OTÁZKA: Proč někteří muslimové říkají, že Alláh v noci nevidí a tak si omlouvají nešvary? Jak to vzniklo historicky?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Proč někteří muslimové říkají, že Alláh v noci nevidí a tak si omlouvají nešvary? Jak to vzniklo historicky?
ODPOVĚĎ:
Je vždy nutno rozlišovat mezi skutečným učením islámu a činy jednotlivých muslimů. Někdy se stává, že člověk, který sám sebe označuje za muslima, se dopouští jednání, které je kvalifikovatelné jako něco, co je v příkrém rozporu s islámskými zásadami a někdy i dokonce se samotným učením islámu. Takový člověk namísto islámu následuje svoje tužby, omlouvá svoje hříchy a namísto toho, aby jednal podle toho, co vyžaduje jeho víra, ke které se hlásí, si tuto víru upravuje tak, aby vyhovovala jeho libůstkám. To se dělo bohužel i v historii islámu a děje se tak i dnes. Ale samotné učení islámu, Korán a Sunna, je proti takovým lidem dostatečným důkazem i svědkem.
To je i případ někoho, kdo aby omluvil svůj hřích, prohlásí, že Alláh, a Vznešený je nad tím On, po tmě (prý taky v noci, pod stůl, do místnosti apod.) nevidí. O tom jsem slyšel vyprávět mnoho nemuslimů, ale nikdy jsem ve skutečnosti nepotkal muslima, který by něco takového prohlásil, nebo učinil podle toho.
Nejzákladnějším kamenem islámského učení je totiž nauka zvaná Tewhíd – Jedinečnost Boha. Bůh je Jediný Stvořitel, Vládce, Hybatel a Majitel všeho, co existuje, je Jediný Hoden uctívání a má přesně tytéž vlastnosti a tytéž přívlastky, které si nárokuje v Koránu. Jemu není podobno nic, je nade vším a vše závisí od Něj, zatímco On nezávisí od ničeho.
Oproti Tewhídu, který se v islámu odráží naprosto ve všem, stojí širk – absolutně zakázané přidružování k Bohu, jinými slovy modloslužebnictví.To má také tři základní podoby: 1. přirovnat, či přidružit něco k Alláhu, 2. Alláha přidružit, či přirovnat k něčemu a 3. přirovnat sám sebe k Alláhu.
Kdo se dopustí čehokoli z výše jmenovaného, nemůže být muslimem, neboť spáchal čin nevíry.Jinými slovy jen přijetím Tewhídu a odvržením všech podob modloslužebnictví může být člověk muslimem.
Z toho je patrné, že přesvědčení o tom, že vidění a znalost Boží někam nedosáhne, je naprosto mylné a zcestné. Jedním z Božích jmen je al-Basír, tj. Vidoucí – Ten, který vše vidí, i když se jedná o tu nejskrytější a nejnepatrnější věc, ar-Rakíb – Bedlivý, tj. Ten, kterému nic neuniká a který vše střeží, al-Latíf – o vše dbající, al-Karíb – Blízký, vše provázející, al-Bátin – všeho dosahující svým vhledem, al-‘Alím – všeznající, al-Muhít – vše opbsahující ve svém vědění, al-Chabír – o všem zpravený, aš-Šehíd – svědek každé věci.
Posel Boží, mír a požehnání s ním, připomněl v mnoha podáních vysoké postavení toho, kdo tato jména zná a chová se podle nich, jakož i toho, kdo jejich významy ignoruje.
Uvedeme také několik citací z překladu významu Koránu, které se týkají tohoto tématu:
On klíče má k nepoznatelnému a zná je toliko On; On nejlépe ví, co na souši je i na moři, a nespadne list žádný, aniž by On o něm nevěděl, a není zrnka v temnotách země ani stébla zeleného či uschlého, jež zaznamenáno by nebylo v Knize zjevné. (An’ám:59)
On zná nepoznatelné i všeobecně známé a On moudrý je i vědoucí. (An’ám:73)
Což nevědí, že Bůh zná tajemství jejich i skryté rozhovory jejich a že Bůh zná dobře i nepoznatelné? (Tewba:78)
A není na světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha nezávisela; a On zná spočinutí jeho i složení jeho (Húd:6)
Jemu náleží nepoznatelné na nebesích a na zemi a On nejlépe je vidoucí a slyšící! (Kehf:26)
My stvořili jsme člověka a dobře víme, co duše jeho mu našeptává. Vždyť blíže jsme mu než jeho tepna krční (Káf:16)
A není rozmluvy tajné ve třech, aby tam nebyl čtvrtý, a v pěti, aby tam nebyl šestý, nebo v menším či větším počtu, aby On nebyl s nimi, ať již jsou kdekoliv.(Mudžádela:7)
a Bůh svědkem každé věci je! (Burúdž:9)
A Alláh je Nejznalejší.
Alláh vidí vše
