Chov psů a jiných domácích zvířat

Chovat domácí zvířata není podle islámu zakázáno, dokonce i kdyby to bylo doma, pakliže je jim zajištěno vše, co potřebují a podmínky, ve kterých jsou zvířata držena, jsou pro ně adekvátní a přirozené. Prorok Muhammed, mír a požehnání s ním, podle podání zaznamenaných imámy al-Buchárím i Muslimem proklel ty, kteří jakkoli týrají zvířata. V Koránu Bůh praví (ve významu):

A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb:21)

Člověk tedy takto může chovat např. rybičky, ptáky, nebo kočku apod.

O soužití lidí a psů se dočteme i v Koránu, v příběhu o lidech, které Bůh zachránil před útlakem tím, že je na tři století uspal v jeskyni, i s jejich psem (ve významu):

A byl bys je pokládal za bdící, zatímco oni spali a My je napravo i nalevo kolébali; a pes jejich s předními tlapami roztaženými na prahu ležel. A kdybys je byl náhodou spatřil, byl by ses dal před nimi na útěk pln strachu z nich hrozného. (Kehf:18)

Avšak psa člověk může chovat a je to pro něj podle islámského zákona dovoleno výhradně jen pod následujícími podmínkami:

1.       Pes nebude doma. Psa je chovat  v bytě, nebo v domě výslovně zakázano. Důkazem je obecně přijímaný hadís (výrok) Proroka Muhammeda, mír a požehnání s ním:

“Andělé nevstupují do domu, kde se nachází pes a sochy.“[1] V Buchárího podání stojí: “… a obraz.” Od Abú Hurejry je zaznamenáno, jak se Prorok, mír a požehnání s ním, k tomuto zákazu postavil. Řekl: „Přišel za mnou Džibríl (anděl Gabriel), a řekl mi: “Šel jsem k tobě i včera, ale v příchodu mi bránilo to, že u dveří stála socha, v domě bylo plátno na kterém byly nějaké obrázky a v domě byl pes. nařiď, ať se soše utne hlava, aby byla v podobě kmene, plátno strhni a učiň z něj prostírání, přes které se bude šlapat a nařiď ať se pes z domu vyvede.“[2]

2.       Musí to být výhradně za účelem hlídání majetku, stád, nebo pro lov. Bezúčelně chovat psa je zakázáno. Abú Hurejra vypráví od Božího Posla Muhammeda, mír a požehnání s ním: „Kdo chová psa, kromě psa na hlídání stád, psa k lovu, a psa k hlídání zásob úrody, tomu se každý den zmenšuje odměna o dva kiráty.“[3] Kirát, použitý zde jako příměr, byl staroarabskou váhovou jednotkou. V jiném vyprávění o kirátu odměny je řečeno, že jeden je veliký jako hora Uhud (veliký kopec za Medínou). Učenci se rozešli v ohledu použití psa pro hlídání domova. Někteří to povolili analogicky k příkladům uvedeným v hadíse, zatímco jiní zdůraznili, že tato možnost v něm není uvedena jako výjimka a proto ji zakázali – kdyby tato možnost byla, Prorok by ji byl do výjimky zahrnul, neboť pes jako hlídač domu byl i v jeho době znám. Co se týče slepeckého psa, přední učenec z Království Saúdské Arábie šejch Muhammed Sálih al-Munedždžid stanovuje, že zde nevidomý nemá žádnou, nebo má takřka nulovou možnost jak svou situaci řešit jiným způsobem, nežli speciálně cvičeným vodícím psem a jeho držení je kvůli nezbytné potřebě a nevidomý majitel psa má tak naději na prominutí Boží. Dále uvádí, že „kdokoli z muslimů se k tomuto postaví neochotně, dopouští se jasné chyby.“[4]

3.       Podle vícero podání je psa zakázáno prodávat za peníze.

Přední učenec z Království Saúdské Arábie Sálih ibn Fewzán ibn Abdilláh Áli Fewzán uvedl tyto důvodu zákazu chovu psů jako pouze domácích mazlíčků, mimo vzpomenuté účely:

1. Pes v domě brání příchodu andělů milosrdenství, což je nesmírná škoda. Který muslim by nechtěl ve svém domě anděly?

2.Kvůli nim se každý den zmenšuje odměna o dva kiráty a každý je jako hora Uhud.

3. Jejich pořizování si jako domácích mazlíčků je jedna z podob napodobování nevěřících a následování jejich zvyků, což je zakázáno.

4. Jejich koupě je škoda, neboť jednak nesou nečistotu a jednak by mohli obtěžovat sousedy a příchozí svým štěkotem.

Co se týče psa a jeho nečistoty, podle většinového a nejsprávnějšího názoru je na psu nečistá jeho slina. Jiní rozvádějí, že pes tím, jak se olizuje, roztírá tuto nečistotu po celém svém těle a proto celé jeho tělo je nečistota. S tím nesouhlasí imám Málik, který tvrdí, že pes nečistý není vůbec.

Tato nečistota psí sliny se odráží na následujícím:

1.       Voda, která zůstala po pití psa, je pro rituální očistu nepoužitelná.

2.       Ulpění psí sliny na těle se z hlediska islámských předpisů o očistě řeší stejně, jako potřísnění močí, nebo jakoukoli jinou nečistotou – omytím.

2. Oblečení, nebo místo zašpiněné slinou psa, nemožno užít při modlitbě, dokud není řádně očištěno.

3. Nejí se jídlo, které zůstalo po psovi.

4. Tuto nečistotu lze odstranit např. u nádob vymytím sedmkrát, z nichž jedno vymytí je pískem, nebo zeminou.

Co se týče zabíjení psů, Prorok, mír a požehnání s ním, přikázal zabíjet psy, kteří z jakéhokoli důvodu sami od sebe útočí na člověka. To je povoleno dokonce i v posvátném okrsku Mekky, kde je jinak zakázáno cokoli živého (zvířata i stromy) lovit, zabíjet, nebo ničit.

Co se týče černého psa, Prorok, mír a požehnání s ním, nás zpravil o tom, že se šejtán (satan) nejčastěji zjevuje právě v jeho podobě.

O tom, že by měl kdy jaký pes vstoupit do ráje, nám není nic známo. Patrně se jedná o odkaz na příhodu s lidmi v jeskyni, kterou někteří zbloudilí mystikové vykreslují tak, že i pes vstoupil do ráje, tj. čistě obrazně, i člověk zlostný a nízký, pouhým doprovázením někoho dobrého, dosáhne vyšších duchovních úrovní.

A Alláh je Nejznalejší.

---