Postůj a zamysli se

Postůj a zamysli se nad jímavými slovy moudrých mužů této ummy. Přemýšlej a očišťuj svou duši, Alláh nechť ti dá dobra:
Abdulláh ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen, upozornil: “Věru špatný čin začerňuje tvář, zatemňuje srdce, oslabuje tělo a zkracuje obživu a způsobí zášť v srdcích ostatních.” 

Postůj a zamysli se nad jímavými slovy moudrých mužů této ummy. Přemýšlej a očišťuj svou duši, Alláh nechť ti dá dobra:
Abdulláh ibn Abbás, nechť je s ním Alláh spokojen, upozornil: “Věru špatný čin začerňuje tvář, zatemňuje srdce, oslabuje tělo a zkracuje obživu a způsobí zášť v srdcích ostatních.” 
Ibn Kajjím al-Džewzíjja, Alláh mu budiž Milostiv, důkladně vysvětlil: “Věru v srdci jest osamění, které nezažene, nežli přiblížení se k Alláhu. V něm jest smutek, který nezažene, kromě radosti z poznání Jeho. V něm jest chudoba, kterou nezažene, nežli upřímné přilnutí k Němu. A i kdyby byl mu dán celý vezdejšek, nikdy to tuto chudobu nezažene.”
Sa’íd ibn Džubejr, nechť je k němu Alláh Milostiv, vysvětlil: “Věru nejhodnotnější bázeň jest, když se obáváš Alláha bázní, která postaví hráz mezi tebou a neposlušností vůči Němu.”
Hasan al-Basrí, nechť je k němu Alláh Milostiv, shrnul stav nevděčných hříšníků: “Nebyli Alláhu ničím, tak Jej neuposlechli. A kdyby u Něj byli vážení, nedal by jim dopustit se hříchu.” 
Fudejl ibn Ijjád, Alláh mu budiž Milostiv, oznamuje: “Pokud nejsi schopen modlitby přes noc a půstu přes den, pak věz, že jsi věru ochuzen a spoutal ti ruce tvůj prohřešek.” 
Sufján as-Sawrí, Alláh mu budiž Milostiv, radí: “Naprav své nitro a Alláh napraví, co prokazuješ navenek. Naprav, co jest mezi tebou a Alláhem, Alláh napraví, co je mezi tebou a lidmi. Čiň si pro onen svět, Alláh ti zabezpečí tvůj svět vezdejší. A prodej svůj vezdejší svět za svět budoucí, pak je získáš oba. A neprodávej svůj budoucí svět za vezdejší , pak je oba ztratíš.” 
Abú Hafs an-Nejsabúrí, Alláh mu budiž Milostiv, podotýká: “Nejlepší, čím se služebník může přiblížit svému Pánu, je projevit potřebu po Něm, přidržovat se sunny a vyhledávat obživu z Jím povoleného.” 
 Ahmed ibn Hanbel, Alláh mu budiž Milostiv, varuje: “Přeješ-li si, aby se Alláh neodvrátil od toho, co ty sis oblíbil, pak ty vytrvej na tom, co si oblíbil On.”
Sulejmán al-Chawwás, Alláh mu budiž Milostiv, vasvětluje: “Připomenutí pro srdce je rovno potravě pro tělo. Tak jako tělo nenachází slasti po potravě při chorobě, tak i srdce nenachází sladkosti připomenutí při lásce k vezdejšímu světu.”
Ibn Tejmíjja, Alláh mu budiž Milostiv, učí: “Prosba o odpuštění je největším dobrým skutkem a její brána je široká. Kdokoli zacítí nedokonalost ve své řeči, činu, stavu, obživě, nebo nepokoji v srdci, pak je na něm, aby se navrátil k Jedinosti Boží a k prosbě o odpuštění, v nich obou je totiž uzdravení, budou-li pravdivé a upřímné.”
Selema ibn Dínár, Alláh mu budiž Milostiv, dává radu: “To, s čím si přeješ být na onom světě, započni dnes. A to, s čím si nepřeješ být na onom světě, to zanech už dnes.” 
Jahjá ibn Mu’áz, Alláh mu budiž Milostiv, sděluje o tomto světě: “Není jediného, kdo se odevzdal vezdejšímu světu, aniž by jej choroba srdce nepostihla natrvalo. A není nikoho, kdo by dovolil vezdejšímu světu zmocit se ho, aniž by upadl do moře hříchů.” 
Ibráhím ibn Adhem, Alláh mu budiž Miostiv, uzavírá: “Co je pro Alláha, zůstává…”