ فَيَمُتْ وَهُوَ كَافِرٌ فَأُولَئِكَ حَبِطَتْ أَعْمَالُهُمْ فِي الدُّنْيَا وَالآخِرَةِ وَأُولَئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
Nevěřící nepřestanou proti vám bojovat, dokud vás neodvrátí od náboženství vašeho, budou-li toho schopni. (Bekara:217)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا تَتَّخِذُوا بِطَانَةً مِنْ دُونِكُمْ لا يَأْلُونَكُمْ خَبَالا وَدُّوا مَا عَنِتُّمْ قَدْ بَدَتِ الْبَغْضَاءُ مِنْ أَفْوَاهِهِمْ وَمَا تُخْفِي صُدُورُهُمْ أَكْبَرُ قَدْ بَيَّنَّا لَكُمُ الآيَاتِ إِنْ كُنْتُمْ تَعْقِلُونَ
Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. (Álu ’Imrán: 118)
Tento náboženský konflikt není zapříčiněn nějakou konfliktní a agresivní povahou islámu samého, ale spočívá v konfliktu islámu s jedinci a skupinami, které upřednostňují své obžerství po lákadlech tohoto světa, které je častokrát zastíráno, anebo zdůvodňováno náboženskými argumenty a degenerovanými fragmenty náboženského cítění, kde se takoví nevěřící sami se staví do pozice těch, kteří mají na světové zdroje právo větší, přednější a legitimnější, než všichni ostatní. O tom Korán hovoří:
وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ لا تُفْسِدُوا فِي الأرْضِ قَالُوا إِنَّمَا نَحْنُ مُصْلِحُونَ أَلا إِنَّهُمْ هُمُ الْمُفْسِدُونَ وَلَكِنْ لا يَشْعُرُونَ
A když se jim řekne: „Nešiřte pohoršení na zemi!“, tu odpovídají: „My ji jen polepšujeme!“ Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí? (Bekara: 11-12)
[1] Hadísy na toto téma zaznamenává)ají imám Ahmed a imám al-Buchárí na autoritu Abú Hurejry a imám Muslim na autoritu Newáse ibn Sem’ána.
[2] Jürgen Todenhofer se narodil v roce 1940 v německém Offenburgu, byl také politikem, poslancem za CDU a je nezlomným oponentem západních „civilizujících“ angažmánů v Iráku, Afghánistánu a jinde. Tuto svou kritiku zosobnil v knihách „Kdo pláče za Abdulem a Tanayou“ (Wer weint schon um Abdul und Tanaya, 2003), „Andy a Marwa: dvě děti a válka“ (Andy und Marwa: zwei Kinder und der Krieg) a „Proč zabíjíš, Zejde?“ (Warum tötest du, Zaid?, 2008) .