Prvních deset dní měsíce Zú l-hidždža a dobrý skutek v nich

Alláh Nejvyšší pravil:

 Pouť budiž konána v měsících známých. (Bekara: 197)

Alláh Nejvyšší pravil:

 Pouť budiž konána v měsících známých. (Bekara: 197)

Desátého dne tohoto měsíce je svátek oběti, největší svátek islámu, a oběť je sunnou datovanou až k proroku Ibráhímovi, mír s ním, a Alláh přikázal muslimům Ibráhímovu, mír s ním, sunnu následovat:

 

Tyto dny jsou zahrnuty v oněch dnech, které Alláh vyznačil Proroku Músáovi, mír s ním:

A uzavřeli jsme úmluvu s Mojžíšem během třiceti nocí, k nimž jsme přidali dalších deset, takže doba setkání s Pánem jeho trvala čtyřicet nocí. (A’ráf: 142)

Alláh tyto dny zdůrazňuje tím, že při nich přísahá:

Při úsvitu a při nocích deseti a při spárovaném a nepárovém (Fadžr: 1-3)
Prorok صلى الله عليه وسلم též vysvětlil, že deset nocí odkazuje na deset dní zú l-hidždža, nepárovým dnem je 9., tedy ‘Arefat a spárovaným je 10., čili sváteční den. [1]

Devátého dne tohoto měsíce je den ‘Arefat, kdy Alláh zachrání z ohně více Svých služebníků, nežli v kterýkoli jiný den, jak pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:

„Není žádný jiný den, kdy by Alláh Nejvznešenější osvobodil z Ohně větší skupinu Svých služebníků, nežli den ‘Arefat. Věru, On sestupuje a před Svými anděly říká: „Co tamti žádají?“[2] 

Během poslední poutě Proroka Muhammeda صلى الله عليه وسلم, poutě na rozloučenou, v den stání na ‘Arefátu, dovršil Alláh zjevování Pravého Náboženství lidstvu:

Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství.  (Má´ida: 3)

Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: "Při Alláhu, vím, kdy byl tento verš zjeven Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم . Bylo to navečer v den ‘Arefátu a byl pátek."[3]

Tyto okamžiky jsou další příležitostí, kterou nám Alláh dává, abychom činili co nejvíce dobra a snažili se největší možnou měrou vyhýbat zlu.

Dobrý čin v těchto dnech je Alláhu nejmilejší. Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

"Žádný čin v žádné jiné dny není Alláhu milejší, nežli v těchto dnech." Zeptali se: „Ani džihád?" On صلى الله عليه وسلم odpověděl: „Dokonce ani džihád. Kromě muže, který vyšel v boj, svou osobou i svým majetkem a nic z toho se nevrátilo."[4] 

Ibn Redžeb al-Hanbelí, nechť je mu Alláh milostiv, tento hadís komentoval slovy: „Zdá se, a Alláh ví nejlépe, že dobré činy vykonané v těchto deseti dnech jsou nadřazeny činům v jakýchkoli deseti dnech jiného měsíce."[5]

O půstu ve vznešený den ‘Arefátu pravil Boží Posel صلى الله عليه وسلم:

V tyto dny se doporučuje zvýšit vzpomínání Alláha (arab. zikr), ve shodě se slovy Božími:

aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých (Hadždž:28)

Ibn Redžeb praví: „Většina učenců je toho názoru, že „dny známé“ odkazují na dny v zú l-hidždža." Ibn ‘Abbásرضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم řekl:

Šejch Abdulláh ibnu l-Fewzán dodává: „Připomínat si Alláha během deseti dní zú l-hidždža se počítá ve vznešené skutky, které mohou být učiněny, stejně jako hojné prosby k Alláhu za odpuštění. Věru jsou tyto praktiky pro tento čas předepsány. Vzpomínání Alláha může být dosaženo např. pronášením „lá iláhe ille lláh,“ „Alláhu akbar“, „al-hamdu lilláh“ a „subhána lláh."[8]

Imám at-Taháwí pravil, že podle ‘Áiše رضّى الله عنها je modlitba, zikr a čtení Koránu v těchto dnech dokonce ještě hodnotnější, nežli sám půst. Také Ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Modlitbu mám ještě raději, nežli půst." Půst v těchto dnech je nesmírně hodnotným a správným činem uctívání, ale existují, jak vidíme, i jiné, dokonce ještě hodnotnější. A pokud má někdo možnost postit se a navíc se k Alláhu přibližovat i všemi ostatními vzpomenutými prostředky, pak není nic lepšího, než to."[9]

---